44 Kč
Nejspíš už od dětství slýcháte, že musíte pít mléko a jíst sýry, abyste měli silné kosti a zdravé zuby. Realita je ale trochu pestřejší a popravdě mnohem zajímavější. Vápník toho v našem těle zastane násobně víc, od podpory pracujících svalů až po správné srážení krve. Kde ho ale vzít, pokud do sebe nechcete klopit litry mléka?
Možná i vy máte v lékárničce nějaký ten potravinový doplněk s vápníkem a občas si vzpomenete, že by bylo dobré spolknout tabletu. A nebo se můžeme zaměřit na to, co jíme. Příroda nám totiž poskytuje spoustu surovin, ze kterých umí naše tělo tento cenný minerál získat spolu s dalšími podpůrnými látkami.
Vápník je minerál, který kromě toho, že vyživuje kosti napomáhá svalům v pohybu, včetně toho nejdůležitějšího svalu vůbec, srdce. Udržuje jeho pravidelný rytmus a podílí se na přenosu nervových signálů po celém těle. Bez něj by se vám nezastavilo krvácení, když se škrábnete a tělo by nezvládalo uvolňovat potřebné hormony a enzymy. Co se týče potřebného množství: “Doporučená denní dávka vápníku pro dospělé ve věku 25-51 let je 1000 mg pro ženy i pro muže. Tato hodnota platí rovněž pro těhotné ženy a kojící matky. Vyšší příjem vápníku je doporučován pro teenagery (tzn. mladé lidi ve věku 13-19 let), kteří by měli denně přijímat 1200 mg vápníku, a také pro děti ve věku 10-13 let, pro které je doporučená denní dávka 1100 mg vápníku,” uvádí Národní zdravotnický informační portál.
Tělo vám většinou umí dát docela zřetelně najevo, že mu něco chybí, jen mu musíme umět naslouchat. Pokud příjem vápník je dlouhodobě nedostatečný, můžete pocítit brnění prstů nebo rtů, časté svalové křeče, výrazně lámavé nehty a kazící se zuby. Zpozorovat můžete i zvýšenou únavu, problémy se spánkem, nebo sníženou schopnost se soustředit. Dlouhodobý deficit pak vede k řídnutí kostí, známému jako osteoporóza. Nejvíc ohrožené jsou v tomto ohledu ženy po menopauze, vegani nebo lidé trápící se intolerancí laktózy.
Na druhou stranu, nic se nemá přehánět, a sypat do sebe hrsti tablet nám také nesvědčí. Nadbytek vápníku může vést k nadýmání, zácpám, tvorbě ledvinových kamenů a dokonce k ukládání kalcia v měkkých tkáních. Podle Národního zdravotnického informačního portálu “Zvýšené koncentrace vápníku neboli hyperkalcemie mohou probíhat bezpříznakově až po život ohrožující stav vyžadující včasný zásah lékaře. Objevit se může dokonce komatózní stav, hypotenze, ledvinové selhání, rozsáhlé kalcifikace, srdeční selhání až zástava srdeční činnosti.”
Mléko, jogurty a sýry asi zmiňovat nemusíme. Průměrná sklenice polotučného mléka vám dodá zhruba 300 miligramů vápníku a kus parmezánu je na tom ještě mnohem lépe, 100 g obsahuje 884 miligramů. Co si ale počít, když vám mléčné výrobky nechutnají nebo je nemůžete jíst? Absolutním přeborníkem je mák, který ve sto gramech ukrývá 1400 miligramů kalcia. Výborně jsou na tom také sezamová semínka s necelými tisíci miligramy, nebo sardinky, které se díky drobným jedlým kostem dostávají na necelých 400 miligramů. Možná vás překvapí, že výborným zdrojem je i obyčejný pomeranč, fíky, tofu, cizrna nebo kadeřávek. Je tu ale jeden drobný háček. Rostlinné zdroje, jakým je právě mák nebo špenát, často obsahují látky zvané šťavelany. Ty na sebe vápník vážou a tělo ho pak nedokáže tak snadno vstřebat. Řešením tedy není spořádat denně kilo máku, ale postavit si jídelníček tak, aby byl co nejpestřejší a kombinoval živočišné i rostlinné suroviny.
S blížícími se Velikonocemi se spotřeba vajec v domácnostech rapidně zvyšuje a tuny skořápek končí na kompostu nebo v odpadkovém koši. To je z nutričního hlediska obrovská škoda. Vaječná skořápka je v podstatě přírodní schránka vytvořená z uhličitanu vápenatého, což je mimochodem ta samá látka, kterou si běžně kupujete v lékárně v podobě bílých tablet. Podle nutričního specialisty Daniela Borníka je nutné nejprve skořápky zbavit nežádoucích látek a nečistot. „Proto je vařte v čisté vodě přibližně 10 minut. Následně je nechte volně uschnout a pak ještě vložte na několik minut do trouby. Sušte je při teplotě 200 stupňů Celsia. Nakonec je umelte. Denně si dopřejte asi polovinu čajové lžičky.“
Důležité je ale mít na paměti, že aby se vápník ve střevech vůbec dokázal pořádně vstřebat, nutně k tomu potřebuje vitamín D. Ten nejlépe získáte pobytem na sluníčku, případně z tučných ryb či žloutků. Jakmile se vápník dostane do krve, je potřeba ho nasměrovat do kostí a zubů, a ne do cévních stěn. O to se postará vitamín K2, na který se dost často zapomíná. Obsahují ho fermentované potraviny, petrželová nať nebo třeba tvrdé sýry.
mojeambulance.cz, slepicar.cz, rehabilitace.info, healthline.com, nzip.cz
