Patnáctého října je Mezinárodní den bílé hole. S nápadem natřít hůl na bílo se už víc než sto let spojuje jméno fotografa z Bristolu. Barva zůstala, jenže ve městech mezitím přibylo překážek, třeba odložených elektrokoloběžek.
Mezinárodní den bílé hole byl poprvé vyhlášen v roce 1964. Prezident Spojených států Lyndon B. Johnson tehdy prohlásil 15. říjen za Den bezpečnosti bílé hole, anglicky White Cane Safety Day. Měl připomenout, že mezi lidmi chodí i ti, kdo nevidí nebo vidí hodně špatně, a že se při tom spoléhají na hůl.
Jak vznikla bílá hůl?
Hole provázejí lidstvo velkou část dějin, jenže ta bílá je mnohem mladší a spojuje se s konkrétním jménem i rokem. Fotograf James Biggs z Bristolu přišel při autonehodě o zrak a venku se necítil bezpečně. V roce 1921 proto nechal natřít svoji vycházkovou hůl na bílo, aby ho lidé kolem líp viděli. O devět let později se bílá hůl začala prosazovat ve Francii a odtud se rozšířila do dalších evropských zemí.
Bílá hůl je pomůcka určená k lepší orientaci v prostoru. Kdo s ní chodí, nahmatá překážky a najde snáz bezpečnou trasu. Nevyužívají ji ale jen nevidomí. Život usnadňuje i lidem s vážnější poruchou zraku. Hůl jim pomáhá držet se takzvaných vodicích linií. Buď to jsou zdi domů, obruby trávníku nebo zvýšené obrubníky, nebo uměle vyznačené reliéfní povrchy hlavně na přechodech pro chodce a na nástupištích. V dopravě člověka s holí navádí zvláštní zvukové signály. Jenže stačí, aby na vodicí linii zaparkovalo auto, někdo umístil stojan na kola, ceduli nebo odpadkový koš, a hned může dojít k úrazu. Za největší nebezpečí se považují elektrokoloběžky a kola. Uživatelé je odkládají ke zdi domu nebo k obrubníkům, tedy přesně tam, kudy lidé s holí chodí.
Chytré pomůcky, umělá inteligence a vodicí pes
Nevidomým usnadňují život i ozvučené hodinky, mobily a počítače. V poslední době pomáhá i umělá inteligence, která umí nahlas popsat třeba fotku, kterou člověk právě pořídil. Na trhu je dokonce chytrá bílá hůl, která má v sobě zabudovanou umělou inteligenci, GPS nebo hlásič dopravních prostředků. Využívá se i vodicí pes, jenže takový pes není pro každého. Před jeho pořízením je potřeba zvážit řadu věcí. Pes stojí peníze navíc, potřebuje dost místa a nemůže jen pracovat: musí také odpočívat a chodit na procházky.
K vážnému zhoršení zraku, v krajním případě až ke slepotě, vede nejčastěji pár nemocí a většina z nich nebolí, takže dlouho ani netušíme, že se něco děje. Asi nejzávažnější je zelený zákal (glaukom), ten většinou kvůli zvýšenému tlaku v oku ničí zrakový nerv a ubírá zorné pole od okrajů. Mozek si ale chybějící kousky obrazu často domyslí, takže si narůstajícího problému všimneme pozdě.
U věkem podmíněné makulární degenerace postupně odumírají buňky ve žluté skvrně, tedy v místě na sítnici, kterým vidíme nejostřeji. Uprostřed zorného pole se objeví mlhavá skvrna, obličeje nám začnou splývat a rovné čáry se vlní.Cukrovka a vysoký krevní tlak zase poškozují drobné cévy v sítnici a bez léčby mohou skončit slepotou. Některé potíže se objeví ze dne na den, třeba odchlípení sítnice nebo ucpání sítnicové cévky. Šedý zákal se naproti tomu dá operovat a vidění se po zákroku obnovuje. Většinu těchto nemocí jde zastavit nebo aspoň zpomalit, když se na ně přijde včas. Co se ale jednou poničí, to se nevrátí, a proto je třeba pravidelně navštěvovat očního lékaře.
