Taneční mor zasáhl Evropu ve středověku a zamotal hlavu nejen tančícím lidem, ale i lékařům. Tento zvláštní fenomén postihoval lidi bez ohledu na věk, pohlaví či vzdělání. Postižení se neovladatelně třásli, tančili a křičeli až do vyčerpání nebo dokonce smrti. Co stálo za tímto zvláštním jevem a jaké byly jeho důsledky?
Taneční mor je jedním z nejpodivnějších fenoménů středověké Evropy. Kolem 16. století zasáhl různé oblasti Evropy a způsobil, že stovky až tisíce lidí začaly nekontrolovatelně tančit, často až do úplného vyčerpání vedoucího ke smrti. Tento fenomén byl záhadou pro tehdejší lékaře i duchovní a dodnes zůstává předmětem debat mezi historiky a vědci. Přestože se jedná o málo známý jev, jeho důsledky byly dramatické a často tragické.
Taneční mor nebo taneční epidemie byl fenomén, při kterém lidé začali bez jakéhokoliv zjevného důvodu tančit divoce a nekontrolovaně. Tento tanec trval několik hodin, dnů nebo dokonce týdnů, a postižené osoby nemohly přestat ani odpočívat, dokud úplně nevyčerpaly své síly nebo dokonce nezemřely. Fenomén tanečního moru se poprvé objevil v Evropě ve 14. století a opakovaně se vyskytoval až do 17. století.
První zaznamenaný případ tanečního moru se odehrál v německém městě Cáchy. Během několika dní se fenomén rozšířil do dalších měst v Porýní, jako byly Kolín nad Rýnem a Flandry. Nejznámější a nejlépe zdokumentovaný případ se však odehrál v roce 1518 ve francouzském městě Štrasburk. V tomto roce začala žena dodnes známá jako Frau Troffea tančit na ulici a během několika dní se k ní přidaly stovky dalších lidí. Tento případ upoutal pozornost lékařů i úřadů, kteří se snažili najít způsob, jak epidemii zastavit.
Postižení tanečním morem často začínali bez zjevného důvodu tančit, třást se a křičet. Jejich pohyby byly nekoordinované a vypadaly spíše jako křeče než jako skutečný tanec. Lidé se potýkali s neschopností ovládnout své tělo a tančili, dokud nepadli vyčerpáním, někdy s pěnou u úst. Někteří z postižených tančili bosí na tvrdém povrchu, což vedlo k těžkým zraněním nohou. Tanečníci často vykazovali známky extrémního vyčerpání, dehydratace a podvýživy.
Taneční mor postihl lidi všech věkových kategorií, pohlaví a společenských vrstev. Nejčastěji se objevoval ve městech a obcích, kde žilo velké množství lidí na malém prostoru. Byly zaznamenány případy, kdy se tančení účastnily celé rodiny. Někteří historikové spekulují, že sociální stresory, jako hladomor, války a nemoc, mohly přispět k šíření tohoto jevu. Existuje také teorie, že taneční mor mohl být formou masové psychózy vyvolané strachem, stresem nebo náboženským nadšením.
Následky tanečního moru byly často tragické. Mnozí z postižených zemřeli na vyčerpání, srdeční selhání nebo následkem zranění. Lékaři a úřady často nevěděli, jak s postiženými zacházet. V některých případech se pokoušeli tančící lidi léčit různými metodami, jako bylo pouštění žilou, aplikace bylin nebo dokonce tanec s hudebním doprovodem, aby se "tanec vyčerpal". Avšak žádná z těchto metod nebyla účinná. Taneční mor měl také ekonomické a sociální dopady, protože mnoho lidí bylo vyřazeno z práce a města a vesnice musely řešit důsledky tohoto neobvyklého jevu.
Přesné příčiny tanečního moru nejsou dodnes známy, existuje však několik teorií. Jednou z nich je teorie, že taneční mor mohl být způsoben otravou námelovým alkaloidem, což je jedovatá látka nacházející se v obilí napadeném námelí. Další teorie naznačují, že fenomén mohl být důsledkem psychologických faktorů, jako byla hysterie nebo masová psychóza. Existují také spekulace, že taneční mor mohl mít náboženský nebo kulturní původ, spojený s vírou v nadpřirozené síly nebo s rituálními tanci.
www.stoplusjednicka.cz, www.lidovky.cz, www.novinky.cz
