44 Kč
V dnešní době se v západní společnosti nosí uspěchanost jako odznak cti. Pokud nejste v jednom kole, jako byste nebyli dostatečně úspěšní, pilní nebo důležití. Tato neustálá orientace na výkon nás ale plíživě odvádí od nás samých. Zatímco ve východních kulturách je vnitřní klid považován za známku moudrosti a síly, u nás je klid často zaměňován za lenost. Výsledkem je chronické přepracování, totální odpojení od vlastních pocitů a stav, kterému říkáme stres. Jak jej rozpoznat, nás ve třetím díle Extrakurzů naučí Michaela Levíčková.
„Být ve stresu je dnes bohužel vnímáno jako normální stav,“ upozorňuje Michaela Levíčková v dalším díle svého Extrakurzu Nedejte stresu šanci. „Jenže tento ‚normál‘ trvá jen do té doby, než se nám začne bortit tělo.“ Jak ale poznat, že jsme překročili hranici, za kterou už nejde jen o běžnou únavu, ale o vážné ohrožení zdraví?
Stres není jen výsledek jednoho náročného dne v práci. Je to mozaika poskládaná z nevhodné výživy, nevyřešených problémů ve vztazích, nedostatku času na vlastní koníčky a nekvalitního spánku. Po padesátce se k tomu přidává i větší citlivost organismu na výkyvy životního rytmu. To, co jsme ve třiceti „přeběhly“, nám nyní tělo vrací i s úroky.
Mnoho z nás si myslí, že stres zvládá, protože „stále fungujeme“. Ale za jakou cenu? Michaela vysvětluje, co se v takovou chvíli děje uvnitř nás: „V našem mozku a nervové soustavě pracují tzv. neurotransmitery. Jsou to speciální chemické látky, takoví poslíčci, kteří předávají informace mezi nervovými buňkami a pomáhají komunikovat jednotlivým částem těla. Pokud stres trvá déle než pár minut, tento jemný proces se začne narušovat. Ovlivní to náš mikrobiom ve střevech a spustí se lavina příznaků, které často přehlížíme.“
Tělo k nám mluví velmi jasně, jen jsme se odnaučili mu naslouchat. Příznaky stresu jsou rozmanité a často je zaměňujeme za běžné projevy stárnutí nebo momentální indispozice. Schválně, kolik z následujících bodů se týká právě vás?
Ztráta radosti a soustředění: Máte pocit, že se nedokážete z ničeho upřímně radovat a vaše mysl neustále těká?
Trávicí potíže: Žaludek na vodě, nadýmání nebo pálení žáhy jsou častou odpovědí na nervové vypětí.
Ranní únava: Probudíte se a máte pocit, že jste vůbec nespali.
„Stresové břicho“: Přibírání v oblasti pasu, i když jíte stále stejně, je typickým znakem zvýšeného kortizolu.
Bolest čelisti a migrény: Noční zatínání zubů nebo chronické bolesti hlavy jsou fyzickým otiskem psychického tlaku.
Změny v těle: Padání vlasů, zvýšené pocení, vysoký krevní tlak nebo poruchy menstruačního cyklu a nechuť na sex, to vše je volání o pomoc.
Pokud tyto signály ignorujeme, hrozí mnohem víc než jen špatná nálada. Dlouhodobý stres dramaticky zvyšuje riziko infarktu, depresí, únavového syndromu nebo propuknutí vážných autoimunitních onemocnění. V extrémním napětí jsme také náchylnější k nepozornosti, která může vést k nehodám v běžném životě i za volantem.
Naše tělo funguje v podstatě ve dvou základních režimech. Buď je v módu regenerace, nebo v módu stresu (strachu). Podobně to mají v přírodě divoká zvířata. Když laň utíká před vlkem, její tělo vypne trávení, imunitu i regenerační procesy a veškerou energii pošle do svalů. Jakmile nebezpečí pomine, laň se oklepe a během pár minut je zpět v módu klidu a trávení. „My lidé ale nejsme biologicky vybaveni na dlouhodobé zvládání stresu,“ říká Michaela Levíčková. „Na rozdíl od zvířat v nás stresový mód často běží 24 hodin denně, protože se neumíme ‚oklepat‘. Naše mysl nás udržuje v neustálém strachu z budoucnosti nebo v lítosti nad minulostí.“
Abychom přežily a prospívaly, potřebujeme svůj organismus co nejčastěji vědomě přepínat do módu regenerace. Toho nedosáhneme dalším výkonem, ale tím, že se zastavíme. Relaxace, odpočinek, prožívání lásky a kontakt s přítomnou chvílí nejsou přežitky, ale životní nutnost.
Prvním krokem k uzdravení je přiznat si: „Ano, jsem ve stresu a moje tělo trpí.“ Teprve pak můžeme začít s nápravou. Michaela Levíčková v kurzu učí, jak se znovu napojit na své tělo a jak z něj stres doslova „vysypat“. A právě tomu se budeme věnovat v příštím díle. Naučíme se techniku, kterou zvířata používají instinktivně, ale my jsme na ni zapomněli: terapeutický třes. Připravte se, protože příště už nebudeme jen mluvit, ale začneme se aktivně zbavovat všeho, co nás tíží.
Tip pro dnešní den: Zkuste se dnes alespoň třikrát zastavit a položit si otázku: „Kde v mém těle je právě teď napětí?“ Jsou to ramena u uší? Zaťatá čelist? Povolte je. To je váš první krok k regeneraci.
Extrakurzy.cz, YouTube, michaelalevickova.cz, psychology.com
