Parkinsonova nemoc není jen třes rukou: Na tyto další příznaky si dejte pozor, možná byste je přehlédli

Parkinsonova nemoc je chronické a pomalu postupující neurologické onemocnění, které po celém světě zasahuje do životů zhruba deseti milionů lidí. V jádru tohoto složitého problému leží postupné odumírání nervových buněk v mozkové oblasti, které se odborně říká substantia nigra. Tyto buňky za normálních okolností vyrábějí dopamin, tedy důležitou látku, která se stará o to, aby naše svaly pracovaly hladce, plynule a koordinovaně. Když se produkce dopaminu omezí, tělo postupně ztrácí nad svými pohyby kontrolu. Jenže typické potíže s pohybem se projeví až ve chvíli, kdy mozek přišel o šedesát až osmdesát procent těchto cenných dopaminových neuronů. Do té doby se choroba vyvíjí nenápadně, a projevuje se symptomy, které můžeme lehce zaměnit s jinou chorobou. 

Parkinsonova nemoc není jen třes rukou

Jedním z takových příznaků mohou být potíže s čichem. Zhoršený čich, odborně zvaný anosmie, bývá jedním z úplně prvních varování, které může pohybové problémy předběhnout o celé roky. K němu se může přidat třeba úporná zácpa. Zvláštním a často přehlíženým znakem je také mikrografie, což je nápadné zmenšení písma, kdy se váš dříve rozmáchlý rukopis najednou smrskne do stísněných a drobných kudrlinek. Měnit se může i hlas, který najednou zní tišeji a poněkud monotónně, bez obvyklého zabarvení. Všimnout si lze i lehkých změn v postoji, především se začneme více hrbit.

Od ztuhlosti ke ztrátě rovnováhy

Postupně se začnou objevovat i motorické příznaky, jako je třeba onen známý třes. Ten se objevuje typicky v klidu a připomíná drobení chleba nebo žmoulání pilulky mezi prsty. Zajímavé ale je, že někteří pacienti ho dokonce nezažijí vůbec. Mnohem více je dokáže potrápit celkové zpomalení pohybů a svalová ztuhlost v pažích, nohou i trupu, která znemožňuje vstávat ze židle. S postupem času se přidávají problémy s udržením rovnováhy a typická parkinsonská chůze, při které pacient dělá drobné šouravé krůčky, hůře se zastavuje a chybí mu přirozené houpání paží. Oslabuje se také mimika, takže obličej může být bez výrazu, zpomaluje se mrkání a objevují se potíže s polykáním.

Aby toho nebylo málo, pacienty mnohdy víc než samotné fyzické omezení trápí takzvané nemotorické příznaky. Patří sem těžké deprese, úzkosti, výrazná apatie i problémy se spánkem nebo živé a divoké sny. V pozdějších fázích se mohou bohužel přidat i halucinace a u více než poloviny pacientů postupně nastupuje Parkinsonova demence, která vážně narušuje paměť, schopnost soustředění a celkové uvažování.

Život s Parkinsonovou chorobou

Lékaři ani špičkoví vědci dodnes přesně neví, co za vznikem choroby stojí. Obecně se přijímá teorie, že jde o nešťastnou souhru genetických předpokladů a vlivů z vnějšího prostředí. Napomoci však mohou takzvaná Lewyho tělíska, což jsou shluky abnormálních bílkovin, které se nacházejí v mozcích pacientů, byť jejich přesná role zatím není odhalena. Dědičnost samotná hraje překvapivě spíše menší roli. Zhruba jen patnáct procent nemocných má Parkinsonovu chorobu v rodinné anamnéze.

Do rizikovější skupiny patří muži, kteří mají oproti ženám zhruba jedenapůlkrát vyšší riziko, že onemocní. Onemocnění propuká typicky mezi padesátým a šedesátým rokem života, přičemž výskyt před čtyřicítkou je vysloveně raritní a tvoří jen zlomek případů. Zajímavé je, že určitou roli zřejmě hraje i vystavení toxickým látkám v prostředí nebo prodělaná poranění hlavy v minulosti, což riziko o něco zvyšuje. 

Jak se Parkinson diagnostikuje

Výskyt nemoci nelze jednoznačně prokázat odběrem krve nebo snímkem z rentgenu. Diagnóza je tak trochu detektivní prací neurologa, který pečlivě hodnotí pacientovu historii a provádí neurologické zkoušky. Moderní zobrazovací metody jako magnetická rezonance nebo speciální skenery slouží spíše k tomu, aby se vyloučily jiné problémy.

Nemoc postupuje ve vlnách a rozděluje se do pěti stádií. V tom prvním jsou příznaky tak mírné, že člověka v podstatě neomezují a často zasahují jen jednu polovinu těla. Ve druhém stádiu už nastupuje zřetelná ztuhlost a třes, objevují se na obou stranách těla, ale rovnováha je ještě v pořádku. Třetí fáze je zlomová, protože se výrazně zpomaluje pohyb a hrozí riziko pádů, člověk je ale stále víceméně soběstačný. Čtvrté stádium už bohužel přináší těžké omezení, pacient se neobejde bez chodítka a samostatný život začíná být nebezpečný. V pátém, nejtěžším stádiu už jsou pacienti odkázáni na invalidní vozík a potřebují nepřetržitou péči.

Novinky v léčbě Parkinsonovy choroby

Na rovinu je třeba říct, že Parkinsonova nemoc je dnes stále nevyléčitelná. Rozhodně to ale neznamená konec všech nadějí. Medicína sice neumí proces odumírání buněk zastavit, ale umí ho zmírnit. Největší rizika přinášejí komplikace spojené s chorobou, jako jsou těžké pády, krevní sraženiny nebo nebezpečné plicní infekce.

Základem léčby je doplňování chybějícího dopaminu. Ten se většinou kombinuje s dalšími látkami, aby se do mozku dostal v co největším množství a zbytečně se nerozkládal už v krevním oběhu. Kromě toho se využívají takzvaní agonisté dopaminu, kteří mozek v podstatě oklamou a napodobují účinky přirozeného dopaminu, nebo léky blokující enzymy, jež dopamin v mozku likvidují. Dalším krokem je hluboká mozková stimulace. Chirurgové při ní pacientovi voperují do mozku tenoučké elektrody spojené s generátorem kdesi pod klíční kostí. Ten pak vysílá jemné elektrické impulsy, které dokážou utlumit třes a ztuhlost s neuvěřitelnou přesností. Další možností je speciální pumpa, která dokáže dodávat léčebnou směs rovnou do tenkého střeva.

Síla životního stylu a správného jídelníčku

Léky ale nejsou všechno. Dobré výsledky přináší aktivní přístup k vlastnímu tělu. Každodenní procházky, protahování nebo cílená fyzioterapie dokážou oddálit těžké následky o celé roky. Velkou oblibu si získala i jóga, která nejen posiluje svaly a zlepšuje stabilitu, ale pomáhá celkovému uvolnění, což má u některých pacientů prokazatelný vliv na zmírnění třesu. Pro bezpečnější chůzi pomáhá soustředit se na došlapování přes patu, vyhnout se nošení těžkých věcí a odklidit z bytu kusové koberce.

Ačkoliv nemoc dietou nevyléčíte, tělu může výrazně odlehčit. Důraz se klade na potraviny nabité antioxidanty, které chrání mozek před dalším oxidačním stresem. Doporučuje se jíst vlašské či para ořechy, borůvky, ostružiny a listovou zeleninu. Zapomínat by se nemělo ani na omega-3 mastné kyseliny, které jsou například v lososu nebo lněných semínkách. Jíst byste neměli těžké nasycené tuky a průmyslově zpracované potraviny, které mohou postup nemoci urychlovat.

Krok za krokem k lepší postavě: Jak zkombinovat přerušovaný půst a Protein Pacing