Optimální váha nejsou pouze kilogramy, které se nám objeví, když stoupneme na váhu. Optimální váha odráží náš věk, výšku, ale také procento svaloviny, které máme. Pokud se vám číslo na váze zdá děsivé, rozhodně není proč panikařit. Realitu ukáže zrcadlo. Štíhlá jako ve dvaceti až asi nebudete, ale nemyslete si: Stejná hmotnost neznamená očekávanou spokojenost. Vše je o vyváženosti a zdravém životní mstylu.
Realitu, jak to s vaší hmotností je, zdali je nebo není optimální, ale rychle zjistíte. Plně postačí, když si stoupnete před zrcadlo a podíváte se na sebe. Nejlépe ve vašich oblíbených džínách.
Zrcadlo odhalí vše, každý špíček navíc. Váha je tedy tím posledním ukazatelem, na který bychom měli brát zřetel. Laicky řečeno, váha hodně zkresluje a fakt, že ve zralém věku vážíte stejně jako ve dvaceti, vůbec neznačí očekávanou spokojenost. „Každý člověk váží jinak. Důvodem ale nemusí nutně být, že není štíhlý nebo nemá optimální váhu. Svou roli zde hraje mnoho faktorů, od stavby a hustoty kostí, až po fakt, zdali dotyčný pravidelně nebo naopak vůbec sportuje,“ uvedl odborník na výživu a fitness kouč, Zdeněk Dzur.
Naše tělo potřebuje tělesný tuk k tomu, aby přežilo. A také aby fungovalo, jak má. Tělesný tuk vás skutečně udržuje naživu – nebo alespoň v bezpečí. Právě tělesný tuk chrání funkce našeho těla před tím, aby nevypověděly svou službu a abychom byli zdraví. Je to tedy právě tělesný tuk, který chrání naše tělo před jakoukoliv hrozbou. Ta je však často spíše emocionální nežli fyzická. K ukládání tělesného tuku samozřejmě může dojít, když se naše tělo fyzicky cítí ohroženo nedostatkem energie. Pro většinu lidí však ochranný mechanismus tělesného tuku přichází ve formě emoční ochrany. Pokud tedy nejsme fit po psychické stránce, buďte si jistí, že se to projeví. Můžete trpět záchvatovitým přejídáním, zbytečně se dojídat sladkým, protože vás to uklidní nebo jíst jen tak, abyste se zabavili.
„Pokud ale žádnými komplikacemi nebo psychickými problémy netrpíme, jen obyčejně jíme moc, vždy se to dozvíme. Váhy jako čísla bychom se ale bát neměli. Jak už jsem řekl, toto číslo je zavádějící. Nic neznamená, protože dva stejně vysocí a na první pohled vypadají lidé, mohou vážit zcela odlišně. Obzvláště pokud je jeden z nich zarytý sportovec, zatímco ten druhý raději leží na gauči,“ sděluje Zdeněk Dzur. Dzur zároveň odkazuje na to, že ani fakt, že vážíme stejně jako když nám bylo dvacet, nemusí znamenat, že bychom pro svou váhu a tělo neměli nic dělat.
„Váha opravdu není důležitá. Na co bychom ale hledět měli, je jak vypadá naše tělo před zrcadlem. Opravdu máte stejně ploché bříško, jako když vám bylo dvacet? A co boky, jak vypadají? Pokud se podíváte do zrcadla a vidíte, že vaše stejně vážící tělo vypadá zcela jinak, je dobré začít něco dělat. Také je dobré zajít za odborníkem a nechat si změřit procento svaloviny i vody v těle.“
Ani index tělesné hmotnosti neboli BMI není v tomto směru zcela platným ukazatelem. Opět zde záleží na tom, jaké složení naše tělo má. Je to pouze doporučení, kolik bychom přibližně měli vážit, které však nebere v potaz to, zdali něco děláme, jak se stravujeme a jak rozlišná mohou dvě na první pohled stejně vážící těla být.
„Problém s BMI spočítá v tom, že jde o orientační údaj, který sice bere v potaz váhu a výšku, ale dále nehledí na to, jaké je procento svalů v těle, podíl rozložení tuků a poměr pasu a boků. Příkladem jsou profesionální sportovci, kteří mohou mít vysoké BMI, zatímco mají hodně svalů a téměř žádný tuk. Podle BMI by však mohli být hodnocení jako obézní, při pohledu do zrcadla ale vědí, že mají optimálně stavěné a zdravé tělo. Svou roli zde do jisté míry hraje také etnikum, kdy lidé jako černoši, mají obecně vyšší BMI než běloši. Mají jinak stavěné tělo. Váha ani BMI tedy nejsou reálnými ukazateli, zdali máme tělo, které je zdravé. Zdali vážíme, kolik bychom měli.“
