“Táta se oženil dva týdny před smrtí a ona shrábla dědictví,” nechápe otcovo rozhodnutí Lída

Paní Lída (52) měla hezké dětství, její rodiče se rozvedli až v době, kdy byla dospělá. Táta  žil roky sám a tvrdil, že potřebuje klid. Nevypadal, že by byl nešťastný, vyhovovalo mu to, klid, ticho a nikdo, kdo by ho komandoval. Jenže půl roku před jeho smrtí se objevila na scéně žena. Nenápadná, tichá, ale s velkým vlivem na jejího otce. Ten si ji tajně vzal a za 14 dní zemřel. A ona jako jeho manželka měla právo na dědictví. Ostatně, někdy je dědictví zajímavé i v případě slavných.

Táta se oženil dva týdny před smrtí a ona shrábla dědictví

Když rodiče před lety prošli rozvodem, byla jsem to hlavně já, kdo zůstal mezi nimi stát jako hromosvod. Máma se s tátovým rozhodnutím nikdy úplně nesmířila, ale on tehdy tvrdil, že potřebuje klid. A tak žil dlouhé roky úplně sám. Zavřený ve svém domku, se zahradou, kterou miloval. Vždycky jsem si myslela, že mu vyhovuje samota, že ji vítá. A možná i vítal. Až do chvíle, než se objevila ona.

Nová partnerka, nový život… a velmi rychlá změna. Poprvé mi ji představil minulou zimu. Říkal o ní jen to nejlepší, jak je hodná, jak mu vaří, jak se zase cítí jako člověk. Já měla radost, protože jsem věděla, že si společnost zaslouží. Byl to dobrý táta, někdy tvrdohlavý, ale nikomu by neublížil. Jenže po pár měsících přišla ledová sprcha. Tatínek začal být unavený, pobledlý, měl bolesti, kterým nevěnoval pozornost. A pak přišla diagnóza, rakovina v posledním stádiu. Ne léta, ne měsíce… podle lékařů měl před sebou možná pár týdnů.

Vzali se tajně

Táta mi nic neřekl a tajně si ji vzal. Oznámil mi to až poté, jen tak mezi řečí. Jako by mi sděloval, že zítra chce přijít na návštěvu. Byla jsem otřesená. Nerozuměla jsem tomu. A než jsem to vstřebala, byla svatba. Malá, tichá, bez nás. Jen oni dva, svědci a matrikářka. Čtrnáct dní nato můj táta zemřel.

A pak přišla další rána. Než jsme se vzpamatovali z jeho smrti, objevila se jeho novopečená manželka s nárokem na dědictví. Jako manželka na to měla právo.

Stála jsem tam jako opařená. Všechno, co táta budoval celý život, majetek, který měl jednou připadnout mně a bratrovi… zmizelo v rukou ženy, která s ním byla půl roku a která se na ničem nepodílela. Kolik peněz jsme do chaty s bráchou dali, opravovali jsme ji po víkendech sami roky. Táta tvrdil, že to děláme pro sebe. Dodnes nechápu, proč to udělal. Byl nemocný a vystrašený? Chtěl se jí „odvděčit“, že s ním byla v posledních týdnech? Nebo ho zmanipulovala, když byl slabý a vyděšený? Nemám odpovědi. Jen pocit zrady. A taky hluboký smutek, že poslední rozhodnutí mého otce způsobilo trhlinu, která se už nikdy nezacelí.

Na situaci paní Lídy odpovídá psycholog Michael Hackard

Paní Lído,

to, co popisujete, je mimořádně bolestivá zkušenost, která zasahuje hned na několika úrovních, lidské, rodinné, emoční i právní. Vaše zranění je hluboké, protože nejde jen o majetek, ale především o pocit, že poslední rozhodnutí vašeho tatínka narušilo vaši důvěru, kterou jste v něj měla, a přidalo smutek k už tak těžké ztrátě. Je přirozené cítit zmatek, zradu a zároveň lítost. Když se do dynamiky rodiny dostane nový partner v době blížícího se konce života, bývají rozhodnutí nemocného člověka ovlivněná strachem, osamělostí či potřebou vděčnosti, nikoli úmyslem ublížit. To, že jste jeho krok nečekala a že vám to sdělil až po svatbě, jen posílilo pocit bezmoci.

Z právního hlediska je dobré vědět, že v České republice má manžel nebo manželka ze zákona silné postavení v dědictví. Pokud váš otec nezanechal závěť, vstupuje pozůstalá manželka do tzv. první dědické třídy, ve které dědí rovným dílem společně s dětmi. K tomu se nejprve vypořádává společné jmění manželů, což může mít výrazný vliv na rozdělení majetku. I v případě závěti však existuje institut nepominutelných dědiců, děti mají právo na svůj povinný díl. Pokud máte podezření, že váš otec jednal pod nátlakem, manipulací nebo ve stavu, kdy nebyl zcela způsobilý právně jednat, je možné nechat závěť či jiné listiny soudně přezkoumat, případně vznést námitky v rámci dědického řízení. Není to jednoduché ani rychlé, ale je to cesta, která může přinést jasnost a pocit spravedlnosti.

Z psychologického hlediska je však stejně podstatné, paní Lído, abyste v tom nezůstávala sama. Takové dědické konflikty patří k těm nejnáročnějším, protože spojují zármutek s pocitem nespravedlnosti. Doporučila bych vám vytvořit si podpůrný systém, rodinu, přátele nebo terapeuta, který vám pomůže zpracovat smutek i hněv. Zároveň myslete na to, že emoce, které nyní prožíváte, nejsou slabostí, ale přirozenou reakcí na náhlou ztrátu bezpečí a jistoty. Až budete mít sílu, můžete udělat právní kroky, které uznáte za vhodné, zároveň ale dbejte na své psychické zdraví. Vaše hodnota ani vzpomínky na otce nejsou určeny tím, jak jeho majetek skončil, a je naprosto v pořádku hledat cestu, jak v sobě postupně uzdravit to, co se teď bolestivě otevřelo.

Má paní Lída zpochybnit celé dědické řízení? Manželství 14 dní před otcovou smrtí může být účelové a kdoví v jakém stavu táta byl. Nebo to má nechat být? Přečtěte si také příběh Rachel, která zůstala s toxickým manželem kvůli dětem.