Jakékoliv fyzické násilí nebo jen pokus o něj je něco, co je bezpodmínečně nutné řešit. Rozhodně není dobrý nápad jej tolerovat nebo nad ním zavírat oči. Je dobré mít se na pozoru a situaci se snažit třímat pevně pod kontrolou. Snadno se totiž může “nevinná” facka nebo strčení změnit v pravidelné fyzické či psychické násilí. A právě to se stalo paní Emě (37 let).
Paní Ema svého muže poznala před sedmi lety a dva roky jsou svoji. Nikdy neměla podezření, že by manžel byl nějaký násilník nebo snad tyran. Měla pocit, že žije svůj vysněný život. Stačila ovšem jedna hádka a vše je jinak. Od té doby se svého manžela bojí a neví, jak to dál zvládne.
Můj manžel je skvělý a milující člověk. To jsem vždycky říkala. Až do minulého měsíce. Tehdy to totiž všechno začalo. Známe se dlouho, nemám pocit, že bychom měli nějaké výraznější rozdíly. Společně jsme si notovali, měli jsme jasno, že budeme mít dvě děti, chceme se přestěhovat do domečku se zahradou a nejsme z těch, kteří musí být neustále s kamarády, rodina pro nás je prostě důležitá.
Všechno se změnilo minulý měsíc
Dva dny před tím osudným večerem jsem začala cítit, že je něco jinak. Manžel se zdál podrážděný, stěžoval si, že má v práci moc práce a že je unavený. Respektovala jsem to a nechala ho být. Odešla jsem na kávu se sestrou, abychom probraly, co koupit rodičům k narozeninám. Když jsem se později vrátila domů, manžel mě hned zpovídal: „Kde jsi tak dlouho byla? O čem jste si povídaly?“ Byla jsem překvapená, takový nikdy nebyl. Ale myslela jsem, že má možná prostě jen obavy a netušil, kde jsem se zdržela. Pak to ale začalo nabírat jiný směr. Když se mě ptal, proč jsem ještě nepřipravila večeři, odpověděla jsem v lehké nadsázce: „Pokud jsi nic neuvařil, dáme si suchý chleba.“ V tu chvíli ale bouchl pěstí do stolu a začal křičet. Nadskočila jsem úlekem, takový nikdy nebyl. Byla to hádka, jakou jsme nikdy předtím nezažili. Hlasitá, ostrá a plná výčitek. Nevěřila jsem, co se děje.
A pak do mě strčil
Hádali jsme se, ale manžel do mě najednou strčil. Ztratila jsem rovnováhu, zavrávorala a upadla. Ten pocit šoku z toho, že na mě vztáhl ruku, mě naprosto ochromil. Seděla jsem na zemi, nevěděla, co říct. On odešel z místnosti, aniž by se ohlédl. Od toho večera mám strach. Bojím se svého vlastního muže, toho, kdo mi byl vždycky oporou. Nevím, jak se teď chovat, co dělat. Ztratila jsem důvěru a nejsem si jistá, jestli se to dá ještě napravit. Netuším, co bude dál.
Vyjádření psycholožky Umay Wolf
„Nejsem si jistá, zda by se dala důvěra, která obsahovala letité společné pozitivní zkušenosti, jen tak smazat jednou událostí. Buď jste i dříve vnímala podprahově drobné náznaky jeho neurvalého a nerespektujícího chování, které jste z nějakého důvodu přehlížela, až to bylo tak “do očí bijící„, že to prostě přehlédnout nešlo. Nebo máte sama tzv. “trust issues„, potíže s důvěrou obecně, fungujete “buď vše, nebo nic„, černobíle. Což je obojí vhodné téma na psychoterapii. Každý má nárok mít “den blbec„, být přepracovaný a ve stresu. Jde jen o to, jak pak působí na druhé a jak to zasahuje do vzájemné interakce. Takovým stavům se dá samozřejmě preventivně předcházet, když si každý bude hlídat svou pomyslnou vnitřní baterii své energie a bude dodržovat 4 pilíře - dobrý pitný, spánkový, výživový a odpočinkový /pasivní i aktivní/ režim, aby jeho baterka nebyla vybitá.
Je známé rovnítko v psychologii mezi frustrací a agresí. Když o sebe pečujete, cítíte se dobře fyzicky i psychicky, nejste tolik přecitlivělí na cokoliv, co přijde zvenku, nejednáte pak impulzivně a agresivně. Do vztahu každý z účastníků přispívá svými 50 procenty. Jde nyní o to, zda si přejete vztah opravit společně, nebo ne. Zda chcete, aby pro Vás opět fungoval. Pokud ano, doporučuji si vzpomenout na chvíle, kdy Vám spolu bylo hezky, co se dělo, kde jste byli, jak jste byla například oblečená, co jste společně dělali, jedli, co si povídali. Jak jste o sobě a o svém muži tehdy smýšlela, jak jste se vedle něj cítila. A zkusit navodit podobnou atmosféru teď a tady doma.
Pokud by takto vzniklá atmosféra byla natolik v pohodě, abyste se mohla manžela otevřeně, laskavým tónem a bez výčitek zeptat: Co se stalo onehdy, co tě tak trápilo, podráždilo? Moc mě to zajímá, pověz mi, prosím o tom víc… Můžete začít otevírat toto citlivé téma. I vy můžete se svým mužem pak sdílet, jak to na Vás působilo a jak jste se tehdy a potom cítila. Nemělo by to ale vyznít jako výčitka, odsouzení apod. Vždy hovořte „medově, ne ledově nebo jedově“. A pokud je pro Vás vzniklá situace natolik složitá a máte pocit, že na její opravu sama/sami nestačíte, vždy se můžete obrátit na odborníka - psychologa či psychoterapeuta, který pomůže Vám osobně, nebo Vám coby páru situaci vidět z jiného úhlu pohledu a najít funkční řešení.„
Jak se má paní Ema zachovat? Odpustit manželovi a věřit, že jde jen o nedopatření? Nebo jsou její obavy oprávněné? Jak byste se v této situaci zachovali vy?
Přečtěte si také příběh paní Elišky, kterou manžel ponižuje a neustále ji říká, že je hloupá a nic neumí.
Umay Wolf
Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný.
Pomoc hledejte na www.terapie.cz

Galerie: Ema (37 let): Manžel do mě ve vzteku strčil a já upadla, od té doby se ho bojím!
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Manžel mi uspal mého milovaného psa, nevím, jak to zvládnout,” píše Zuzana. Radí psycholog Pavel Pařízek

“Vzali jsme se kvůli dětem a teď si nemáme co říct,” neví si rady Renáta

“Manžel si před pár lety spletl dárky, další Vánoce už jsme trávili sami,” vzpomíná Vlaďka

“Můj manžel nemá zájem o žádné intimnosti a já se cítím odmítnutá,” je smutná Alexandra

“Vdala jsem se podruhé. A v našem manželství je pořád jeho bývalá,” stěžuje si Vilma

“Manžel mě uvěznil v luxusu a já nevím, jak z toho ven,” píše smutná Kamila

„Moje manželka mě ponižuje před všemi, tvrdí, že je to vtip, ale mě to ubližuje,“ svěřuje se Roman

„Můj manžel v padesáti zblbnul, nosí melír, prsteny a chce pařit na festivalech,“ píše zoufale Marta

“Po třiceti letech jsem zjistila, že ho nikdy nemiluji. Jen jsme spolu nějak zůstali,” píše smutně Milena













