
Někdy není vůbec jednoduché dát dětem volný prostor a nechat je, aby dělaly věci, které samy chtějí. A způsobem, jakým chtějí. Rodiče se přirozeně bojí a snaží se děti uchránit před vším, co špatného by je mohlo potkat. Jenže právě tím, že děti nechají jejich rodiče volně dýchat a dělat chyby, si děti samy tvoří svůj život. Ať už jsou dospělé, nebo ne.
Svůj dopis manželce píše pan Martin (42 let). Už neví, jak to jinak své ženě říct, má pocit, že vyzkoušel všechny možnosti. Jeho žena děti až příliš chrání. Nedovolí jim chodit ven bez dozoru, pečlivě kontroluje, jestli ráno vstaly, nasnídaly se, šly do školy, jsou ve škole, kontroluje zkrátka všechno. Má strach, ale podle pana Martina je nutné děti nechat volně dýchat.
Terezo,
nech prosím tě naše děti v klidu dýchat. Dopřej jim volnost, kterou v životě potřebuje snad každý. Ano, jsou to děti, ano, musíme se o ně starat, ale nejsou jim čtyři roky. Za chvíli budou v pubertě, a stejně je neohlídáš. Nevím, čím to je. Před dětmi jsi byla ženská do nepohody, ráda jsi riskovala, zbožňovala jsi adrenalin. Dokonce jsme spolu nejednou skočili padákem, jezdili jsme na rafty, zdolali ferraty. Všechno to se vytratilo ve chvíli, kdy se zbarvil těhotenský test. Přijde mi, že všechno dobrodružství z tebe vyprchalo a nahradil ho strach.
Ubližuješ jim
Vím, že to nemyslíš špatně, a vím, že se je snažíš chránit a děláš to proto, abys jim dopřála bezpečí. Ale tohle už je špatně. Ubližuješ jim. Možná ne teď, ale v budoucnu jim to může hodně ovlivnit život. Nebudou se samy rozhodovat, budou mít pocit, že svět je nebezpečné místo, jak jim ráda říkáš. Nemusíš jim denně připomínat, co mají dělat, když na ně někdo cizí bude mluvit, nemusíš být neustále ta, která je straší. Mají už své názory a svůj rozum, a já doufám že dobrý a bystrý.
Už je to za hranou
Terezo, už je toho moc. Naše děti se občas budí ze spaní s tím, že se na ně někdo cizí snaží mluvit nebo že je někdo pronásledoval. Tuším, že to je vliv toho, že jim neustále něco podsouváš. Nech je, prosím tě, dýchat! Jsou to už pomalu dospívající lidé! To, že jim voláš, jestli jsou vzhůru, jestli snídali, jestli si oblíkli to, co jsi jim nachystala, zamkli byt a dorazili v pořádku do školy, je fakt moc. Během dvou hodin jim voláš pětkrát!! S prarodiči je nikdy nenecháš samotné, protože nevíš, co by se mohlo stát, nikdy nespali u žádného z kamarádů, u prarodičů, u mých bratrů, kteří mají taky děti. Protože se jim tam, podle tebe, může něco stát.
Kameru do domu nedám
Poslední kapkou bylo, když jsi přišla s úžasným nápadem. Abys měla děti pod kontrolou, tak jsi po mě chtěla, ať koupím bezpečnostní kamery a nainstaluju je okolo domu a také dovnitř, abys mohla děti sledovat a v případě nebezpečí zasáhnout. Terezo, už dost! Tohle je fakt moc, děti nejsou vězni. Pokud to takto půjde dál, budeš muset vyhledat lékařskou pomoc. Nechci od tebe odejít, ale když se to nezlepší, nedáváš mi jinou možnost. Musel bych, ač nerad, od tebe i s dětmi odejít. Takový život rozhodně není vhodný! Ani pro ně, ale ani pro nás. Prosím tě, vzpamatuj se už!
Martin
Pan Martin má dilema a neví, jak svou ženu přesvědčit o tom, že tohle je špatně. Že musí své děti nechat volně dýchat a žít. Nemůže je neustále chránit a bránit jim v setkávání s kamarády nebo prarodiči. Co byste v dané situaci dělali vy?
Přečtěte si také dopis slečny Kláry, která se rozhodla jít na potrat, protože nechce děti.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Moje vlastní dcera mi chce vzít dům, bojím se, že pak skončím v domově,” je smutná Ilona

„Své děti jsem vychovávala, jak nejlépe jsem uměla. Teď jsem ale zůstala sama,“ říká smutná Daniela

“Odešel jsem od rodiny a roky neviděl děti. Chci své chyby napravit, ale děti nechtějí,” sype si popel na hlavu Kamil

“Mami, promiň, ale starat se o tebe nebudu. Nemusím a není to moje povinnost,” píše slečna Bára

“Moje děti jen berou, ale když potřebuji pomoc, tak nemají čas,” je zklamaná Valerie

“Manželovy děti jsou rozmazlené. Nemůžu jim nic říct, hned si stěžují,” neví si rady Uršula

“Vzali jsme se kvůli dětem a teď si nemáme co říct,” neví si rady Renáta

“Děti odešly z domu a já se cítím prázdná a zbytečná,” je smutná Hana. Jak z toho ven, radí psychoterapeutka Iva Šulcová

“Děti mě chtějí dát do domova, ale já tam nechci, ať se o mě postarají,” má jasno Jindra







