44 Kč
Únor je v českých luzích a hájích nejkratším, ale často vlastně pocitově i nejdelším měsícem v roce. Šeď krátkých dní se mísí s únavou z nekonečné zimy a lednová předsevzetí o fitcentru už dávno pokryla vrstva prachu. Právě do tohoto bezčasí vstupuje fenomén, který se z recese party přátel proměnil v celonárodní rituál. Suchej únor není jen o prázdné sklenici. Je to jakási česká síla vůle. Češi se totiž v pití alkoholu pravidelně umisťují na „olympijských“ příčkách.
Historie této kampaně se začala psát v roce 2013 v nenápadných kancelářích Ligy otevřených mužů (LOM). Původní myšlenka byla až provokativně prostá. Prověřit, zda my, čeští muži (a samozřejmě i ženy), máme své pití pod kontrolou. Tehdy se akce zúčastnila jen stovka nadšenců. Nikdo z nich netušil, že o dekádu později se bude počet „Suchejch vlků a vlčic“ počítat na statisíce. Kampaň reagovala na alarmující statistiky, o nichž píše i web ZPMV, podle kterých se v Česku pohybuje za hranicí rizikového pití přes milion lidí. „Počet pacientů, kteří se léčí s určitým typem závislosti se v meziročním srovnání nijak výrazně nemění, náklady na léčbu komplikací, které vyžadují hospitalizaci, ale každoročně stoupají. Třeba za léčbu poruch způsobené alkoholem jsme v letech 2021 až 2024 za naše klienty zaplatili 519 725 945 korun,“ uvádí Zdeňka Salcman Kučerová, ředitelka Úseku zdravotnického, ZP MV ČR.
Zatímco v zahraničí existuje „Dry January“, český únor je specifický svou hravostí i upřímností. Ale jak se zdá, obojí funguje. Alespoň na naši náturu. Postupně získal odbornou záštitu adiktologů z 1. lékařské fakulty UK a stal se platformou, která otevírá tabuizovaná témata, jako je pití žen na mateřské nebo skrytý alkoholismus u seniorů. Dnes už kampaň Suchej únor není jen o odříkání, ale o charitě, pohybu a hledání nových cest k sobě samému, které nejsou dlážděné prázdnými lahvemi.
Vztah Čechů k alkoholu je fascinující sociologický úkaz. Průměrná spotřeba 14,3 litru čistého lihu na hlavu nás řadí mezi světovou elitu. Pivo je u nás často levnější než voda a odmítnutí panáka na oslavě se rovná společenskému faux pas. Význam února bez alkoholu proto neleží primárně v regeneraci jater, ta se za měsíc sice zotaví, ale zázraky na počkání nečekejte. Nýbrž v hluboké psychické očistě. A tu potřebujeme všichni.
Už po deseti dnech abstinence dochází k dramatickému zlepšení kvality spánku. Alkohol totiž drasticky zkracuje REM fázi, což je doba, kdy náš mozek procesuje emoce a doslova se čistí od balastu. Bez večerní „berličky“ se člověk začne budit s pocitem skutečného odpočinku. K tomu se přidává stabilizace hladiny krevního cukru a ústup úzkostných stavů, které alkohol v dlouhodobém horizontu paradoxně prohlubuje, ačkoliv ho lidé používají k jejich maskování. Viditelným bonusem je pak úbytek viscerálního tuku a projasnění pleti, což jsou benefity, které vám žádný drahý krém z drogerie nikdy nenahradí.
Úspěšné zvládnutí února vyžaduje v českém prostředí více než jen pevnou vůli; vyžaduje to strategické plánování a diplomatické dovednosti. Prvním krokem k vítězství není demonstrativní vylití baru do dřezu, ale pochopení vlastních spouštěčů. Většina z nás nepije kvůli chuti, ale kvůli rituálu, po příchodu z práce, při vaření nebo jako tečku za náročným dnem. Pokud tento rituál pouze mechanicky odstraníte, vznikne v hlavě nebezpečné vakuum. Klíčem je aktivní nahrazení. Kvalitní sypaný čaj, domácí fermentovaná limonáda nebo silný vývar v pěkné sklenici mohou mozek oklamat natolik, že se kýžené uvolnění dostaví i bez přítomnosti etylalkoholu.
V českých hospodách a barech vás pravděpodobně čeká role společenského vyvrhele, a proto je dobré mít dopředu připravený komunikační scénář. Místo defenzivního vysvětlování, že „držíte únor“, zkuste sebevědomé konstatování, že vám je bez alkoholu prostě lépe. Často uvidíte, jak se role v mžiku obrátí a lidé kolem vás začnou nevědomky obhajovat své vlastní pití, protože váš postoj jim nastavuje nepříjemné zrcadlo.
Pokud je pro vás tlak okolí v prvních dnech příliš silný, je bezpečnější vyhledat jiné formy socializace, než jsou návštěvy zakouřených výčepů. Vernisáž, večerní kino nebo společný běh s přáteli jsou prostředí, kde abstinence není tématem číslo jedna a kde se počítá spíše váš výkon a přítomnost.
Zásadní je také sledovat pokrok v reálném čase. Existují mobilní aplikace i komunitní skupiny, kde sdílené zkušenosti pomáhají překonat kritické pátky, kdy bývá chuť na skleničku nejsilnější. Uvědomte si, že každé „ne“, které řeknete nabízenému drinku, je silné „ano“ pro vaši zítřejší energii. Finanční úspora, kterou za těchto 28 dní nashromáždíte, by pak neměla zmizet v běžných nákupech, ale měla by se proměnit v hmatatelnou odměnu. Lístek na koncert, nová kniha nebo masáž jsou věci, které tělu i mysli připomenou, že slast se dá zažít i jinými cestami než přes játra.
Tradice půstu byla v naší kultuře přítomná po staletí. Mezi masopustním rejem a Velikonocemi byl čas ztišení a očisty naprosto přirozený. Suchej únor tuto tradici vrací do moderního, sekulárního světa v podobě, která dává smysl i v 21. století. Není to trest, ale privilegium. Možnost zjistit, kdo vlastně jsme, když z nás nevyprchává včerejší večírek. Data jasně ukazují, že přes 50 % účastníků pije i měsíce po skončení akce výrazně méně a uvědoměleji. A to je ten největší úspěch. To poznání, že alkohol může být občasným hostem, ale nikdy by neměl být pánem vašeho domu.
suchejunor.cz, movendi.ngo, zpmv.cz, autorský text
