Tragédie pod olympijskými kruhy v Mnichově 1972: Hry poznamenalo násilí, kdy zahynulo 11 sportovců

Olympijské hry v Mnichově v roce 1972 měly být symbolem nového začátku. Německo, které ještě před několika desítkami let rozpoutalo druhou světovou válku, chtělo ukázat světu svou moderní, demokratickou a přátelskou tvář. Organizátoři proto dali hrám přezdívku Veselé hry a pečlivě se snažili vyhnout jakémukoliv militaristickému dojmu. Olympijská vesnice připomínala spíše studentský kampus než přísně hlídaný areál, a sportovci se mohli volně pohybovat. Nikdo si tehdy nedovedl představit, že se právě tato atmosféra otevřenosti stane osudnou.

Útok ozbrojenců

V časných ranních hodinách 5. září 1972 pronikla do olympijské vesnice skupina osmi palestinských ozbrojenců z organizace Černé září, která byla napojena na Organizaci pro osvobození Palestiny. Přelezli plot v teplákových soupravách, takže na první pohled vypadali jako běžní sportovci vracející se z tréninku. Jejich cílem byl izraelský tým, který měl v Mnichově silné zastoupení. Palestinci se chtěli zmocnit rukojmích, aby si vynutili propuštění stovek palestinských vězňů z izraelských věznic, mezi nimi i známých militantů.

V ubytovacím domě izraelských sportovců došlo k dramatickému střetu. Izraelský trenér Moshe Weinberg a vzpěrač Yossef Romano se pokusili útočníkům postavit na odpor, ale byli zabiti. Zbylých devět Izraelců teroristé zajali a drželi jako rukojmí. Situace se okamžitě změnila v obrovskou mezinárodní krizi. Média informovala prakticky v přímém přenosu, a celý svět sledoval, jak se v Mnichově bojuje o lidské životy.

Vyjednávání s teroristy

Teroristé předložili své požadavky: chtěli propuštění 234 Palestinců a dalších vězňů z izraelských věznic, ale také osvobození dvou německých levicových extremistů držených v západoněmeckém vězení. Izrael odmítl vyjednávat, neboť se obával, že by ustupování teroristům vedlo k dalším podobným útokům. Německé úřady se snažily situaci řešit samy, ale brzy se ukázalo, že na takový typ krizové situace nejsou vůbec připraveny.

Celý den probíhala nervózní jednání. Zatímco televize přenášela záběry olympijské vesnice a davů novinářů, teroristé i rukojmí byli uvězněni v malém pokoji. Situace se stala symbolem bezmoci, sportovci přijeli soutěžit, ale ocitli se v samém středu politického konfliktu, který neměl se sportem nic společného.

Odhalená léčka

Večer bylo rozhodnuto, že teroristé i rukojmí budou převezeni na vojenské letiště Fürstenfeldbruck, odkud měli údajně odletět do Káhiry. Německé úřady však plánovaly záchrannou akci. Na letišti byli rozmístěni odstřelovači, kteří měli útočníky zneškodnit. Bohužel plán byl zcela nedostatečný, střelců bylo málo, neměli vhodné vybavení a jejich komunikace selhávala. Teroristé brzy odhalili, že letadlo připravené na ranveji je prázdné, a uvědomili si, že jde o léčku.

Následovala dramatická přestřelka, která se změnila v chaos. Němečtí odstřelovači nedokázali teroristy rychle zneškodnit, a když se situace vyhrotila, jeden z únosců vhodil granát do vrtulníku, kde byli svázaní izraelští sportovci. Výbuch a následná střelba znamenaly smrt všech devíti rukojmích. Spolu s nimi byl zabit i jeden německý policista a pět z osmi teroristů. Tři přeživší útočníci byli zajati. Oběťmi útoku se stali Josef Gutfreund, Amicur Šapiró, Andrej Spitzer, Kehat Šor, Jakov Sprinter, Moše Weinberg, David Berger, Eliezer Halfin, Mark Slavin, Josef Romano a Zeev Friedman.

Truchlení a operace Boží hněv

Svět byl v šoku. Olympijské hry byly přerušeny na 34 hodin a konala se smuteční ceremonie, na které vystoupil i prezident Mezinárodního olympijského výboru Avery Brundage se slavnou větou: „Hry musí pokračovat (Game must go on)“. Rozhodnutí obnovit soutěže vyvolalo kontroverze, část veřejnosti to považovala za necitlivé, jiní argumentovali tím, že zastavení her by znamenalo vítězství teroristů.

V Izraeli tato tragédie vyvolala hluboký pocit bolesti a nespravedlnosti, které se lid chtěl postavit. Země se rozhodla, že útok nezůstane bez odezvy. Izraelská tajná služba Mossad zahájila operaci s krycím názvem Boží hněv, jejímž cílem byla likvidace organizátorů a vykonavatelů mnichovského masakru po celém světě. Po několik let pak agenti systematicky pátrali po členech Černého září a prováděli cílené atentáty.

Mnichov 1972 ale změnil i samotné pojetí bezpečnosti na velkých sportovních akcích. Do té doby panovalo přesvědčení, že olympijské hry jsou prostorem míru a že sport dokáže na čas překlenout politické rozdíly. Po tragédii se ukázalo, že ani sport není imunní vůči terorismu. Od té doby se bezpečnostní opatření na olympiádách i dalších velkých akcích dramaticky zpřísnila, ať už jde o přítomnost ozbrojených jednotek, kontrolní zóny nebo složité bezpečnostní plány.

Zajímají vás známí světoví zločinci? Přečtěte si o nejkrásnějším zločinci světa Jeremym Meeksovi.