Cykly nádechu a výdechu jsou načasovány tak, aby se zlepšilo smyslové vnímání. Je to něco, čemu často nevěnujeme takovou pozornost, jakou bychom měli. Je to však zároveň něco, co je velmi pečlivě koordinováno s mnoha dalšími činnostmi našeho těla. Řeč je o dýchání. Dýchání je základní funkcí těla, potřebnou pro život. Ale způsob, jakým dýcháme, může mít dramatický vliv na funkci mozku a regulaci emocí. Může ale způsob, jakým dýcháme, skutečně změnit vnímání?
Kdykoliv provádíme motorické pohyby, mění se jejich vlivem také naše dýchání. Nejčastějším příkladem, který jsme všichni dělali, je pravděpodobně krátké zadržení dechu, když zvedáme něco těžkého. Tomu se říká Valsalvův manévr a pomáhá nám stabilizovat centrální část těla. Jak ale změny v načasování dýchacích vzorců ovlivňují vnímání?
Dech a vnější podněty
Toto téma zajímalo výzkumníky Francescu della Pennu, Andreu Zaccaro, Başaka Bayrama, Francesca Bubbica, Maura Gianniho Perrucciho, Marcella Costantiniho a Francescu Ferri z Univerzity Chieti-Pescara v Itálii. Vědci poukázali na to, že neustále a automaticky modulujeme své dýchání, abychom se sladili s vnějšími „exteroceptivními “podněty. Toto „aktivní vnímání“ následně koreluje se zvýšenou a rychlejší percepční přesností. Vztahuje se to i na vnímání tělesných signálů a stavů jako je srdeční frekvence?
Della Penna a kolegové studovali modulaci dýchání u 41 zdravých účastníků (25 žen a 16 mužů) ve věku kolem dvaceti pěti let během interoceptivního úkolu rozlišování srdečního tepu a exteroceptivního úkolu hmatové senzorické detekce. Analyzovali dýchání, zahrnující též načasování nádechu/výdechu ve vztahu k srdeční frekvenci a hmatovým podnětům, aby hledali společnou koherenci. Vědci zjistili, že amplituda a fáze dýchání účastníků studie byly v obou úkonech synchronizovány s nástupem stimulu. Také prokázali, že výkon v obou úkonech byl „během výdechu ve srovnání s nádechem zvýšený, což naznačuje, že modulace dýchání podporuje vnímání interoceptivních i exteroceptivních signálů“. Tyto výsledky doplňují rostoucí literaturu, která ukazuje, že během výdechu je senzorická responzivita obecně zvýšena u sluchového úleku a podmíněného učení. Specifické fáze dýchacího cyklu tak značně usnadňují vnímání senzorických signálů.
Tato studie šla oproti jiným dál a zkoumala také propojení dechu s všímavostí, meditací a bojovým uměním. Všechny tyto praktiky kladou značnou pozornost na dýchání, aby změnily nebo ukotvily náladu a mysl a zlepšily výkon. Tento druh výzkumu se zaměřuje na to, jak dýchání může umožnit zlepšené vnímání, přestože obousměrnost je běžným rysem většiny fyziologických systémů. To mi naznačuje, že praktiky zaměřené na dech ke zlepšení vnímání vnitřních a vnějších podmínek mohou toto vnímání využít k další regulaci dýchání vzájemně se posilujícím způsobem. Skutečnost byla taková, že řízený dech zlepšil senzorické vnímání a detekci. Mnoho tradic bojových umění se zaměřuje na dýchací vzorce jako součást efektivního technického provedení. Například forma „Sanchin“, která se nachází v čínských tradicích, jako je Kung-fu Bílého jeřába, a v mnoha okinawských a japonských systémech karate v linii Naha-te, klade důraz na výdech při bodných a útočných akcích. Často se to učí v kontextu, když se končetiny pohybují směrem k vašemu tělu, provádí se nádech. Když se vaše končetiny pohybují od vás a směrem k soupeři, máte vydechnout. Výzkum, jako je ten popsaný výše, je důkazem, že aktivní vnímání podporované dýcháním bude přínosem při jakékoliv aktivitě.
