44 Kč
Z okolností kolem několikanásobné vraždy, kterou v Banské Bystrici spáchal Slovák Štefan Svitek, běhá mráz po zádech. Devětadvacetiletý muž však měl na kontě trestných činů víc a vzhledem k jeho diagnóze bylo jen otázkou času, kdy dojde k většímu neštěstí. Stal se tak posledním popraveným v bývalém Československu, ale posledním popraveným Čechem byl 2. února roku 1989 Vladimír Lulek. Také z jeho případu mrazí. Právě dnes je to 37 let od jeho popravy.
Podívejme se postupně na případ obou. Štefan Svitek se narodil 8. srpna 1960 v Podbrezové, spolu se svými čtyřmi sourozenci vyrůstal na samotě v lese. V dětství neměl na růžích ustláno, výchova jeho otce byla tvrdá a syna trápil krutými tresty. Svitek musel za trest třeba klečet na struhadle nebo na hrubých polenech, dostával často i výprask.
Případ Vladimíra Lulka představuje nejtemnější kapitolu poválečné české kriminalistiky. 22. prosince 1986 v Hradci Králové tento pětinásobný vrah brutálně ubodal svou manželku a čtyři děti, přičemž nejmladší dceři bylo pouhých 18 měsíců. Pro přehled ještě vzpomeňme, že poslední v Československu popravenou ženou byla Olga Hepnarová, 12. března 1975 a úplně posledním odsouzencem na smrt byl známý Zdeněk Vocásek. Jeho poprava byla naplánována na prosinec 1989, ale sametová revoluce jeho trest změnila na doživotí.
Zázemí nenašel Štefan Svitak ani ve škole, kvůli nízkému IQ 81 velmi pomalu chápal, učení mu nešlo a měl hodně neomluvených hodin. Rodiče ho ve vzdělání nepodporovali, spíš naopak. V deváté třídě měl tolik absence, že jeho rodičům hrozilo trestní stíhání. V učení na zedníka nevydržel a odešel pracovat na pilu, vojně se vyhnul díky modré knížce, která mu byla udělena na základě psychiatrického vyšetření. Že se Svitkem není něco v pořádku, bylo zřejmé už od dětství. Rád týral zvířata, kterým všemožně ubližoval a nechával je trpět až k smrti. Jeho první intimní zkušenost proběhla již ve třinácti letech se sousedkou, příliš ho ale neuspokojila. V témže věku už Svitek pravidelně konzumoval alkohol a kouřil. Zjistil také, že ho mnohem víc uspokojuje pohlavní styk se zvířaty a pravidelně souložil třeba s krávami.
V šestnácti letech Svitek několikrát znásilnil mentálně postiženou ženu, kterou navíc zbil a do vagíny jí nacpal svítilnu. Další ženu přepadl na hřbitově, kde se ji pokusil znásilnit, byl však vyrušen. Nešetřil ani sebe, často si ubližoval žiletkami, nebo si píchal drát do břicha. Dokonce se pokusil i o sebevraždu. Dvakrát se léčil ze závislosti na alkoholu, absolvoval i soudem nařízenou psychiatrickou léčbu, vše marně. Přesto se oženil, ani rodinný život s manželkou Máriou a její dcerou z předchozího vztahu ho ale nepřiměl k nápravě. Ženu i nevlastní dceru pravidelně bil, navíc si spolu pořídili další dceru a brzy na to Mária otěhotněla znovu. Se svým manželem měla bohaté negativní zkušenosti, a tak když se 30. října 1987 neobjevil, bylo jí jasné, že někde pije. Zamkla se proto s dětmi v domě, jelikož Svitek byl po alkoholu ještě agresivnější, a odešla spát.
Když Svitek dorazil a dobýval se do domu, řekla mu, ať se vrátí, odkud přišel. Svitek se naštval a sekerou rozbil zámek, aby se dostal dovnitř. Když Márii v ložnici vyčítal, že mu neotevřela, beze slova se k němu otočila zády. To Svitka rozzuřilo, přestal se ovládat a těhotnou ženu šestnácti ranami sekerou umlátil, přičemž jí prakticky oddělil hlavu od těla. Poté si všiml, že se budí i dcery, a proto na ně také zaútočil a několika ranami do hlavy je obě zabil. Tím ale jeho běsnění neskončilo. Pohled na krev ho silně vzrušil, proto v řádění pokračoval dál. Tato zvěrstva jsou ale nepublikovatelná. Neušetřil ani malé dcery, které chtěl původně odnést v pytli do lesa. Z krvavého řádění ho probralo až zaštěkání sousedova psa.
Svitek si uvědomil, co spáchal, a věděl, že musí utéct. Kousek od města se vloupal do opuštěného domu, kde se rozhodl pro sebevraždu. Nejdříve si ale rozřezal varlata a poté se snažil oběsit. Probral se za pár hodin, kdy už těla obětí našla rodina a po zraněném Svitkovi pátrala policie. Vrah byl zakrátko dopaden a ke svému činu se ihned přiznal.
Svoji vinu si uvědomoval. „Teď se mě ptají, jaký trest bych si zasloužil a jaký čekám. Je mi úplně jedno, jestli mi dají provaz, výkon trestu nebo psychiatrii. Jen ať mě zbaví těch mých hloupých nápadů a myšlenek, které mě už roky pronásledují,“ napsal vrah v dopise z vazby. Když však Krajní soud v Bánské Bystrici seznal, že náprava u obžalovaného je nemožná, vynesl trest smrti, Svitek se přece jen pokusil odvolat, se svou žádostí ale neuspěl. Popraven byl 8. června 1989 v Bratislavě. Svitek byl posledním popraveným v tehdejším Československu.
Jemu ale předcházel poslední popravený Čech. Kdo byl pětinásobný vrah Vladimír Lulek?
Osud Vladimíra Lulka byl zpečetěn 22. prosince roku 1986, když v Hradci Králové brutálně ubodal svou manželku a čtyři děti. Až nepochopitelné je, že jeho nejmladší dceři bylo pouhých 18 měsíců. Útok nepřežila ani sousedka, která se snažila pomoci. Na rozdíl od Svitka se Lulek k činu nikdy plně nepřiznal a předstíral duševní poruchu, avšak znalci jej označili za egocentrického psychopata odpovědného za své jednání.
Případ pětinásobného vraha Vladimíra Lulka je v análech české kriminalistiky zapsán jako mrazivé memento absolutního lidského selhání. Ačkoliv se 2. února 1989 stal posledním mužem, který na území dnešního Česka stanul pod šibenicí, cesta k tomuto tragickému konci začala dlouho před osudnou nocí v prosinci 1986. Lulkův životní příběh je učebnicovou ukázkou toho, jak se neléčená agresivita, alkoholismus a neschopnost empatie mohou změnit v časovanou bombu.
Vladimír Lulek se narodil v roce 1953 a jeho dětství mělo k idyle daleko. Od útlého věku se u něj projevovaly výchovné problémy, které vyústily v jeho umístění do ústavní výchovy. V prostředí dětských domovů a později nápravných zařízení se u něj začala formovat silně egocentrická osobnost s nízkým prahem frustrace. Namísto nápravy se v těchto institucích naučil spíše zákonům síly. Už v mladistvém věku byl několikrát soudně trestán za majetkovou i násilnou trestnou činnost, což předznamenalo jeho neschopnost začlenit se do běžné společnosti.
Před osudným masakrem byl Lulek celkem čtyřikrát trestaný, mimo jiné za loupež a napadení veřejného činitele. Jeho život byl chaotický, provázený nestabilitou v zaměstnání a narůstající závislostí na alkoholu. Když se oženil a založil rodinu, mohlo se zdát, že se usadí. Opak byl však pravdou. Manželství bylo poznamenáno jeho chorobnou žárlivostí a agresivními výpady. Lulek rodinu terorizoval, přičemž alkohol jeho brutální sklony jen umocňoval. Sousedé z hradeckého sídliště později vypovídali o neustálém křiku a strachu, který z bytu Lulkových vycházel.
Dne 22. prosince 1986 dorazil Lulek domů v silně podnapilém stavu. Následná hádka s manželkou vyústila v nepopsatelné běsnění. Kuchyňským nožem zavraždil svou ženu a postupně i čtyři děti, dvě vlastní a dvě vyženěné. Útok byl veden s neobvyklou intenzitou a brutalitou – nejmladší oběti bylo pouhých 18 měsíců.
Během vyšetřování a následného soudu Lulek zvolil strategii simulace duševní poruchy. Předstíral katatonii, odmítal mluvit, nejíst a nehýbat se. Soudní znalci z oboru psychiatrie a psychologie však jeho hru prohlédli. Označili ho za emočně plochého psychopata, který jednal s plným vědomím a jehož náprava je zcela vyloučena.
Rozsudek smrti nad Vladimírem Lulkem soud vynesl v lednu 1988 a byl potvrzen Nejvyšším soudem. Vladimír Lulek byl popraven v suterénu pankrácké věznice 2. února 1989.
O čtyři měsíce později jej následoval Slovák Štefan Svitek, který v Bratislavě uzavřel historii hrdelních trestů v Československu. Lulkův případ dodnes slouží jako jeden z nejsilnějších argumentů pro odpůrce i zastánce trestu smrti, především kvůli nepředstavitelné krutosti spáchané na bezbranných dětech.
www.blesk.cz, www.idnes.cz, www.pluska.sk, cs.wikipedia.org
