Osud, který nedokázala přepsat: Simona Monyová by dnes slavila 59. narozeniny. Její příběh stále dojímá i děsí

Její knihy četly desítky tisíc žen, a přesto málokdo tušil, že autorka veselých i dojemných románů o vztazích prožívá za zavřenými dveřmi vlastní noční můru. Simona Monyová byla nejen mimořádně plodná a oblíbená spisovatelka, ale i žena, která dlouhá léta čelila domácímu násilí. Její tragická smrt šokovala veřejnost a odkryla děsivé pozadí zdánlivě úspěšného života. Proč autorka, která předpověděla vlastní smrt, neunikla svému vrahovi?

Podívejte se na video s jejím synem.

Viewegh v sukních

Viewegh v sukních, tak Simonu Monyovou označovala média. Vydala více než třicet románů, z nichž mnohé byly bestsellery. Knihy jako Tchyně a uzený, Opiju tě rohlíkem, Deník citového vyděrače nebo Roznese tě na kopytech si čtenářky oblíbily pro jejich humor, nadhled, a přitom realistické vykreslení ženského údělu. Monyová nepsala literaturu, která by si kladla ambice být uměleckou, ale vždy si zakládala na autentičnosti.

Popisovala každodenní starosti, manželské rozepře, kariérní nejistoty, mateřské obavy, a často i manipulaci nebo psychické týrání, které ženy prožívají za zavřenými dveřmi. Její knihy nebyly jen odpočinkovou četbou, ale i zrcadlem životů mnoha čtenářek. I proto měla tak obrovský úspěch. Dovedla vystihnout, co ženy skutečně prožívají, a přetavit to v příběh, který je zároveň pobaví i dojme.

Cesta od pletení k psaní

Simona Monyová se narodila 17. března 1967 v Brně, kde také vyrůstala. Už od dětství milovala příběhy, četla, psala a žila ve světě fantazie, který jí poskytoval únik z reality. V dospívání v ní sílil talent ke slovu a výraznému vyjadřování emocí, což později využila ve své literární kariéře. Další její vášní bylo výtvarné umění a tak se rozhodla pro studium na střední průmyslové škole textilní. Po maturitě se stala vychovatelkou na učilišti, poté kulturní referentkou. Ke studiu se ale ještě vrátila, absolvovala pedagogické studium se zaměřením na psychologii a také manažerský kurz. Svá studia postupně využila, nejdříve se věnovala pletení svetrů a dokonce založila prosperující firmu s 30 zaměstnanci s názvem S-pleteniny, poté nějakou dobu pracovala jako realitní makléřka. Zároveň působila jako externí redaktorka v několika časopisech.

V roce 1998 se poprvé vdala a s manželem Pavlem Strejčkem si pořídila dva syny. Manželství se ale rozpadlo a v roce 2002 se Simona vdala podruhé, a to za kameramana České televize Borise Ingra. Spolu s ním založila vlastní vydavatelství MONY, pojmenované podle přezdívky, kterou jí v dětství dal dědeček. Měla tak plnou kontrolu nad tím, jak a kdy její knihy vycházejí.

Život s tyranem

Simona žila po boku svého manžela Borise Ingra sedm let. Zpočátku tvořili zdánlivě fungující pár, společně vychovávali tři syny a vedli rodinné nakladatelství. Ve skutečnosti však jejich vztah postupně nabíral znepokojivé a destruktivní rysy. Ingr byl výbušný, despotický a extrémně žárlivý. Psychické týrání, ponižování i neustálá kontrola se staly součástí každodenního života spisovatelky. 

„Moje sebevědomí je hrané, aby mě lidé nevyužívali. Protože to, jaká jsem ve skutečnosti, dává lidem, kteří mají sklony manipulovat, obrovský pocit možnosti mě zneužívat. Jsem magnet na takové lidi,“ uvedla Simona v jednom ze svých posledních rozhovorů. Z jejích slov dodnes mrazí. Jen málokdo tušil, že autorka sama žije ve vztahu, který by se mohl stát předlohou pro její temnější romány. V médiích se po její smrti objevily výpovědi známých i blízkých, podle kterých se Simona dlouho snažila ze vztahu odejít, ale bála se o sebe i své děti.

Po sedmi letech manželství došlo k rozchodu a Ingr se z jejich rodinného domu odstěhoval. Simona však ani tak nenašla klid, protože manžel se do domu stále vracel a jak se svěřila svým přátelům, i nadále ji týral a vyhrožoval jí smrtí. Tragédie přišla 3. srpna 2011. V podvečer toho dne Boris Ingr vtrhl do rodinného domu, kde ji překvapil. Následoval brutální útok, během něhož ji bodl nožem. Zranění byla natolik vážná, že Simona na místě zemřela. Podle pozdějšího vyšetřování byla vražda vyvrcholením dlouhodobého teroru a snahy o definitivní kontrolu nad ženou, která se mu začala vzdalovat. Ingr byl roce 2013 za vraždu odsouzen k patnácti letům vězení.

Příběh Simony Monyové znovu ožívá

Vloni koncem léta padla poslední klapka na natáčení šestidílné minisérie o životě jedné z nejúspěšnějších českých spisovatelek. Simona Monyová dokázala jít za svým cílem, ale zároveň to stále byla obyčejná máma tří dětí, snila o romantické lásce a hezké rodině, stejně jako její čtenářky. I proto jim byla svými příběhy tak blízká a srozumitelná. Vztahy popisovala se sarkasmem, humorem a nadhledem a pro čtenářky i čtenáře byla něco jako jejich kamarádka, kterou s sebou mohli nosit v kabelce ve formě malého paperbacku. O svém soukromí mluvila minimálně, ale své pocity a prožitky vkládala do svých knih. Sama se ale postupně stávala tragickou hrdinkou vlastního příběhu.

Tvůrci minisérie ovšem spisovatelku nelíčí jako oběť. Příběh, který částečně vypráví Monyová vlastními slovy, ukazuje cestu nejdříve zakřiknuté domácí hospodyňky, jenž se mění v úspěšnou a silnou ženu, která věřila, že dokáže všechno. Být skvělá matka, manželka, sexy bohyně i podnikatelka. A to všechno se jí nakonec podařilo. Sérii s názvem Monyová pro Oneplay připravuje režisérka Zuzana Kirchnerová a premiéra je plánovaná právě na letošní rok. Postavu Simony Monyové ztvárnila Tereza Ramba.

Dominik

K příběhu Simony Monyové neodmyslitelně patří i osud jejího nejmladšího syna Dominika, který byl v době tragédie teprve sedmiletý. Právě on byl oné osudné srpnové noci v domě přítomen, a i když samotný útok přímo neviděl, následky si nesl dlouhé roky. Po smrti matky a uvěznění otce Borise Ingra se o něj postarali jeho dva starší polobratři, Michal a Libor, spolu s babičkou. Zejména nejstarší bratr Michal se stal jeho zákonným zástupcem a vybojoval pro něj bezpečné zázemí, aby mohl vyrůstat v láskyplném prostředí mimo záři reflektorů. Dominik, který je dnes již dospělým mužem, se v ojedinělých vyjádřeních nechal slyšet, že svého biologického otce (který byl mezitím propuštěn z vězení) odmítá kontaktovat a za svou jedinou a skutečnou rodinu považuje své bratry, kteří mu v nejtěžších chvílích nahradili oba rodiče. Přestože nese těžké břemeno minulosti, snaží se žít civilní život a uchovávat si na matku jen ty nejlepší vzpomínky jako na milující ženu, která pro své syny dýchala. Dnes je Dominikovi 32 let, má rodinu a spolu se svými bratry se stará o nakladatelství, které jejich matka založila.

Zajímají vás silné ženské osobnosti? Přečtěte si o manželce Karla Čapka.