Děti mají o svém životě vlastní představy a je jasné, že se mohou a často i budou lišit od toho, co vymyslí jejich rodiče. Generační rozdíly zkrátka nepřekonáte. Rodiče zase třeba chtějí, aby se jejich děti měly dobře, ale třeba si také přejí, aby jim vraceli to, co do nich investovali. Každý rodič to vidí jinak. Kde je hranice toho, kdy děti mají “poslouchat” své rodiče a kdy si jít vlastní cestou?
Paní Milada (59) se považuje za starostlivou matku, která by pro své děti udělala první poslední. Jenže její dospělé děti už s ní téměř nekomunikují. Říkají, že je „dusí“, že se vměšuje a nedá jim pokoj. Milada to nechápe, vždyť přece jen chce, aby měly všechno, co je správné. Vůbec není toxická, jak se o ní nedávno vyjádřili, jen má postě své jasné nápady.
Děti si myslí, že jsem ta špatná, ale to není pravda
Dnes se všechno bere hned jako toxické a je kolem toho plno řečí. Za mého mládí to tak rozhodně nebylo. Když se o děti zajímám, hned prý lezu do jejich života. Nechápu, co jsem udělala špatně. Vždyť jsem je vychovala, pomohla jim, kdykoli potřebovaly. A teď? Jedna se mnou skoro nemluví a druhý mi nezvedá telefon. Vždycky jsem si myslela, že jsem dobrá máma. Že jsem dětem dala všechno, co jsem mohla.
Když se narodily, žila jsem jen pro ně. Pracovala jsem, starala se o domácnost, nikdy jsem nemyslela na sebe. Tak proč mi teď říkají, že jsem toxická? Dcera Jana se mi odcizila první. Vdala se, má dvě děti a svůj dům. Jsem na ni pyšná, ale bolí mě, že už se mnou skoro nemluví. Dřív jsme si volaly každý den, teď prý nemá čas. A když jí napíšu, odpoví stroze. Jednou jsem se zeptala, proč pořád objednávají jídlo z restaurace, že by měla vařit doma, vnoučata by přece měla jíst něco zdravého. Od té doby na mě byla uražená. Já to přece myslela dobře!
Chci o svých dětech vědět
Syn Marek je zase hrozně uzavřený. Žije v Praze, má práci, o které skoro nic nevím. Když mu volám, nezvedá to. Jednou jsem zavolala do jeho kanceláře, abych měla jistotu, že je v pořádku. Takovou bouři jsem nečekala. Řekl mi, že tohle už je moc, že se mu pletu do života. Ale jak bych se nepletla, když je to můj syn? Když vidím, že nechodí k praktickému lékaři, že jí samé polotovary a že vypadá unaveně? Vím, že občas něco řeknu nešikovně. Ale všechno, co dělám, dělám z lásky. Když se Janě narodilo první dítě, byla jsem u ní každý den. Pomáhala jsem s kojením, radila, jak koupat, jaké plenky používat. A ona mi po měsíci řekla, že ji stresuju. Prý potřebuje dělat věci po svém. Tak jsem se stáhla. Jenže teď se cítím, jako bych v jejím životě vůbec neexistovala.
Nepočítají se mnou
Minulý rok mě nepozvala na vnukovy narozeniny. Řekla, že to bude „v rodinném kruhu“. Já přitom rodina jsem! Přinesla bych dort, dárky, pomohla s dětmi, místo toho jsem seděla doma a brečela. Napsala jsem jí, že mě to zklamalo. Odpověděla mi, že právě kvůli tomu se mnou nemůže mluvit, že ji manipuluju výčitkami. Ale copak výčitka, že mě bolí být odstrčená, je manipulace? Možná dělám chyby. Možná někdy řeknu něco, co by si zasloužilo mlčet. Ale dělám to jen proto, že jim chci pomoct. Vždyť kdo jiný by měl mít právo říct dítěti, že si ničí život, než jeho vlastní máma? Nechci, aby mě nenáviděly. Jen chci, aby mě měly rády, tak jako já je.
K situaci paní Milady se vyjadřuje mediátor Jiří Parkán
Pokud vztah s rodičem zahrnuje mnohem více bolesti než emocionální podpory, může se jednat o toxický vztah. Ne každý bude chtít nebo by měl mít vztah se svými toxickými rodiči. Toxicita se projevuje v široké škále forem a stupňů a za určitých okolností odborníci doporučují úplní ukončení kontaktu. někdy jsou totiž vztahy až tak nezdravé, že setrvat v nich by mohlo narušit psychiku i další vývoj osoby. Zejména u dětí mohou někdy toxičtí rodiče způsobit velké trauma, podobně, jako je to právě zde. Nedivte se dětem, že se straní. dejte jim prostor. Je jedno, co si myslíte o svém chování vy, nebo jakou máte motivaci, že se takto chováte. Vašim dětem to evidentně není příjemné. Proto je situace taková, jaká je. Pokud chcete vztahy se svými dětmi zlepšit, naslouchejte jim. Nepleťte se jim do života, buďte jen hodnou babičkou, která přijde, a odejde. Uvidíte, že když budete méně kontaktní, situace se může napravit. Ale bude to chtít čas. Existuje mnoho různých toxických „typů“, od vyloženě tyranského rodiče přes nedostatečného nebo nepřítomného, vysoce kontrolujícího až po hluboce egocentrického. Vyhnout se starým vzorcům chování u toxických rodičů může být obtížné, zejména pokud se brání změně nebo myšlence, že je něco v nepořádku. Uvědomte si, co vám děti vyčítají. A napravte to.
Jak má paní Milada dál pracovat na vztahu s dětmi a co dělat, aby s nimi mohla komunikovat? Jak dosáhnout nějakého kompromisu? Přečtěte si také příběh paní Aloisie, která neví, co dělat se syny, kteří ji chtějí vzít její majetek.
Galerie: “Děti si myslí, že jsem ta špatná, ale to není pravda” je smutná a naštvaná Milada
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Děti odešly z domu a já se cítím prázdná a zbytečná,” je smutná Hana. Jak z toho ven, radí psychoterapeutka Iva Šulcová

“Vzali jsme se kvůli dětem a teď si nemáme co říct,” neví si rady Renáta

“Moje děti jen berou, ale když potřebuji pomoc, tak nemají čas,” je zklamaná Valerie

“Naši sousedé mají pořád s něčím problém. Jejich posledním terčem jsme my,” je v šoku Klára

“Vychovala jsem své děti a ony na mě teď kašlou,” je naštvaná Lenka

„Své děti jsem vychovávala, jak nejlépe jsem uměla. Teď jsem ale zůstala sama,“ říká smutná Daniela

“Moje vlastní dcera mi chce vzít dům, bojím se, že pak skončím v domově,” je smutná Ilona

“Děti odešly z domu a já najednou nevím, jak bez nich dál s manželem fungovat,” neví si rady Libuše

„V mládí jsem děti nechtěla. Teď jsem stará a lituji toho,” rekapituluje smutně svůj život Alžběta











