Dovnitř těla se lze podívat i bez záření: Objev magnetické rezonance v roce 1977 přepsal dějiny medicíny

Všechno to začalo čistě teoreticky. Když v únoru 1882 Nikola Tesla poprvé popsal princip rotujícího magnetického pole, zabýval se elektřinou, a nepomýšlel na lidské zdraví. Dnes se právě v jednotkách nesoucích jeho jméno (Tesla) měří to nejdůležitější – síla magnetu uvnitř tunelu. Další skok přišel v roce 1938, kdy fyzik Isidor Rabi zjistil, že částice v magnetickém poli dokážou na určitých frekvencích samy vysílat rádiové vlny. O pár let později si za rozvinutí této teorie odnesli Felix Bloch a Edward Purcell Nobelovu cenu.

Ostatně objevů kolem lidského těla, včetně toho, jak s ním naložit po smrti, stále přibývá.

Pohled do nitra těla bez jediné kapky radiace

Už v šedesátých letech sice americký lékař Raymond Damadian upozorňoval na to, že rakovinová tkáň reaguje v magnetickém poli jinak než ta zdravá, nedokázal však vymyslet způsob, jak z těchto dat složit srozumitelný obrázek. S tím si uměl poradit až chemik Paul C. Lauterbur. Napadlo ho geniální řešení: zapojit do hry matematické algoritmy a vytvořit prostorovou mřížku.

Sám Lauterbur o svém nápadu s odstupem času s úsměvem říkal, že ty nejlepší myšlenky se zpětně vždycky zdají být úplně banální. Britský fyzik Peter Mansfield pak jeho metodu ještě zrychlil. V laboratoři se nejdřív úspěšně otestovaly obyčejné myši a 3. července 1977 si do tunelu lehl první živý člověk. Výsledný obrázek sice tehdy připomínal spíše rozmazanou mapu, ale zpráva pro svět byla jasná: ono to funguje.

Mohlo by se vám líbit

Henrietta Lacks: Její buňky pomohly vyvinout vakcínu proti obrně i léky na leukémii, zatímco její rodina žila v chudobě

Možnosti přístroje se od konce 70. let posunuly o světelné roky dál

Zatímco tehdy se zobrazovaly statické průřezy tělem, dnešní skenery umí zachytit orgány v přímém přenosu. Lékaři na monitoru vidí tlouci srdce v reálném čase, dokážou zmapovat, která centra v mozku se rozsvítí, když člověk promluví, nebo u dosud nenarozeného dítěte v děloze odhalit skrytou vývojovou vadu. Běžně se využívá i při sledování zánětlivých onemocnění střev, jako je Crohnova choroba.

Obrovský posun nastal v psychiatrii a neurologii při studiu lidské paměti; lékaři tedy už nemusí čekat na to, až pacientovi začne selhávat mozek, ale dokážou detekovat mikroskopické změny v tkáni roky předtím, než nemoc vůbec propukne.

Mohlo by se vám líbit

Evropský den melanomu: Rakovina kůže je vidět, stačí se jen naučit správně dívat

Dlouhé čekání na Nobelovu cenu

Zatímco na Západě byla metoda v osmdesátých letech značně využívána, za železnou oponu do tehdejšího Československa dorazil první přístroj až v roce 1988. Dnes už ho najdete ve většině velkých tuzemských nemocnic, i když pořídit a provozovat takové zařízení stále představuje pro zdravotnické rozpočty astronomickou zátěž.

Na nejvyšší vědecké uznání si ale Paul Lauterbur a Peter Mansfield museli počkat neuvěřitelných šestadvacet let – Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu převzali až v roce 2003. Proč tak dlouho? Ceny se totiž udělují až ve chvíli, kdy vynález prokazatelně zachrání miliony životů.

Světový den dárců krve. Znát svou krev znamená víc než vědět, jakou máte krevní skupinu

Zdroje: wikipedia.org, seznamzpravy.cz, aktualne.cz