Možná jste si celý život jistí, že něco děláte správně. Pak přijde češtinář a jednou větou vám rozhodí celý slovník. Některá slova totiž používáme tak automaticky, že nás ani nenapadne přemýšlet, jestli je říkáme správně.
A právě v tom je čeština zrádná. Nejde jen o hrubky, kterých si všimnete na první pohled. Mnohem zákeřnější jsou výrazy, které znějí naprosto normálně, jenže jejich správný tvar nebo význam je trochu jiný.
Čeština umí člověka pěkně nachytat
Kolikrát jste někomu řekli, že jste něco shlédli, místo abyste to zhlédli? Nebo jste si byli naprosto jistí, že se něco nachází na seznamu, přestože správně může být v určitém významu úplně jiná předložka? Právě podobné drobnosti dokážou zamotat hlavu i lidem, kteří jinak píšou bez problémů.
Nejhorší je, že špatný tvar často zní tak přirozeně, že nad ním vůbec nepřemýšlíme. Slovo slyšíme od dětství, používají ho lidé kolem nás a nikdo nás nezastaví. Pak přijde kvíz a najednou zjistíme, že jsme si celou dobu byli jistí něčím, co vůbec jisté nebylo.
Zhlédnout, nebo shlédnout?
Tohle je jeden z evergreenů českého pravopisu. Pokud jste se dívali na film, seriál nebo video, správně jste ho zhlédli. Předpona „z“ tady vyjadřuje dokončení děje. Žádné tajemné pravidlo, jen čeština, která si ráda komplikuje život.
Sloveso shlédnout ale také existuje. Používá se ve významu podívat se dolů, například když člověk shlédne z kopce do údolí. Takže obě varianty mohou být správně, jen každá znamená něco jiného. A přesně takové jazykové pasti máme v kvízu rádi.
Tipovat, nebo typovat?
Tady už se do hry dostává význam. Když něco odhadujete, tipujete. Když například zapisujete nebo zadáváte určitý typ údaje či vlastnosti, můžete narazit na sloveso typovat. Jedno písmeno a význam je najednou někde úplně jinde.
V běžné řeči samozřejmě většina lidí automaticky sáhne po slově tipovat. Potíž přichází ve chvíli, kdy se podobné výrazy objeví v textu a člověk začne váhat. Čeština má zkrátka talent přesvědčit vás, že dvě skoro stejná slova budou znamenat totéž. Nebudou.
Pokud něco odpovídá běžné úrovni nebo stanoveným pravidlům, je to standardní. Písmeno „d“ tam opravdu patří, i když ve výslovnosti může znít velmi nenápadně. Právě proto se ve slově tak snadno ztratí.
„Standartní“ přitom není žádná nová módní varianta, kterou by čeština potichu schválila. Jde jednoduše o chybný zápis. Člověk ho může potkat tak často, že začne mít pocit, že na něm přece něco musí být. Není.
Výjimky čekají za každým rohem
Čeština má pravidla, ale také pěknou sbírku výjimek. A právě ty dokážou z obyčejného slova udělat malý test pozornosti. Něco vyslovujeme jedním způsobem, píšeme jinak a další výraz se zase řídí pravidlem, které jsme už dávno zapomněli.
Někdy navíc rozhoduje samotný význam. Stejné nebo podobně znějící slovo může mít podle věty jiný význam a s ním se mění i správný tvar. Proto nestačí jen mechanicky memorovat pravidla. Člověk musí občas také pochopit, co vlastně říká.
Teď přichází ta nepříjemná část. Některé odpovědi budete mít okamžitě, u jiných si budete říkat, že přece musí být správně obě možnosti. A právě tam se obvykle ukáže, jak dobře češtinu opravdu ovládáte.
Nečekají vás žádné zapeklité věty z učebnice ani otázky, které by dávaly smysl jen učitelce češtiny po třech kávách. Zaměříme se na slova a výrazy, se kterými se setkáváte v běžném životě. Tak schválně, kolik jich používáte správně a u kolika si dnes budete muset přiznat, že jste byli celou dobu vedle?
Chcete si zkusit, jak na tom jste? Pojďte zkusit náš kvíz!
