Prázdniny u babičky a dědy na venkově voněly sušeným senem, uskladněnými jablky a taky trochu starou kolomazí z kůlny. Právě v hospodářských staveních, na půdách a v tmavých dílnách viselo nářadí, na které se léta nesáhlo. Naši předkové přitom tyto dřevěné a kované nástroje potřebovali ke svému přežití. Otestujte se, kolik toho o tehdejší práci a zapomenutých řemeslech víte.
Představte si dobu, kdy řemeslo znamenalo především poctivou fyzickou dřinu od úsvitu do soumraku. Už od středověku si cechy přísně hlídaly kvalitu výrobků a střežily počet mistrů ve městech, aby se jim do řemesla nepletla nekalá konkurence. A než si vůbec někdo mohl otevřít vlastní živnost, čekala ho pořádně dlouhá cesta. Už zhruba v deseti letech kluci nastupovali k mistrovi do učení. Dřeli jen za stravu a střechu nad hlavou a teprve po letech, už jako šikovní tovaryši, mohli vyrazit do světa na zkušenou.
Zavzpomínejte na prázdniny u prarodičů
Život na venkově se tehdy bez výjimky řídil ročními obdobími. Od jara do podzimu hospodáře plně zaměstnávalo pole a dobytek. Až když uhodily první mrazy, zbyl čas na složitější řemeslnou práci. Možná si ten obrázek vybavíte z nějaké pohádky či filmu – sednice každé chalupy se v zimě rázem proměnila v improvizovanou dílnu. Pečlivě se opravovalo nářadí, ženské spřádaly len a draly peří, pletly se košíky z vrb. A hlavně se s ničím neplýtvalo!
Zlomená topůrka od seker se hodila na výrobu menších kolíků, s tupým ostřím se šlo rovnou ke kováři na překování, a dokonce i každý odřezek staré kůže našel své místo při opravách koňských postrojů. Dnes už nám mnohá z těchto starých řemesel připomínají spíš jen česká příjmení. Jejich původní nositelé ale v rukou skrývali takový um, na který bychom dnes bez moderních technologií jen stěží stačili.
Doporučujeme
reklama
Dřevo jako hlavní stavební kámen venkovského hospodářství
Zdaleka nejdůležitější surovinou našich předků bylo pochopitelně dřevo z okolních lesů. Tesaři a truhláři si do zelí nelezli, úkoly měli jasně rozdané. Zatímco jedni stavěli bytelné krovy a stropy, druzí se věnovali výrobě nábytku do světnice. Byla tu ovšem i řemesla, kde šlo doslova o každý milimetr. Vyžadovala extrémní přesnost, dokonalý cit pro ohýbání dřeva i odhad toho, jak materiál seschne. Sebemenší chybka totiž znamenala, že můžete celý výrobek rovnou vyhodit. Zkuste si zapomenutá řemesla a nástroje připomenout v našem kvízu. Schválně, odpovíte správně na všech 10 otázek?
