Jeanne du Barry, úchvatná kurtizána z Versailles, která skončila pod gilotinou

Devět let ze svého dětství prožila Marie-Jeanne Bécu v klášteře Sainte-Aure. Její krása byla oslnivá a kromě sexapealu zdědila po své chudé matce i poněkud prostopášné geny. I proto nebylo jejím cílem šikovně se provdat, založit rodinu a dopřát si poklidný život v sídle dobře společensky postaveného manžela. Mířila mnohem výš. Její cesta do Versailles a odtud až pod gilotinu byla vydlážděna mnoha mileneckými románky s vlivnými a bohatými muži. 

Maršál Richelieu intrikoval ve prospěch kurtizány

Prvním z těch, kdo ji v žebříčku francouzské smetánky posunuli na vyšší příčku, byl Jean du Barry, šlechtic s nechvalnou pověstí sukničkáře a kuplíře. Vždyť v Paříži provozoval luxusní nevěstinec a po navázání intimního vztahu s ním se stala právě krásná kurtizána z Vaucouleurs jeho správkyní. On ale nebyl jediným, s kým v tu dobu udržovala neformální erotická přátelství. Jejím milencem byl také maršál Richelieu a právě on stál, podle dostupných zdrojů, za jejím prvním setkáním přímo s králem Ludvíkem XV. v útrobách zámku Versailles. Smyslná Marie-Jeanne padla panovníkovi okamžitě do oka a bylo třeba jen vhodně zařídit, aby se dostala dobře vypadající cestičkou ke dvoru. Hraběnku z ní učinil du Barry, ovšem ne ten, s nímž si užívala milostné pletky, ale jeho svobodný bratr Guillaume. Svou zákonitou roli si ale příliš neužil, hraběnka Jeanne du Barry se totiž vzápětí po svatbě přestěhovala na nejslavnější zámek ve Francii a 22. dubna 1769 byla oficiálně uvedena ke dvoru. 

Milenkou po madame du Pompadour

Stát se první milenkou krále Ludvíka XV. ovšem neskýtalo jen rozkoš, dobré společenské postavení a výhody, řada nesouhlasících byla dlouhá. A byly jimi především ženy z panovníkova okolí. Vystát ji nemohla předchůdkyně z králova lože, slavná madame de Pompadour a přidala se také Marie Antoinetta, manželka dauphina Ludvíka. K té se v intrikách přidaly také vládcovy dcery a všemožně usilovaly o to, aby byla neurozená kněžka od dvora vyhnána. Svou roli sehrála v peprném Versailleském erotickém dusnu také matka Marie Antoinetty. Marie Terezie ji úpěnlivě nabádala, aby vzala královu milenku na milost. K tomu nakonec došlo po třech letech, avšak o dva roky později ukončily velkou lásku mezi Ludvíkem XV. a madame du Barry neštovice. Panovník zemřel, a aby ochránil nejen svou nejmilovanější, ale i nebezpečná státní tajemství, o nichž měla povědomí, dal ji den před svou smrtí převézt do kláštera Pont-aux-Dames. 

Madame du Barry a Velká francouzská revoluce 

Půvabná Marie-Jeanne du Barry svou loajalitu vůči králi dodržela a na podzim 1776 byla již zcela svobodná. Žila na svém zámku v Louveciennes, bavila se marnotratným a bezelstným životem u dvora, a sklízela velkou oblibu u svých poddaných, kteří ji zbožňovali pro její velkorysost a péči o chudé. Nezůstala nic dlužna ani své pověsti skvělé milenky, a prožila si několik vášnivých vztahů. Z klidného života v blahobytu ji však vytrhly první sociální nepokoje, které vyvrcholily dobytím Bastilly v roce 1789 a následně odstartovaly revoluční časy ve Francii. Hraběnčini blízcí přátelé hromadně prchli do Anglie, a její návštěvy i upřímně naivní štědrá podpora vůči těmto šlechticům neunikla tajné francouzské policii. Ta si došlápla také na jejího milence, velitele královské gardy, vévodu de Brissac. Při převozu do Versailles ho zavraždil rozvášněný dav a jeho uříznutou hlavu nakonec hodili revolucionáři přímo k nohám vyděšené komtesy. Marie-Jeanne utekla naprosto zlomená za přáteli do Anglie, kde ji zastihla i zpráva o popravě krále Ludvíka XVI. 

Králova milenka pod gilotinou

Nikdy nebylo zjištěno, proč se madame du Barry v březnu 1793 vydala z bezpečí na ostrovech zpět do Francie. Možná ji tam zavedl zájem o majetek, který ji odkázal jeden z jejích milenců. Když však dorazila na svůj zámek, byl jí, jako imigrantce, zkonfiskován. Na krátký čas jej sice získala zpět, když se za ni postavili její bývalí poddaní, kteří jí nikdy nezapomněli dobrosrdečné chování. V září stejného roku se ale situace vyhrotila, madame du Barry byla uvržena do pařížského vězení a v prosinci byla obviněna z finanční podpory kontrarevoluce. Její smrt pod gilotinou vešla do dějin, neboť byla Paříží vláčena plačící na voze až na Place de la Concorde, kde prosila o smilování voláním „ještě chviličku, pane kate, ještě chviličku“. Nebylo jí to nic platné, v Pařížanech na náměstí vzbudila dojetí, ale kat jí sťal hlavu 8. prosince 1793. 

Filmová premiéra s Johnny Deppem v roli Ludvíka XV.

Tento příběh o ženě, jenž se ve francouzských dějinách stala synonymem marnotratnosti, bezmezné naivity, volných mravů, ale také dobrosrdečnosti a bojovnicí proti nespravedlnosti, inspiroval francouzsko-alžírskou filmovou tvůrkyni Maïwenn. Do kin právě míří její film Jeanne du Barry - králova milenka a má být především velkým návratem Johnnyho Deppa na výsluní. Maïwenn stojí za scénářem, dílo také režírovala a sama se ujala i hlavní ženské role, tedy historické postavy Marie-Jean du Barry. Na festivalu v Cannes bylo dílo vybráno jako zahajovací film letošního ročníku a do českých kin vstupuje 4. října.