Sourozenecký vztah je vždycky něčím zvláštní a specifický. Většinou jste tady pro sebe, podporujete se, v dětství na sebe svádíte průšvihy, ale jste jako jeden, když jde o něco důležitého. V dospělosti se pak vazby různí, s ohledem na místo bydliště, rodinné vztahy, ale hlavně procházejí těžkou zkouškou, pokud jde o dědictví. To dokáže leckdy změnit i jinak velmi pevná pouta a vztahy.
Pan Olda (56 let) měl se svou sestrou velmi dobrý vztah. Jako děti se spolu oba sourozenci hádali, soutěžili spolu a taky se prali jako koně. Ale když šlo do tuhého, jeden by pro druhého udělal cokoliv, poskytovali si alibi, chránili se před nápadníky, často spolu i jezdili na víkendy s jednou partou. V dospělosti se však jejich životy velmi liší. Pan Olda si žije tak, jak mu jeho práce a výplata dovoluje. Nakupuje ve slevách a když může něco ušetřit, je rád. Sestra si však žije nad poměry a velmi často dělá dluhy. Nyní jde o peníze, které mezi sourozence vrazily klín. Pam Olda už neví, jak dál, takže se rozhodl napsat své sestře dopis.
Moniko,
jsi moje sestra! Vyrůstali jsme spolu, občas jsem ti vyžehlil nějaký tvůj průšvih a ty jsi mě podržela, když jsem to potřeboval. Co se s tebou stalo? Nevyplatím ti ani korunu! Dostala a vytáhla jsi z mámy dost peněz, nemysli si, že to nevím! Vše mi řekla. Každý měsíc jsi chodila k mámě pro půjčku. “Jen pár tisíc”, ale nikdy jsi jí to nevrátila. Nikdy! Já jsem si od mámy nevzal ani korunu a pravidelně dvakrát v týdnu jí nosil obědy. A ty jsem zaplatit nechtěl. Hanba by mě fackovala, kdybych si od ní bral stovku za oběd. Ty ses nerozpakovala a natahovat svou ruku. Máma ti dokonce vyplatila část dědictví, což je papírově potvrzeno. V té smlouvě se zříkáš dalšího nároku. Tak nechápu, co po mě teď chceš.
Máma mi ještě za svého života přepsala byt. Celý jsem ho opravil a nechal v něm mámu důstojně dožít. Staral jsem se o ní, ale tys chodila jen jednou měsíčně, víme oba, v který den. Když přicházel důchod. Vždy si z ní alespoň tisícovku vymámila. Když naše máma zemřela, neměla nic našetřeno. Vše jsem platil já, tys nepřispěla na pohřeb ani korunu. Ale po ukončení dědického řízení, kdy vlastně nebylo moc co řešit, jsi přišla, že chceš vyplatit z bytu. Z bytu, který je můj. Přepsaný na mě už asi sedm let. Nedám ti ani korunu, to jsem ti řekl. A jestli za mnou budeš posílat svého manžela, aby mi vyhrožoval, ohlásím to.
Tak ještě jednou, Moniko, nedám ti ani korunu. Klidně běž k soudu, klidně si to řeš. Je mi to jedno. Máma se takhle rozhodla dlouhé roky zpátky. Mám asi dvacet směnek, kdy jsi mámě podepsala, že sis od ní půjčovala částky nad deset tisíc a dohromady to hodí kolem tří set tisíc. Do toho nákladná rekonstrukce a tvá část dědictví, výdaje za pohřeb. Abys mi ještě nedoplácela ty. Mámu jsi z peněz ždímala, ale mě nebudeš!
Olda
Zdá se, že vaše sestra nebyla při jednání s vámi úplně transparentní. Možná se chovala tak, aby vás záměrně podvedla, myslela si, že jste mimo a nevíte, že ji máma dává peníze, nebo okolnosti mohly znamenat, že se věci vymkly kontrole a ona si to teď nemůže přiznat. Je v pořádku, že se vaše matka rozhodla, že sestře dá nějaké peníze z dědictví a celé to ošetří smluvně, to vám hodně pomůže v případném soudu, máte něco v ruce. Konečným postupem je soudní řízení, které by rozhodlo. Je důležité si uvědomit, že to bude stát peníze, čas a také rodinné vazby.
theguardian.com, na motivy příběhu pana Oldy J.
