“Cítím velkou křivdu, mí rodiče byli špatní, jak jim odpustit,” ptá se paní Pavlína, kterou rodiče nutili žebrat

Paní Pavlína (42 let) neměla dobré dětství. Její rodiče byli velmi špatní a uštědřili ji v životě velké rány. Pili alkohol, o svou dceru se nestarali a pak ji i bili. Všichni v okolí to věděli, ale nikdo nezasáhl. Pavlína dokonce tajně doufala, že se dostane do dětského domova. Když se od svých rodičů v mládí odstřihla, dlouhé roky je neviděla. Teď přišli s žádostí o kontakt. Chtějí odpuštění.

Špatní rodiče

Mí rodiče byli hrozní, špatní. Oba holdovali alkoholu, opilí byli každý boží den. A mě brali jen jako prostředek pro to, aby získali peníze. Pamatuji si, že mě brali jako malou žebrat, aby měli peníze na alkohol. Malému dítěti lidi peníze dají. Již ve svém dětství jsem poznala, co je to hlad, jak moc může být zle, když se žaludek kroutí, že neměl den i dva nic k jídlu. Jedla jsem nejčastěji suché rohlíky nebo suchý chleba. Když se mi podařilo najít pár lahví od piva a šla jsem je vrátit, koupila jsem si těstoviny a uvařila si je. Hotové hody! Modlila jsem se, aby mě někdo rodičům vzal a dal do dětského domova. Chodila jsem do školy ve špinavém oblečení, protože máma prala tak, jak potřebovala ona. V hospodě nevadilo, že má špinavé oblečení, šlo jen o to se opít.

Chtějí odpuštění

Odešla jsem hned, jak jsem mohla. V patnácti jsem chodila po brigádách, šla na učňák a v sedmnácti už byla pryč z domu. Nadobro. Jako vyučená kadeřnice jsem si našla práci a v osmnácti už byla oficiálně vlastním pánem. Rodiče jsem přestala zajímat, už na mě neměli přídavky, které by mohli propít. Neviděla jsem je dlouhé roky. Odstěhovala jsem se stovky kilometrů, abych odstřihla první část svého života. A vedlo se mi dobře.

Pracuji jako kadeřnice, hezky si vydělám a s manželem, který je dělník ve výrobě, nám je hezky. Máme syna a dceru a já se jim snažím dát vše, co já jsem neměla. Ale před měsícem se ozvali rodiče, ani nevím, kde na mě vzali kontakt. Prý se chtějí sejít. Minulost na mě dolehla, ale rozhodla jsem se je vidět. Jsou oba trosky. Nemocní, prý mají cirhózu jater, nezbývá jim moc času. Chtějí odpuštění. Oba plakali, co mi to způsobili. V první chvíli jsem jim řekla, že je na lítost už pozdě a odešla jsem. Jenže bych jim ráda odpustila. Ani ne tak kvůli nim, ale hlavně kvůli sobě. Kontakt s nimi otevřel Pandořinu skříňku, kterou jsem roky držela zamčenou.

Nejlepší odpověď na situaci paní Pavlíny má Patricia Morgan

Vaše rodiče nelze změnit. Vaši minulost nelze změnit. Váš pohled se však může změnit. Můžeme svým rodičům odpustit, že jsou lidé, že dělali chyby a nedali nám vše, co naše mysl, emoce a duch chtěly. Můžeme se vydat na cestu ke změně našeho generačního příběhu, uznat své vlastní chyby a vykročit nanovo, abychom přijali život naplno. Využít můžete také služeb terapeuta, který vám pomůže trauma zpracovat a nabídnout šanci, jak svým rodičům odpustit. Zachovala jste se ale správně, že jste se s rodiči sešla. Jistě to pro ně hodně znamená a i vy si můžete kapitolu sama v sobě uzavřít.

Pokud jste připraveni provést si pro sebe osobní průzkum vašeho vztahu s rodičem nebo pečovatelem, zde je několik prvních kroků. Napište, jak se cítíte. Mohli byste se cítit zraněni, protože vás rodiče vlastně neviděli a neslyšeli. Neznáte se. Můžete se zlobit za to, že žijete ve stavu strachu nebo že vás vaši rodiče opustili nebo odmítli dostat své závislosti pod kontrolu. Napište si procesní dopis pro sebe. Tyto počáteční věty pište několikrát, dokud vám nedojdou odpovědi. Mějte realistická očekávání. Šance, že vaši rodiče vyléčí svou minulost, je méně pravděpodobná než vaše schopnost je přijmout takové, jací byli a jsou. Věřte, že udělali to nejlepší, co mohli. Přijměte, že jsme všichni chybující.

Jak se má paní Pavlína zachovat? Odpustit svým rodičům a splnit jejich přání? Nebo v sobě dál živit zášť a nenávist? Jak byste se v dané situaci zachovali vy? Přečtěte si také příběh paní Nadi, která má dilema, její partner nerespektuje, že je matka.