Foto: Freepik
Každý rodič vychovává své děti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Věří, že jejich děti budou slušnými lidmi, jenže to ne vždycky vyjde. Někdy prostě touha po majetku a penězích bývá silnější. A pak děti udělají chyby, navíc si myslí, že je to v pořádku. Jenže tomu tak není. A trpí tím především rodiče. Paní Jaroslava (71 let) tak s důvěrou k dceři přišla o střechu nad hlavou. Teď je zoufalá.
Paní Jaroslava (71 let) má jedinou dceru a vždy dbala na to, aby ji vychovala slušně. Dcera uměla pozdravit, poděkovat, poprosit, rozdělit se s ostatními, až všechny svým chování příjemně šokovala. Jenže to bylo jako malá holčička, jak jí formovaly vztahy a lidé kolem, tak se měnila. A to až do takové míry, že neváhala a dala podepsat vlastní mámě papíry, které z ní udělaly majitelku jejího bytu. A paní Jaroslava je zoufalá. Podle dcery musí z domu pryč, protože je její, dala jí ho a ona ho chce pronajímat. A co paní Jaroslava?
Dcera mi podstrčila nějaký papír k podpisu, teď nemám svůj vlastní byt
Mám jedinou dceru. Vždycky jsem pro ni chtěla jen to nejlepší, i když jsem nikdy neměla moc peněz a všechno jsem si musela tvrdě odpracovat. Byt, ve kterém jsem žila, byl pro mě jistotou do stáří. Myslela jsem, že tam jednou budu klidně dožívat. Zdědila jsem ho po svých rodičích a spolu s nějakými financemi jsme ho dávali se svými přáteli dohromady. Myslela jsem si, že tady spokojeně dožiju.
Jenže to teď vypadá, že to tak nebude. Minimálně to tak chce má dcera a já nevím, co dělat. Dcera mi před časem přinesla papíry k podpisu. Říkala, že jde jen o formalitu, abych se nemusela starat o různé záležitosti kolem domu, schůze společenství vlastníků a tak podobně. To jsem nikdy neměla ráda, protože se asi třicet nájemníků hádalo, jestli chceme na dům omítku modrou, zelenou nebo béžovou. A poslouchat to bylo šílené. Byla jsem ráda, že se zajímá místo mně.
Věřila jsem vlastní dceři
Já jí věřila, protože je přece moje dcera. A stejně ten byt zdědí po mě. Nemám nikoho jiného, jen svou dceru. Navíc jsem spořila něco málo, jako mí rodiče, abych jí pak pomohla s rekonstrukcí. Teď se ale ukázalo, že jsem jí podepsala něco úplně jiného. Najednou se dozvídám, že byt už není můj, ale její. Ona tvrdí, že jsem jí ho darovala. To ale není pravda! Nikdy bych jí dobrovolně nedala svou vlastní střechu nad hlavou. Proč bych to dělala, když po mé smrti ho stejně zdědí? Navíc jsem o tom nikdy ani neuvažovala, prostě to byl můj byt, můj domov. A najednou to tak není.
Podvedlo mě vlastní dítě
Vzpomínám si na ten den. Při podpisu mě pořád rozptylovala, mluvila na mě, nenechala mě soustředit se. A když jsem se snažila jí říct, že si chci text na papíře přečíst, ještě se na mě vyčítavě podívala a řekla: „No mami, ty mi nevěříš, nebo co?“ Bodlo mě u srdce, jasně, že své dceři věřím. Jak jsem byla hloupá!! Dnes na mě tlačí, že chce byt pronajímat, a já prý musím pryč. Poslala mě hledat si místo v domově důchodců. Bolí mě to. Nejen proto, že bych přišla o svůj domov, ale hlavně proto, že takhle se ke mně chová vlastní dcera. Co mohu dělat? Mám nějakou možnost rozhodnutí zvrátit, byť právní cestou?
Nejlepší odpověď na situaci paní Jaroslavy má psycholog Tomáš Malý
Kognitivní pokles, tedy progresivní zhoršování paměti, pozornosti, jazyka a schopnosti řešit problémy, je hlavním rizikovým faktorem pro finanční viktimizaci starších dospělých. Finanční zneužívání seniorů je běžné. Může zahrnovat nepatřičný vliv – například přimět zranitelného staršího dospělého, aby změnil svou závěť a odkázal majetek druhým, někdy bohužel jsou toho schopny i vlastní děti. A právě to se stalo vám, paní Jaroslavo. Naštěstí jste dceři podepsala papír, který dosud není notářsky ověřený, takže stále ještě můžete leccos udělat. Nejhorší je ale ztráta důvěry ve své jediné dítě!
Nepatřičný vliv je právní termín pro někoho, kdo nahrazuje svobodnou vůli jiné osoby. Děti občas využívají toho, že jsou to jejich rodiče, pomohou jim a navíc v nich často umí vyvolat pocit viny, vždyť oni pro ně chtějí jen to nejlepší. Mnoho starších lidí si udržuje finanční rezervy až do vysokého věku. Je zásadní co nejvíce respektovat silné stránky, moudrost a kompetentní přání starších dospělých a zároveň podporovat a chránit ty, kteří jsou zranitelní. A nedělat věci za zády druhých. Vaše dcera by měla opravdu dostat za vyučenou, promiňte, že to říkám otevřeně. Najměte si právníka, řekněte mu, co dcera udělala. Nejste zbavena svéprávnosti a ani nemáte potíže s pamětí. Vše se jistě vyřeší. Jestli ale půjde napravit vztah s dcerou po tom, co vám provedla, to je jen na vás.
Paní Jaroslava je šokovaná a zlomená. Cítí se dcerou podvedená, i když ta tvrdí, že jí byt dala. Ona to popírá. Jak má situaci řešit? Vše nechat a odejít do domova důchodců? Nebo se o svůj majetek zajímat a vyhledat právní pomoc? Přečtěte si také příběh paní Daniely, která se musí starat o svou mámu, ale nemá na to sílu.
Galerie: “Dcera mi podstrčila nějaký papír k podpisu, teď nemám svůj vlastní byt,” je smutná a šokovaná Jaroslava
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Alice Ball: Ve 23 letech objevila lék na lepru. Pak záhadně zemřela a její úspěch si přivlastnil nadřízený
„Ze smrti mého manžela mě obviňuje vlastní dcera,” je zlomená Anna. Jak reagovat, radí psycholog Pavel Pařízek
Peníze vám mizí pod rukama? 5 rad do domácnosti, které vám zaplatí letní dovolenou
Doporučujeme
“Moje matka tvrdí, že má právo na vnoučata, ale trápí je stejně jako kdysi mě. To nedovolím,” je rozhodnutá Sabina
“V mládí jsem dělala blbosti, moje dcera mě za to nenávidí,” je smutná Edita
“Máma potřebuje péči a já se o ní starat nechci a nemůžu,” je bezradná Andrea
“Moje dcery ke mě chodí na návštěvu, jenže mě si vůbec nevšímají, jako bych byla vzduch,” je smutná Iva
„Ať udělám na Den matek pro mámu cokoliv, nikdy to nebude dost,” je smutná Katka
“Moje dcera zjistila, že není biologickou dcerou svého otce. Chce znát toho pravého,” je smutná Margita
“Moje dcera se za mě stydí a mě to velmi zraňuje,” pláče Boženka
“Máma odmítá operaci, ale svými bolestmi a potřebami terorizuje všechny kolem,” píše Martina
“Moje matka mě nikdy nepochválí, pořád vidí jen chyby,” je nešťastná Mirka. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek
