Jan Želivský: Slova kazatele, který dokázal pozvednout dav a změnit běh dějin

Kněz, který mluvil jazykem ulice, sliboval spravedlnost na zemi a dokázal z kazatelny rozpoutat revoluci. Idealista, fanatik, vůdce chudiny i diktátor v sutaně. Podle toho, koho se zeptáte.

Z kláštera do víru města

O původu Jana Želivského víme překvapivě málo. Pravděpodobně pocházel z prostředí premonstrátského kláštera v Želivi. Odtud si odnesl nejen vzdělání, ale i jméno. Po upálení Jana Husa opustil klášterní klid a zamířil do Prahy, kde to už tehdy vřelo nespokojeností a hněvem. Na rozdíl od mnoha učenců nemluvil latinsky, ale česky. To z něj udělalo hvězdu mezi chudinou. Kázal v kostele svatého Štěpána a později v chrámu Panny Marie Sněžné. Jeho slova byla jednoduchá, obrazná a nebezpečně přesvědčivá.

Kázání, která pálila víc než oheň

Želivský nehlásal trpělivost. Kreslil svět jako bojiště dobra a zla, kde bohatí požírají chudé a Bůh brzy zasáhne. Hlásal myšlenku, že český národ je vyvolený a má vybudovat Boží říši už tady na zemi. A lidé mu to věřili. Právě jeho schopnost pracovat s emocemi davu z něj udělala víc než kněze. Stal se politickým vůdcem. Zatímco král Václav IV. lavíroval a vyčkával, Želivský jednal.

První pražská defenestrace: okamžik zlomu

Dne 30. července 1419 vyvedl Želivský z kostela ozbrojené procesí. Oficiálně šlo o žádost na propuštění vězněných husitů. Neoficiálně to byla demonstrace síly. Když konšelé na Novoměstské radnici odmítli ustoupit, situace explodovala. Konšelé byli vyhozeni z oken. Doslova. První pražská defenestrace se stala symbolem začátku husitské revoluce. Krátce nato zemřel král Václav IV. a zemi čekala válka. Želivský byl u jejího zrodu.

Vůdce chudiny a spojenec Žižky

Po defenestraci se Želivský stal hlasem pražských radikálů. Ovládal chudinu, burcoval davy a spojoval se s táborskými husity. Když se k Praze blížila křižácká vojska Zikmund Lucemburský, sehrál klíčovou roli při obraně města. V té době ještě spolupracoval s Janem Žižkou. Společný nepřítel je spojoval, ale povahy měli rozdílné. Zatímco Žižka byl stratég, Želivský byl kazatel posedlý vizí.

Pražská diktatura v sutaně

Roku 1421 přišel zlom. Po čáslavském sněmu, který posílil umírněné husity, Želivský reagoval po svém. Převratem. Ovládl Prahu a zavedl přísný režim. Zákaz hazardu, nevěstinců, okázalého oblečení. Zpívat se smí jen nábožensky. Moc soustředil do rukou svých lidí, zejména Jana Hvězdy z Vícemilic. Odpůrce nechával zatýkat a popravovat. Revoluce se změnila v teror. I ti, kteří ho dříve obdivovali, začali mít strach.

Revoluce požírá své děti

Poprava umírněného Jana Sádla z Kostelce byla poslední kapkou. Želivský porušil všechny sliby a ukázal, že kompromis pro něj neexistuje. Opozice sílila a tentokrát se proti němu postavili i bývalí spojenci. V březnu 1422 byl pod záminkou porady pozván na Staroměstskou radnici. Tam byl zatčen, odsouzen a sťat. Bez divadla. Bez davu. Bez kázání.

Smrt, která otřásla Prahou

Krev popravených vytekla z radnice na náměstí a prozradila vše. Želivského stoupenci propukli v pláč, chaos i pomstu. Jeho hlavu prý nosili městem na talíři. Praha se ještě jednou ponořila do násilí. Smrtí Jana Želivského skončila vláda radikálního husitství v Praze. Zůstal po něm mýtus. Rozporuplný, děsivý i fascinující.

Idealista, fanatik, nebo obojí?

Jan Želivský věřil, že bojuje za spravedlnost. Současně se ale nechal opít mocí. Jeho příběh je varováním, jak snadno se víra může změnit v diktaturu a charismatický kazatel v tyrana. Byl dítětem své doby. A zároveň jejím spolutvůrcem. Bez něj by husitská revoluce vypadala jinak. Možná klidněji. A možná by vůbec nezačala.

České dějiny jsou plné klíčových letopočtů, které formovaly podobu země i společnosti. Jak dobře je znáte vy? Otestujte se v našem kvízu.