Královna Žofie si s muži užila své. Kvůli husitství ji napadl bratr, Václav IV. dal zabít jejího zpovědníka

Kdo byla Žofie Bavorská? 

Žofie se narodila v rodině mnichovsko-bavorského vévody Jana II. Bavorského, bratrance první ženy českého krále Václava IV. Johany. Dívenka ovdovělého panovníka okouzlila svou dětskou nevinností a ve svých 13 letech se stala jeho druhou manželkou. Do českého prostředí velmi rychle zapadla a problematickému králi byla po zbytek jeho života dobrou manželkou. 

S Václavem IV. se půvabná Žofie setkala na říšském sněmu, kam ji vzal s sebou její strýc Fridrich, císařův rádce. Ten se do ní okamžitě zakoukal, a i když byl o 16 let starší, nevinné dívce učaroval svým postavením i charisma. Vzali se v Chebu na jaře v roce 1389, ale k Žofiině korunovaci došlo až o 11 let později. Proč, v tom se historické prameny rozcházejí. Možná to byl nesoulad mezi oběma manželi, tomuto vysvětlení nahrává fakt, že Václav IV. se slavnostního aktu osobně nezúčastnil. Druhou možností byly královy vleklé spory s Janem z Jenštejna, pražským arcibiskupem, kterému se do korunovace nechtělo. 

Mohlo by se vám líbit

V mládí nádherná kráska vévodkyně z Alby: Měla 22 hrabství a nejvíce titulů na světě. Poslední chvíle strávila s manželem ve věku syna

Potíže v královském manželství

Král svou manželku upřímně miloval, svědčí o tom například iluminace ve vysoce ceněné Václavově Bibli. Přesto v prvních měsících manželství trávil více času na svých hradech Žebráku a Křivoklátu, zatímco mladinká novomanželka zabíjela čas v komnatách Královského paláce na pražském Starém Městě. Jejich budoucí neshody mohly vyplývat, ač to není nijak písemně doloženo, z nenaplněné touhy po potomkovi. Zda za ni mohla Žofiina neplodnost, nebo Králův vášnivý vztah k alkoholu, se historikům zjistit nikdy nepovedlo.

Každopádně Václavovy pijatiky neměly vliv pouze na vztah s manželkou, ale také na jeho výkony v roli panovníka. Byl milovníkem lovu, nechal postavit mnoho významných hradů. Zajímal se o magii a okultní vědy, za jeho vlády zaznamenaly země české rozvoj v literatuře a ve výtvarném umění. V tomto si se Žofií velmi rozuměli, a pokud byl král v dobrém rozmaru, trávil s manželkou mnoho času nad knihami. Na druhou stranu pil při každé příležitosti a často nebyl schopen dostát svým pracovním závazkům kvůli deliriu. 

Smrt Žofiina zpovědníka Jana Nepomuckého

Král Václav IV. na svou královnu také velmi žárlil. Jejím osobním zpovědníkem byl údajně Johánek z Pomuka, generální vikář, v historických záznamech později znám jako Jan Nepomucký. Podle Hájkovy kroniky k němu královna Žofie docházela ke zpovědi a svěřovala mu své pocity a tajemství, a Václav IV. jej nutil, aby mu vše prozradil. Ať byl vztah Jana Nepomuckého s královnou jakýkoli, Václav ho obětoval ve své zlobě vůči arcibiskupovi Janovi z Jenštejna. Byl umučen a v pytli vhozen z Karlova mostu do Vltavy.

Podpora Jana Husa jako cesta k ponížení

Vzájemné spojení našli čeští panovníci také v husitství. Učeného teologa Jana Husa podporovali v jeho boji s církví od roku 1402, kdy se stal kazatelem v Betlémské kapli. Žofie byla jeho aktivní posluchačkou, obdivovala ho za jeho odvahu a společně s králem jej chránila. Dokonce společně sepsali list papeži, aby nad ním zrušil klatbu. Když byl Jan Hus upálen, královna to vzala osobě a ještě hlasitěji se zastávala přijímání pod obojí způsobou. Čeští katolíci jí to nemohli odpustit a do věci se vložil i Žofiin bratr Arnošt. V historických análech je zapsána jeho návštěva v Praze v roce 1418, kdy se královna při rozhovoru odmítla vzdát své víry v husitství. Vyťal jí takový pohlavek, až jí spadl závoj. 

Mohlo by se vám líbit

Vášnivý polibek, který změnil historii: Námořník a sestřička, kteří se neznali, se stali ikonou války. On si ale nakonec vzal jinou

Po smrti krále se vzdala husitství a zemřela chudá

Šťastné i zoufalé manželství Žofie s rozporuplným králem Václavem IV. skončilo o rok později na Novém hradě u Kunratic. Tam ho totiž zastihla zpráva o novoměstské defenestraci, a jeho podlomené zdraví nevydrželo vztek, který ho pohltil. Žofie se uchýlila pod ochranu svého švagra Zikmunda. Stala se správkyní království, ale po půl roce chaosu, do něhož ho uvrhly husitské války, se úřadu vzdala, a zmizela na sídlo v Prešpurku, dnešní Bratislavy. V únoru 1419 se ze dne na den rozešla s myšlenkou husitství a vyhnula se tím soudu papežského nuncia. Na hradě pobývala dalších osm let, ale v zapomnění a velké chudobě. Císař Zikmund totiž odmítal její žádosti o vypořádání majetku. A to byl přitom byl obviňován katolíky, že s ní udržuje intimní vztah. Královna zemřela 4. listopadu 1428 ve věku 52 let, a i když si přála navždy spočinout v Bavorsku, nebylo jí to dopřáno. Její tělo nebylo převezeno do rodinné hrobky v Mnichově, ale bylo uloženo do boční kaple v bratislavské katedrále sv. Martina.