Jana (49): Hledám muže na seznamce. Scénář je neměnný - randíme a pak se odmlčí. Už je to frustrující

Ve věku kolem padesátky hledají partnera ženy v různých odlišných fázích života. Jedny mají odrostlé děti a manželství možná ukončilo odcizení partnerů nebo domluva, že si každý půjdou svou cestou. Jiná skupina žen svou životní lásku dosud stále nenašla, jsou stále bezdětné a mají za sebou víc vztahů. Některým partner odešel za mladší a snaží se rychle ulovit parťáka, aby na svůj nečekaný životní osud nezůstaly samy. Čtenářka Jana oslaví padesátku příští rok a patří mezi ty, co upřednostnily kariéru před včasným založením rodiny, děti už dávno vzdala, ale velmi touží po lásce, pochopení a vztahu, v němž si bude s protějškem parťákem, budou sdílet stejné zájmy i radosti. „Na seznamkách jsem aktivní skoro dva roky, ale životní lásku jsem tedy zatím nenašla. Mám za sebou téměř dvacet osobních setkání s různými muži, a ne vždy to skončilo po prvním kafi naprostým fiaskem. Už se cítím jako toxická osoba. Čtyři chlapi se mi opravdu líbili, se třemi jsme skončili v posteli, a pokaždé se najednou odmlčeli.“

Profil na seznamce

Jana se rozhodla najít muže svých snů přes seznamku poté, co její kamarádka z práce ulovila partnera stejnou cestou. „Její první rande bylo katastrofální, až mi jí bylo líto. Přes inzerát a po chatu působil jako Don Juan, a do kavárny přišel chlap s obří nadváhou, který jí celou dobu vyprávěl o tom, jak miluje sedět na gauči, cpát se dobrotami od maminky. Navíc neustále zdůrazňoval, aby si vážila toho, že za ní vůbec jel přes půl města. Utekla snad po deseti minutách, a slušně mu napsala, že tohle by nefungovalo. On se ještě cítil dotčeně,“ vypráví Jana, jaká překvapení občas přijdou, když se s někým z internetu setkáte naživo a je úplně jiný, než se prezentuje v anonymním prostoru. „Už tehdy mě fascinovalo, že se kamarádka nenechala odradit a pokračovala v online randění dál. A vyplatilo se jí to. Skoro dva měsíce si psala a volala s o dost mladším mužem, a když se potkali, jiskra přeskočila okamžitě. Zamilovali se, funguje jim to po všech stránkách a v létě ji požádal o ruku. A zrovna minulý týden vybrali datum svatby. I jejich láska mě inspirovala k tomu, že jsem se rozhodla zkusit to také.“ 

Randění, sex a konec

Jana si nechala od kamarádky poradit, jak svůj profil založit, co napsat, co si nechat pro sebe, vybraly společně fotky. „Ten moment, kdy jsem stiskla tlačítko „zveřejnit“ byl pro mě velmi náročný. Byla jsem nervózní jako blázen, ale hned druhý den jsem měla několik zpráv. Vybrala jsem si jednoho, co se mi líbil, pár dní jsme si psali a bylo to moc příjemné. Nakonec za mnou přijel na rande, které dopadlo skvěle. Strávili jsme spolu několik hodin, rozloučili se letmou pusou a ještě večer mě potěšil vzkazem, že mu se mnou bylo moc fajn. Těšila jsem se na další schůzku, ale marně. Už se mi nikdy neozval.“ Jana vyrazila za poslední rok a půl na dvacet rande, čtyřikrát si myslela, že by z toho mohlo být něco víc. „Třikrát jsme došli až k intimnímu sblížení, jednou byl sex úplně na nic, a ukončila jsem to já sama. Ve dvou případech to bylo skvělé, a nestalo se to jen jednou. Ale i přesto jsem stále sama.” 

Jak je to možné? To Jana netuší a ještě donedávna hledala chybu u sebe. „Fakt jsem byla přesvědčená, že musím dělat špatně něco, co ty chlapy nakonec odradí. Probírala jsem to s kamarádkami, se sestrou, dávala jsem si pozor, abych netlačila na pilu. Byla jsem vždy spíše odtažitější, nevypisovala jsem, nevolala ani neiniciovala schůzky. Přesto byl scénář pokaždé stejný - jednou po dvou měsících, jednou po šesti týdnech intenzivního randění se prostě najednou přestali ozývat. Bez vysvětlení, bez strohé sms - už mě nebavíš. Prostě najednou nebyli.“

V jednom případě měla Jana „štěstí“ na vysvětlení, když jednoho ze svých potenciálních partnerů pro život potkala se dvěma caparty na výstavě. Dělal, že ji nevidí, a když se se k nim po chvíli připojila sympatická žena, které děti říkaly maminko, bylo jí jasné, že byla jen milenkou. „Už jsem neměla ani vztek. Bylo mi to líto a v té lítosti se utápím nějak dál. Copak chci tak moc, když žádám upřímnost?“ ptá se Jana, když zvažuje, zda má ve svém seznamovacím maratonu přes internet vůbec pokračovat. „Už mě to nebaví, vadí mi ta nepříjemná nejistota, které se nemohu v podvědomí zbavit. Přála bych si jen lásku a najít někoho, kdo mi bude blízký, kdo mi nebude lhát a když něco nebude chtít, bude mít prostě koule to aspoň upřímně říct nebo napsat.“