44 Kč
Válcují vás povinnosti a máte pocit, že se z vašeho života vytrácí radost? Že se musíte někomu pořád zavděčit? Zkuste to změnit. Třeba tím, že si dovolíte dělat občas něco jen tak pro potěšení. A zapomeňte na výčitky. I malé radosti jsou projevem sebelásky, které je často v našich životech zoufale málo.
Podívejte se na malé děti. Když zrovna nepotřebují přebalit nebo nakrmit, jsou šťastné v objevování světa. Baví je zrovna to, co právě prožívají, žijí přítomným okamžikem a nic jiného neřeší. Měli jsme to tak kdysi všichni. Jenže jak jsme rostli, postupně nás svět kolem sešněroval do toho, co dělat musíme. Navíc s nějakým výsledkem a očekáváním. A tak jsme ve školce kreslili obrázky, ve škole psali písemky, učili se na přijímačky a doma uklízeli dětské pokoje, protože to po nás někdo chtěl. Ideálně s nejlepším výsledkem a pod heslem „Jdi si za svým, buď nejlepší, ať to v životě někam dotáhneš.“ Ano, díky tomu jsme se (někdo víc, někdo míň) naučili cílevědomosti, vytrvalosti a píli, což jsou samozřejmě skvělé vlastnosti.
Je úplně v pořádku v životě po něčem toužit, vidět v něčem smysl, mít cíl a jít si za ním. Bez toho by to taky nešlo. Jenže když se vaše veškerá činnost postupně smrskne jen na dosahování cílů a vytratí se ta obyčejná radost, začne vám něco chybět. Člověk pak lpí na onom výsledku a cestu k němu si vůbec neužívá. Z toho pak pramení věčný pocit nespokojenosti, stresu a frustrace a absence obyčejného štěstí. Vydejte se zlatou střední cestou.
Znáte rčení, že i cesta je cíl? Žijte občas v tomhle duchu a dovolte si dělat věci bez nějakého většího důvodu, prostě jen tak. Jen proto, že vám to udělá radost, i když to možná nebude vaše okolí chápat nebo schvalovat. A přestaňte brát všechno, co uděláte, jako prostředek k dosažení nějakého cíle. Nenechte se odradit. Vykašlete se na svoje chytré hodinky, na které urputně upínáte pozornost, když se snažíte nachodit 10 tisíc kroků. Prostě si jen užijte procházku. Bavilo vás kdysi vyšívat? Vraťte se k tomu a vytvořte si třeba vánoční ubrus.
Co na tom, že ho nakonec na stůl vůbec nedáte, protože se tam nehodí. Vás přece baví to samotné vyšívání! Hezký příklad dává Mark Manson ve svém článku na Psychologie.cz. Připomíná George Malloryho, kterého když se zeptali, proč chce vylézt na Mount Everest, řekl: „Protože tam je.“ Nečekejte nic. Jen si dovolte vnést do života trochu zdravého chaosu a radosti. Možná to nikam nepovede. Možná ano. Ale na to nemyslete a žijte v přítomnosti a bez očekávání.
Vypadá to jednoduše, ale když žijete celá léta s tím, že všechno, co děláte, musí mít nějaký cíl a smysl, jednáte podle naučených vzorců. Na jejich změně budete muset trochu zapracovat. V první řadě přestaňte pořád něco očekávat. Ostatně radí to třeba buddhisté, kteří nabádají: „Neočekávej nic a buď připraven na všechno. Pak budeš šťastný.“ Spoustu věcí děláme jen proto, že je na jejich konci nějaký výsledek. Ztrácíme čas přemýšlením o tom, jaké to bude, až se stane to nebo ono. Jenže to nikam nevede a brání nám to užít si přítomný okamžik. Tu samotnou činnost. Vytváříme tak tlak sami na sebe a okolí, žijeme ve stresu a strachu ze selhání. Skoncujte s tím. Univerzální návod neexistuje, ale dá se na tom pracovat.
Vzpomeňte si na všechno, co vás kdy bavilo dělat. K čemu jste se nedostali jen proto, že vám to přišlo málo efektivní, zbytečné nebo hloupé a zkuste se k tomu vrátit. Začněte sledovat na sociálních sítích někoho, kdo vám přijde inspirativní nebo si vyberte nějaký online kurz jen proto, že vám přijde zajímavý. Dovolte si čas jen pro sebe. Člověk samozřejmě nemůže plachtit životem a dělat věci jen srdcem a pro radost, jsou tu povinnosti, ale zkuste ten poměr vybalancovat. Váš život bude mnohem veselejší, i když si o vás možná pár lidí bude myslet, že jste se zbláznili. Jenže to vám může být opravdu úplně jedno!
www.psychologie.cz, www.psychologytoday.com
