Někdy stačí jedna nevinná věta a je po poklidném večeru. Utrousíte ji jen tak mimochodem, bez zlého úmyslu, a partner se přesto hned naštve. Starý spor je zpátky na stole. Francouzská psycholožka Katy le Bihan popsala šest frází, které se v domácnostech ozývají nejčastěji, a poradila, jak totéž říct, aniž byste partnera zranili.
Proč vás některé drobnosti tak vytáčí? Většinou proto, že se dotýkají témat, která vás trápí už delší dobu: peněz, výchovy dětí, rozdělení domácích prací, žárlivosti nebo vztahu s tchyní. Spory, které pod povrchem doutnají měsíce, možná roky, se najednou prodrají ven v jedné jízlivé poznámce nebo zdánlivě banální otázce. Partner pak nemá pocit, že ho máte rádi. Připadá si spíš hlídaný, souzený nebo přehlížený, a to je na hádku víc než dost. Dobrá zpráva je, že se napětí často dá zastavit jinou formulací, ještě než se pořádně rozjede.
Ty si fakt dáš ještě jeden zákusek?
Poznámky o tom, že partner jí moc, pije víc, než by měl, nebo málo sportuje, nikdy nezaberou tak, jak si představujete. Většinou je výsledek přesně opačný: druhý se cítí napadený, a tak schválně dělá to, co mu vyčítáte. Přesto takové věty říkáme dál, schovává se v nich totiž představa partnera, jakého bychom si přáli mít. „Pokud vám příště taková věta uklouzne, zkuste se omluvit a říct: promiň, dělej, co chceš, je to tvoje volba,“ radípárová terapeutka Katy le Bihan v magazínu Femme Actuelle. Právě taková reakce zabírá nejlíp: rozhovor zůstane klidný a druhý nemá důvod se bránit.
Obyčejná věta, a přitom v sobě nese celou řadu nevyslovených výtek. „Je to definitivní a tvrdý soud. Zní agresivně a obviňuje. Mnohem jemnější je zeptat se: aha, tys to koupil/a, a k čemu to bude?“ vysvětluje terapeutka. Místo „to nepotřebujeme“ se vyplatí připustit, že radost udělá i věc, bez které se dalo obejít. Peníze jsou ve vztahu jedním z nejcitlivějších témat vůbec.
Proč mě před dětmi nikdy nepodpoříš?
Výchova dětí je další častý důvod k hádkám. Jednou jde o dětské rozmary, jindy o čas u obrazovek nebo o známky. Nedělejte z výchovy přetahovanou o to, kdo má navrch. Ušetříte si tak výčitky, že vás druhý nepodržel, že je na děti moc přísný, nebo naopak moc povolný. „Nejdůležitější je dohodnout se předem a před dětmi se nehádat, protože děti jsou z toho rozhozené a ztrácejí pocit bezpečí. A navíc tím získávají určitou moc nad situací,“ upozorňuje psycholožka.
Jen málo párů si domácí práce dělí přesně napůl, ale počítáním, kdo kolikrát vynesl koš, se hádkám nevyhnete. Je jedno, jestli jste myčku vyprázdnili dvakrát, nebo třikrát, ten druhý mezitím zvládl jiné povinnosti, kterých jste si nevšimli. Důležitá je celková rovnováha, ne účty vedené v hlavě. Jedna výjimka ale existuje: pokud jeden z vás uklízí pořád sám a druhý visí na telefonu, měli byste rozdělení povinností probrat od základu.
Ty jsi celá po matce
Mohlo by to znít jako kompliment, ve skutečnosti ale ta věta vyvolává úplně jiný pocit. „Většinou v sobě skrývá spíš myšlenku, že máte stejné chyby jako vaše máma, než že jste stejně skvělá jako ona. Je to poměrně útočná věta, která toho říká hodně,“ popisuje Katy le Bihan.
Když přibývá firemních večírků po práci, pracovní život se rychle začne plést do soukromého a jeden z partnerů si připadá odstrčený. Za výtkou ve skutečnosti stojí obyčejné přání být spolu častěji. „Když člověka někdo obviní, brání se. Lepší je říct to jinak: že by vám udělalo radost, kdybyste si spolu jednou za čas zašli na skleničku,“ doporučuje terapeutka. Důležité je pojmenovat, co sami potřebujete, a najít kompromis, který bude vyhovovat oběma.
