Vánoce o samotě? Pro společnost noční můra, pro některé vysvobození a čas klidu

Ne každý má o Vánocích náladu na ostatní. Ne každý má příležitost být v epicentru všeho dění a užívat si svátky podle předem nastavených škatulek. Skutečnost je často úplně jiná. Mnoho lidí se rozhodne být o Vánocích o samotě, protože jim to jednoduše dělá dobře. A není na tom nic zvláštního ani špatného. Samota totiž v takovém případě vůbec nemusí být trestem, ale naopak může být úlevou. O to větší, když máte domácího mazlíčka.

Vánoce o samotě

Prosinec je pro většinu lidí náročný měsíc. Tlak na výkon, nákupy, uzávěrky, společenské povinnosti a očekávání okolí mohou člověka snadno vyčerpat. Když se k tomu přidá potřeba být neustále pozitivní a na všechny se usmívat, protože jsou přece Vánoce, může se stát, že poslední věcí, na kterou má někdo náladu, je přesně tahle kritéria splňovat. Možná proto udělají někteří z nás tuto vědomou volbu a rozhodnou se být o Vánoce sami. Jsou přehlceni vším kolem sebe a na nikoho dalšího už nemají prostor ani náladu. Chrání si tím vlastní pohodu, jiní potřebují ticho, klid a prostor sami pro sebe.

Čas sami pro sebe

Dalším důvodem, proč lidé tráví Vánoce o samotě, je potřeba nadechnout se. Od rodiny a povinností s ní spojených. Ne každá rodina je zdrojem bezpečí a potřebného klidu. Někdo má s rodinnými vztahy komplikovanou historii, někdo zažíval během svátků tlak nebo nepochopení. Samota během Vánoc může být způsob, jak se vyhnout starým rolím a nepříjemným situacím. Když člověk nemá sílu ani chuť hrát divadlo jen proto, že se to očekává, je volba strávit svátky jinak zcela oprávněná. „Pro některé je samota doslova darem. Umožní jim zpomalit, dospat celoroční únavu, pustit si oblíbené filmy, dát si dlouhou koupel nebo se projít zimním městem, které je najednou tišší než jindy.

Vánoce o samotě mohou být časem pro vlastní rituály. Nikdo neruší, nikdo netlačí, nic není třeba splnit. Je to prostor, kde si člověk může dovolit být upřímný sám k sobě. Zároveň je dobré si přiznat, že i dobrovolná samota může vyvolat určité emoce. Když se všude kolem mluví o rodinné harmonii, může v člověku problesknout lehká nejistota. Důležité je nezaměňovat tyto pocity s pocitem selhání. To, že někdo nechce být o Vánocích s ostatními, neznamená, že s ním něco není v pořádku. Každý člověk má jiné potřeby. To, co někomu přináší radost, může být pro jiného přítěží,“ uvedla americká psycholožka Alice Youngová.

Přesně podle sebe

Vánoce o samotě mají jednu velkou výhodu. Člověk si je může vytvořit přesně podle sebe. Může si uvařit, co má rád, pustit hudbu, kterou miluje, nebo si zabalit deku a strávit celý den čtením. Nemusí se přizpůsobovat nikomu. Pro mnoho lidí je to poprvé, kdy opravdu vnímají, co jejich tělo i mysl potřebují. Je to chvíle, kdy se mohou zastavit a uvědomit si, že to nejdůležitější není vnější svět, ale jejich vlastní pohoda. Kdo chce, může si dopřát i malé rituály. Procházku zimním ránem, malý dárek pro sebe, dobrou večeři, nový zápis do deníku nebo vytvoření vize pro nový rok. V samotě se lépe přemýšlí, lépe cítí, lépe plánuje.

Vánoce nemusí být hlučné, aby byly naplněné. A když vás přitom na chvilku přepadne smutek? To vůbec nevadí. Smutek je stejně přirozený jako radost. Zrovna o Vánocích má často možnost konečně dostat se na povrch. Zkuste ho přijmout a nechat jít. Vánoce o samotě mohou být časem léčení. Očistným, klidným, někdy osamělým, ale často velmi pravdivým mezníkem. Je to připomínka, že svátky nejsou o tom, aby se člověk podřizoval očekáváním druhých. Jsou o tom, aby se zastavil a našel chvíli, která dává smysl jemu. A pokud je tou chvílí samota, pak je to volba, která si zaslouží respekt.

„Jsem hostem v našem domě, nikdo to nevidí a nikdo mě nerespektuje,“ píše smutně Vlaďka