44 Kč
Rodina je skvělá, umí podržet a celkově je tady pro vás, když to potřebujete. Jenže co když spolu rodina nemůže vydržet déle bez hádek? Rozdílné názory a staré křivdy umí opravdu nepříjemně zasáhnout do společně stráveného času. A to dokonce i do toho vánočního, jako je tomu u paní Karly.
Paní Karla (51) má rok co rok z Vánoc sevřený žaludek. Ne proto, že by nevěděla, co komu koupit, ale proto, že na Vánoce musí být všichni spolu. Tedy celá její rodina. A to znamená její sourozence, rodiče, tety. V domě je tak spousta lidí. A každý má jiný názor na to, jak se Vánoce mají slavit, a jak ne. A vznikají hádky a rozepře. Karla by ráda byla na Vánoce sama s rodinou, ale co řeknou ostatní?
Začíná to nenápadně. Někdo má poznámku k jídlu, někdo ke stromku, někdo k dětem. Postupně se zvyšuje hlas, vytahují se staré křivdy, věci, které se nikdy nevyřešily, a Štědrý večer se mění v bojové pole. Křičíme na sebe, vyčítáme si roky staré záležitosti a domů odjíždíme vyčerpaní, smutní a naštvaní. A já si pokaždé říkám: proč tohle vlastně děláme?
Celý advent se snažím naladit na klid, pohodu, světýlka, ticho a radost. A pak během pár hodin o všechno přijdu. Místo hezkých vzpomínek si pamatuji jen napětí, slzy a pocit, že Vánoce zase nevyšly. Letos už to nechci opakovat. Letos chci být sama se svou rodinou. Se svým manželem a dětmi. V klidu, bez křiku, bez obhajování, bez nutnosti snášet atmosféru, která mi ubližuje. Chci večeřet pomalu, smát se, pustit si pohádku, jít na procházku a cítit, že jsou Vánoce opravdu svátky klidu. Jenže říct to nahlas je těžké. Vím, že přijde obvinění, že rozděluji rodinu, že jsem sobecká, že „to se přece dělá jen jednou za rok“.
Ale kdo myslí na to, jak se cítím já? Proč mám každý rok obětovat svůj klid jen proto, aby se dodržela tradice, která nikomu nepřináší radost? Moje děti začínají v prosinci uzavírat sázky, kdo se s kým pohádá jako první. Taky je to štve a vadí jim to. Chtějí to změnit. A já bych jim ráda dopřála krásné a klidné Vánoce. Letos poprvé cítím, že mám právo říct dost. Ráda bych.
Vánoce mají být o blízkosti, ne o povinnosti. A já si přeji, aby byly konečně takové, jaké mají být, tiché, laskavé a bezpečné. Pro mě i pro ty, které mám doma. Jenže mám trochu strach, co tomu řeknou ostatní. Vánoce se totiž slaví společně snad od doby, co si pamatuji. Už jako malá jsem jezdila k rodině. Už jako malá jsem tajně pozorovala, kdy dospělí začínali nenápadnými poznámkami a pak se rozhořely hádky. Jak to udělat?
Paní Karlo,
z vašeho vyprávění je cítit dlouhodobá únava a zklamání z opakujícího se vzorce, který nezačal letos, ale provází vás od dětství. To, že se vám pokaždé „rozsvítí kontrolka“, když se blíží společné Vánoce, není přecitlivělost. Je to naučená reakce na prostředí, kde se klid pravidelně mění v konflikt. Je velmi důležité, že si dnes už dokážete pojmenovat, co vám ubližuje, a že vidíte, jak to dopadá i na vaše děti. Právě tady se rodí zdravá hranice: Vánoce nemají být testem výdrže ani pokračováním starých rodinných bojů.
Máte plné právo zvolit letos jiný scénář a neznamená to, že rodinu rozdělujete, pouze přestáváte obětovat sebe. Doporučuji mluvit klidně, předem a bez obviňování: ne „vy se pořád hádáte“, ale „já potřebuji letos klidné Vánoce, jinak z nich odcházím zraněná“. Je možné nabídnout alternativu (návštěvu jiný den, kratší setkání po svátcích), ale není nutné ji obhajovat. Pocity druhých nejsou vaší zodpovědností, zvlášť pokud jste je roky nesla na úkor sebe i dětí. Váš úkol není udržet tradici za každou cenu, ale vytvořit bezpečné prostředí pro svou nejbližší rodinu.
Strach z reakcí ostatních je pochopitelný, je to daň za změnu zavedeného systému. Pamatujte ale, že pocit viny často neznamená, že děláme něco špatně, ale že děláme něco nového. Vaše děti už jasně cítí, že současný model jim bere radost, a tím, že jim letos ukážete jinou cestu, jim dáváte velmi cenný dar: že rodina může fungovat bez křiku a napětí. Klidné Vánoce nejsou sobecké přání. Jsou přirozenou potřebou. A vy máte plné právo ji konečně vyslyšet.
vcuhealth.org, příběh poslala paní Karla Ž.
