“Na Silvestra mi všichni zase dávali najevo, že jsem chudinka, protože nemám partnera,” nechápe Veronika

Paní Veronika (52) už dva roky nemá partnera. S tím posledním se rozešla, protože to prostě neklapalo. A už nechce udržovat vztahy jen proto, aby nebyla sama. A i když je sama, je spokojená. Má dobrou práci, která ji baví, kamarády, kteří ji podporují, své koníčky i klid, který hledala. Přesto každý rok, když přijde Silvestr, cítí, jak jí to štve a bolí zároveň. Letos tomu nebylo jinak, zase se jí všichni ptali, proč je sama. Bylo jí to až nepříjemné.

Na Silvestra mi všichni dávali opět najevo, že jsem chudinka

Jezdíme s partou známých na různé akce. Na vodu, chalupu, na dovolenou, Velikonoce a podobně. V zimě, na Silvestra, jezdíme na hory, všichni jsou veselí, připraveni na oslavy, ale já mám pocit, že se na mě dívají skrz prsty. I letos. Jako na velkou chudinku. Jako na někoho, kdo je „neúplný“, protože nemá partnera. Ačkoliv mě nikdo otevřeně neuráží, ten pohled, ty nenápadné poznámky, malé komentáře, to všechno se mi lepí na duši.

Letos už jsem ani nechtěla jet. Nechtěla jsem být vystavená tomu, že lidé okolo mě hodnotí podle toho, koho nemám vedle sebe. Ale všichni mě přemlouvali. „Pojď, bude sranda, uvidíš, že to nebude vadit,“ říkali. A já věděla, že se snaží dobře, ale mě to trápí. Cítím se rozpolcená, a to i po Silvestru. Chci být spokojená a cítit se dobře sama se sebou, a přitom mi chybí pocit, že mě ostatní berou takovou, jaká jsem. Jak se naučit přijmout, že jsem kompletní i bez stálého partnera? Jak si užít Silvestra, když se všichni kolem dívají na mé „single“ s předsudky?

Mohlo by se vám líbit

“Je mi padesát, jsem single a jsem spokojená. Všechny kolem mě to šokuje a neustále mi radí, co mám dělat,” neví si rady Kamila

Jsem šťastná i bez partnera

Mám pocit, že je čas najít v sobě sílu a klid a uvědomit si, že moje hodnota není v tom, jestli někoho mám, ale v tom, že jsem sama sebou. Přesto každý Silvestr je výzvou. Výzvou být spokojená, i když okolí vidí něco jiného. Nemám nejmenší chuť se dívat zase na ty nepříjemné pohledy, a nemyslím, že to bude za rok jiné. Vidím, jak mě litují. Někteří přidávali občas i poznámku typu „to je smutné, že jsi sama“. A přitom si myslím, že to není smutné. Jsem spokojená. Mám ráda svůj život bez ohledu na to, zda partnera mám, nebo ho právě aktuálně nemám. Mohu být šťastná a užít si oslavy, i když se na mě někdo dívá jako na chudinku? Mám právo být spokojená sama se sebou a neomlouvat se za to?

Pro odpověď na situaci paní Veroniky nás inspiroval Kim Giles

Paní Veroniko,

to, co popisujete, není o tom, že byste byla nespokojená se svým životem, ale o tom, že jste citlivá na pohledy a projekce okolí. A to je velmi lidské. Společnost má stále silně zakořeněnou představu, že „správné“ štěstí se odehrává v páru, a lidé často nevědomky promítají vlastní strach ze samoty do těch, kteří žijí jinak. Ty pohledy a poznámky tak neříkají mnoho o vás, ale hodně o jejich představách. Je důležité si v sobě znovu a znovu ukotvovat, že vaše hodnota není podmíněna tím, zda vedle vás někdo stojí, vy už kompletní jste. Partner může být obohacením, ale není důkazem vaší plnohodnotnosti.

Prakticky vám může pomoci dvě věci oddělit: vnitřní jistotu a vnější tlak. Vnitřně už víte, že jste spokojená a to je velká síla. Navenek si můžete připravit krátké, klidné reakce na poznámky typu „to je smutné, že jsi sama“. Například: „Já to tak necítím, mám se teď dobře,“ nebo klidně s lehkým úsměvem: „Samota a osamělost nejsou totéž.“ Nejde o vysvětlování ani obhajování, ale o jasné vymezení. Čím méně se budete snažit ostatní přesvědčit, tím spíš ucítí, že jste se sebou v souladu a tlak často povolí.

Mohlo by se vám líbit

„Nevím, jestli ho miluju, nebo se jen bojím být sama,” potřebuje radu Adriana

A konečně k Silvestru: máte plné právo nejet, pokud cítíte, že byste tam byla hlavně zranitelná. Stejně tak ale máte právo jet a užít si ho po svém, bez role „chudinky“. Zkuste se předem rozhodnout, co je vaší prioritou, radost, klid, autenticita, a podle toho se zařídit. Možná pomůže i drobný vnitřní posun: nejste tam proto, abyste zapadla do jejich představy štěstí, ale abyste byla sama sebou. A to je mnohem silnější postoj, než se může zdát. Ano, máte právo být spokojená, celistvá a neomlouvat se za to. A čím víc si to dovolíte vy sama, tím méně vás budou definovat pohledy ostatních.

Jak má paní Veronika říct svým přátelům, že je spokojená tak, jak aktuálně je? Že nepotřebuje k životu partnera? Má s nimi přestat jezdit na společné akce? Nebo to říct a vyžadovat respekt? Přečtěte si také příběh Valentýny, která našla lásku, když to nejméně čekala.

Galerie: “Na Silvestra mi všichni zase dávali najevo, že jsem chudinka, protože nemám partnera,” nechápe Veronika

3 fotky 4 fotky