“Milovaný tatínku, promiň mi to, ale můj manžel tě u nás nechce,” píše zoufale Rita

Paní Rita (51) má před sebou velmi těžké rozhodnutí. Musí volit mezi svým otcem a svým manželem. Její otec potřebuje péči a pomoc. Chtěla ho nastěhovat k nim do domu a pečovat o něj, jenže to její manžel nedovolí. Prý doma nechce žádný ústav a domov důchodců. Má chodit k němu domů, pomáhat, ale u nich rozhodně nebude. A paní Rita neví, co dělat. Manžel, nebo otec? Nejprve se rozhodla napsat tatínkovi dopis.

Promiň mi to, ale můj manžel tě u nás nechce

Milovaný tati,

nevím, jak začít. V hlavě mám tolik myšlenek, tolik rozporů, že se v nich ztrácím. Ty jsi pro mě vždycky byl oporou, pevný kámen v mozaice mého života. Když jsem byla malá, byl jsi mi vším. Byl jsi můj vzor. Chtěla jsem budoucího manžela takového, jako jsi ty. Pevný, rovný, ale taky milující. Nezapomenu, jak jsi mi četl pohádky před spaním, pečoval o mě, když jsem byla nemocná a foukal mi odřená kolena. Když jsem byla starší, nikdy jsi se neptal, jestli něco v životě zvládnu. Věřil jsi mi a já to vždycky dokázala. Dal jsi mi víc, než bys kdo jiný dokázal. A to je důvod, proč teď nevím, jak dál.

Chci, abys věděl, že tě miluju. A že to, že už nemáš tolik síly a energie, mě bolí. Vidím, jak tě to štve, mě to ubíjí. Když jsi řekl, že bys potřeboval pomoc, že už nemůžeš, rozbrečela jsem se. Chci, abys nebyl sám. Chtěla jsem tě vzít k nám domů a dát ti pocit jistoty, péči, co zasloužíš. Vrátit ti to, co jsi dával v dětství a dospívání ty mě.  Ale tady je ten háček, tati. Můj manžel. Říkal, že doma svého tchána nechce a že se nebude omezovat, že to změní náš život. Chápu ho, i on má právo mít svůj prostor, svoje pohodlí, svoje představy. Miluji ho a miluju naši rodinu, náš klid. I když občas ten klid stojí na hraně kompromisu.

Nevím, jak se rozhodnout

A teď jsem v pasti. Buď si splním své závazky k tobě, protože chci. Chci ti vrátit tu péči a pomoci ti, když to potřebuješ. Nebo zachovám své manželství a harmonii. A stejně bolestné je vědomí, že z něčeho budu muset ustoupit. A rozhodnutí? Nikdy nebude správné, vždy raním jednu stranu. Cítím se provinile, vůči tobě, ale i vůči němu. Selhávám? Je špatné chtít, abys byl u nás doma, když vím, že to manžel odmítá? Je špatné milovat oba najednou? Nevím, co udělat.

Bojím se, že každé rozhodnutí bude špatné a že ztratím buď tebe, nebo manžela. A že ten druhý z nás zůstane opuštěný, ať už v bytě, nebo v srdci. Tati, zasloužíš si víc než jen poloviční lásku a pomoc jen někdy. Zasloužíš si teplo domova, kde se nemusíš ptát, jestli tě někdo chce. A já zasloužím vědět, že jsem udělala všechno, abych byla tvou dcerou, která tě nezklame, a manželkou, která ctí slib, který dala.

Prosím, odpusť mi, že tě stavím do takové situace. Ale kdybys věděl, jak moc tě chci u sebe a jak moc tě potřebuju, možná pochopíš, proč nevím, jak nyní dál.

Tvoje dcera,

Rita

Na situaci paní Rity reaguje psycholog Michal Kašík

Péče o nemocného a stárnoucího rodiče je složitá a velmi emocionálně silná zodpovědnost. Pečovatel často balancuje na hraně s různými úkoly, od řízení lékařských schůzek až po poskytování emocionální podpory. Uprostřed těchto výzev je těžké rozhodnout se mezi tím, co potřebuje partner a rodina, a co starý rodič. Pečovatelé se mohou emocionálně podporovat tím, že vyjádří své pocity, obavy a důvody svých rozhodnutí v oblasti péče. Tato obousměrná komunikace může vést k lepšímu porozumění mezi všemi zúčastněnými členy rodiny. Rozhodnutí nebude jednoduché, ale je důležité netlačit a zkusit s oběma stranami promluvit a najít kompromis.

Vaše dilema, paní Rito, je velmi těžké, protože na jedné straně stojí láska a hluboká potřeba postarat se o tatínka, na druhé straně pak partnerství a manželství, které si zaslouží respekt a prostor. Je naprosto přirozené, že cítíte, že ať se rozhodnete jakkoli, vždycky to bude bolet. V takové situaci je důležité dovolit si uznat obě strany jako rovnocenné, tedy váš vztah s tatínkem i váš vztah s manželem. Zkuste si představit, co pro vás bude v dlouhodobém horizontu snesitelnější: zda žít s vědomím, že jste tátu nepodržela tak, jak byste chtěla, nebo zda přijmout, že váš manžel musel udělat ústupek. Rozhodnutí samo o sobě nebude nikdy lehké, ale pokud si dokážete pojmenovat, s jakou variantou se dokážete naučit žít, přiblíží vás to k volbě, která pro vás bude „nejméně špatná“.

Doporučil bych, abyste si s manželem otevřeně sedli a popsali si navzájem své obavy i hranice. Nemluvte jen o praktických věcech, jako je péče a prostor v domácnosti, ale hlavně o emocích a proč je pro vás tatínek tak důležitý, co ve vás vyvolává jeho nemoc a jakou podporu od partnera potřebujete. A naopak zkuste pochopit jeho pohled: možná vnímá ohrožení vašeho vztahu nebo změnu, na kterou není připraven. V takové chvíli může být velmi užitečné vyhledat rodinného terapeuta, který vám pomůže, aby rozhodnutí nebylo jednostranné, ale společné. Láska k rodiči i k partnerovi nemusí být soupeři, ale někdy je nutné hledat nový rámec, jak je sladit.“

Jak má paní Rita v této situaci žít? Jak se rozhodnout? A jde to vůbec? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Jany, která má podezření, že její partner komunikuje se svou ex víc než jen kvůli dětem.