Přejít k hlavnímu obsahu

“Mladí mě doma nechtějí, cítím se ve vlastním domě jako vězeň,” píše smutně Inka

Mladí by neměli bydlet dohromady s rodiči. To je jeden z názorů, kteří lidé mají. Nejdůležitější jsou vztahy v rodině. Samozřejmě, že je to vždy o lidech a o tom, jak se k sobě chovají, jak si nastaví vlastní pravidla, hranice a to, jak budou vše dodržovat. Fungovat to určitě může, ale musí chtít obě strany. A někdy ta jedna ze stran prostě nechce.

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Paní Inka (61 let) celý život žila s manželem spokojeně. Jejich syn se odstěhoval, chvíli byl v zahraničí, ale pak se vrátil. Když manžel paní Inky zemřel, bylo to těžké. V domě bylo ticho, prázdno a divný klid. Proto jí její syn Jindra nabídl, že by se nastěhoval. Přestaví vrchní patro a bude tam bydlet. Pomůže mámě s financemi a i on sám to bude mít lepší. Domluvili se. Jenže pak přišla jeho partnerka a klid a pohoda se změnily. Paní Inka si v domě připadá jako vězeň a nechtěný host.

Mladí mě doma nechtějí

Když se syn nastěhoval, byla jsem ráda. Kuchyň máme společnou, ale to jsem vnímala spíš jako výhodu, že budeme alespoň občas spolu. Vařila jsem pro něj a on byl rád, že to nemusí řešit. U jídla jsme si spolu popovídali a tím pádem trávili čas spolu. Ze začátku to opravdu vypadalo dobře. Pak ale Jindra přivedl svou novou partnerku. Byla jsem moc ráda, že má někoho po svém boku, protože jsem si myslela, že se k nám domů dostane zase trochu radosti. Jenže nadšení mě brzy přešlo.

Mohlo by se vám líbit

Naďa (40 let) Holčičko, nevdávej se

Děti jsou často kopií svých rodičů a i když se rodiče sebevíc snaží, aby se jejich děti vyvarovaly jejich chyb, často to tak není. Když to zvládli rodiče, proč by to nezvládli oni? Děti mají svou hlavu a navíc chtějí být někdy přesným opakem toho, kdo je vychovává. Rodiče neví, o čem mluví, u nich to bylo jinak a mnoho dalších argumentů zaznívá ze strany potomků na adresu rodičů. Čas obvykle ukáže, jak to ve skutečnosti je. Ale co dělat, když se děti vdají nebo ožení moc brzy, a ještě ke všemu za partnera, se kterým nesouhlasí rodiče? Poslechněte si příběh paní Nadi (40).
svetzeny.cz

Jeho přítelkyně se začala v domě chovat, jako by jí patřil. Diktovala, jak má vypadat náš jídelníček, co se bude kupovat, a dokonce mi začala přidělovat úkoly. „Inko, dneska bys mohla vytřít u nás nahoře,“ řekla mi jednou tónem, který nepřipouštěl námitky. A další ráno přišla do kuchyně a mezi dveřmi prohlásila: „Dala bych si ke snídani avokádový toust.“ Stála tam v županu s rukama v bok, jako by byla paní domu. A já její služka. Jindra se tvářil, že nic nevidí. Ani jednou se mě nezastal. Místo toho se nechává obskakovat stejně jako ona. Připadám si, že už nemám právo na vlastní životní prostor.

Chtějí mě vyštvat

Před pár týdny jsem je slyšela, jak se spolu baví v obýváku nahoře. Mysleli si, že nespím. „Kdy už tvoje matka půjde pryč?“ zeptala se ho. „Potřebujeme tady mít klid, potřebujeme bydlet sami.“ Jindra cosi zamumlal, že to není jednoduché, ale ona ho okamžitě okřikla: Tak jí najdi nějaký důchoďák nebo byt, ať se odstěhuje. Já mám taky právo na svůj domov.“ Měla jsem co dělat, abych se nerozplakala. Vždyť tohle je můj dům, já s manželem jsme ho celý život spláceli a zařizovali. Oni přišli až potom, a přesto se ke mně chovají, jako bych byla obtížná návštěva. Každý den přemýšlím, jak dlouho to ještě vydržím. Místo abych si na stará kolena užívala klid, cítím se jako vězeň ve vlastním domě. A nejsem absolutně šťastná.

Mohlo by se vám líbit

Hana (50): Dcera se mnou přestala mluvit. Prý jsem ji dusila, ale já jsem jen chtěla být dobrou mámou.

Vztahy v rodině se mohou různě měnit a transformovat a záleží mnohdy na aktuální situaci, na tom, v jaké fázi života jednotliví aktéři jsou a jaké spolu mají dlouhodobé vztahy. Je přirozené, že se děti od rodičů odpoutávají a mají vlastní životy. A do nich rodiče patří, ale jen do určité míry. Proto vybalancovat vztahy ze strany rodičů někdy bývá složité.
svetzeny.cz

Nejlepší odpověď na situaci paní Inky má Carly Harris,

ředitelka rodinného programu pro služby mladým dospělým, pro magazínVerywell Mind

Vychovali jste je, milovali jste je a přivedli na svět. Teď jsou vaše děti dospělí a žijí si vlastním životem. Je to krásné, že? Rozhodně by mohlo. Ale buďme realističtí: orientace ve vztazích a hranicích s dospělými dětmi může být také trochu... ošemetná. Hranice definují to, jak bychom my sami chtěli, aby se k nám ostatní chovali. Pro rodiče, zejména dospělých dětí, je stanovení hranic o podpoře zdravých vztahů a vzájemného respektu. Pokud se vy nebo vaše děti potýkáte s nastavováním zdravých hranic mezi sebou, může být pro vás obtížné vzájemně komunikovat bez negativity a konfliktů.

Ve vašem případě, paní Inko, je problém, že váš syn si přivedl přítelkyni, které jde jen o majetek. Měla byste si promluvit nejprve se synem, potom s nimi oběma. Říci jim jasně, že je dům vás a že jste jim vy udělala laskavost, že tam mohou bydlet. Jistě, syn si část domu zrekonstruoval, ale to mu rozhodně nedává právo se chovat tak, jako by celý dům patřil jemu a jeho přítelkyni. Tento napjatý vztah může mít negativní dopad na vás a zcela poškodit rodinnou dynamiku. Vyhledání podpory vám může pomoci některé z těchto problémů vyřešit a vybudovat si zdravější vztah. Vyzkoušet můžete pomoc psychologa. Rozhodně je dobré si stanovit, co je pro vás nejdůležitější. Nechcete-li ze svého domu jít, rozhodně by to váš syn měl vědět.

Jak se má paní Inka zachovat? Odejít a vyklidit pole, aby byla snacha spokojená? Nebo se o svůj domov prát i za cenu nepohodlí, hádek a problémů ve vztazích? Přečtěte si také příběh paní Viktorie, která má problém se svou tchyní.

“Mladí mě doma nechtějí, cítím se ve vlastním domě jako vězeň” píše smutně Inka
Zdroj článku
×