Tyfová Mary: Irská přistěhovalkyně rozšířila tyfus po Americe, ale sama nemoc neprodělala. Přes 20 let prožila v izolaci

Břišní tyfus je infekční onemocnění způsobené bakterií Salmonella typhi. Přenáší se především kontaminovanou potravou nebo vodou. Projevuje se vysokými horečkami, bolestmi břicha, vyrážkou a může být smrtelný, pokud není léčen. Na počátku 20. století ještě antibiotika neexistovala a úmrtnost byla značná. Zvlášť nebezpečné bylo, že někteří lidé mohli být takzvanými asymptomatickými přenašeči, kteří sami nemocí netrpěli, ale bakterie vylučovali a šířili dál. Mary Mallon byla jedním z prvních známých případů.

První podezření

Mary Mallon se narodila v roce 1869 v Cookstownu v Severním Irsku. V dospívání se rozhodla, stejně jako tisíce jiných Irů, odejít za lepším životem do Spojených států. Do New Yorku připlula v roce 1884, když jí bylo patnáct. V nové zemi pracovala nejdříve jako služka, později se vypracovala na kuchařku, což byla v té době dobře placená a žádaná práce. K vaření měla talent, a tak nebyla nikdy dlouho bez zaměstnání. Netušila však, že právě její profese a okolnost, že byla nositelkou nebezpečné bakterie, změní její život navždy.

V roce 1906 si jistá newyorská rodina pronajala dům v letovisku Oyster Bay. Krátce poté, co k nim nastoupila Mary jako kuchařka, onemocnělo šest z jedenácti členů domácnosti břišním tyfem. Majitel domu si najal vyšetřovatele George Sopera, odborníka na epidemie. Ten si všiml, že ve všech domácnostech, kde Mary pracovala, propukly podobné případy. Soper vysledoval více než dvacet infekcí, z nichž několik skončilo smrtí. Začal mít podezření, že kuchařka je takzvaný zdravý nosič.

Setkání s úřady

Když Soper Mary oslovil a požádal ji o vzorky moči a stolice, aby mohl potvrdit svou teorii, Mary se rozčílila a odmítla. Byla přesvědčená, že je zdravá, jelikož nikdy netrpěla příznaky tyfu, a proto nemohla pochopit, že by mohla někoho nakazit. Pravdou ale bylo, že její matka prodělala tyfus během těhotenství, a nákazu pravděpodobně přenesla na plod. Mary tím pádem byla pouze přenašečkou nemoci.

Nedůvěra Mary vůči lékařům i úřadům byla navíc posílena tím, že jako chudá přistěhovalkyně měla s autoritami spíše špatné zkušenosti. Ve chvíli, kdy se jí snažili vysvětlit, že je přenašečkou nebezpečné nemoci, byla tudíž přesvědčena, že je nepohodlnou osobou nejen kvůli přistěhovalectví, ale i kvůli tomu, že je svobodná a bezdětná.

Na Mary si nakonec došlápla doktorka Sara Baker, která si jako posilu vzala pět policistů a sanitku. Mary se přesto podařilo utéct a chvíli se skrývala, nakonec ale byla přemožena a převezena do nemocnice. Úřady se rozhodly ji izolovat na ostrov North Brother Island, kde žila v malém bungalovu vedle nemocnice. Zůstala tam tři roky a za tu dobu se stala v podstatě celebritou, kterou jezdily fotografovat novináři a psali o ní dramatické články.

Krátká svoboda a návrat do izolace

V roce 1910 byla Mary propuštěna pod podmínkou, že už nikdy nebude pracovat jako kuchařka. Souhlasila, ale svůj slib nedodržela. Práce uklízečky nebo pradleny ji finančně neuživila, a tak se po čase opět vrátila k vaření, aby si zlepšila životní situaci. Samozřejmě tušila, že jí hrozí postih, proto tentokrát vystupovala pod falešným jménem. Během následujících let vypuklo několik dalších epidemií. Nejvážnější situace byla v nemocnici v New Yorku v roce 1915, kde onemocnělo více než dvacet lidí a dva zemřeli. Znovu se ukázalo, že za případy stojí kuchařka Mary Mallon. Úřady ji znovu zadržely a tentokrát už definitivně poslaly zpět na North Brother Island.

Na ostrově strávila Mary zbytek svého života, což bylo celkem více než třiadvacet let. Zpočátku se cítila křivě obviněná a mluvila o nespravedlnosti, že musí žít v zajetí, když nikdy nebyla nemocná. Časem se smířila a začala pomáhat v nemocniční laboratoři, kde prala prádlo nebo čistila sklo. Přesto zůstala izolovaná od světa, nemohla se vrátit do společnosti ani založit rodinu. V roce 1932 dostala mrtvici, po níž zůstala částečně ochrnutá. Dožila na ostrově až do své smrti v roce 1938 ve věku devětašedesáti let. Pohřbena byla na hřbitově v Bronxu.

Kolik lidí skutečně nakazila?

Odhady nakažených její vinou se liší. Některé zdroje uvádějí kolem padesáti nakažených a tři úmrtí, jiné mluví až o stodvaceti obětech a nejméně pěti mrtvých. Přesné číslo už není možné zjistit, protože evidence byla v té době nedokonalá a mnohé případy nebyly nikdy zaznamenány. Jisté je, že šlo o nejznámější případ asymptomatického přenašeče v historii USA. Příběh Tyfové Mary se stal symbolem střetu mezi individuálními právy a ochranou veřejného zdraví. Byla Mary obětí nespravedlivého systému, který ji uvěznil, aniž by spáchala zločin? Nebo bylo její izolování jediným možným řešením, jak zabránit dalším úmrtím? Jisté je, že její případ také ukázal důležitost hygieny a prevence při manipulaci s potravinami, což ovlivnilo pravidla pro potravinářský průmysl na mnoho let dopředu.

Zajímají vás statečné ženy z minulosti? Přečtěte si, jak Joan Clarke pomohla prolomit kód Enigma a vyhrát druhou světovou válku.