“Nejsem v manželství šťastná, ale slíbila jsem v dobrém i ve zlém,” má jasno paní Veronika. Její manžel je stále se vším nespokojený

Paní Veronika (39 let) neprosí ani tolik o radu, jako spíš o názor. Není ve svém manželství šťastná. Její muž se změnil a ona si takového hrubého a neuctivého muže rozhodně nevzala. Jenže je vdaná a rozvod je pro ni něco jako osobní selhání. Slíbila jednou před oltářem „v dobrém i ve zlém“, takže věří, že teď je to zlé a že se to změní. Jenže, upřímně, bude to ještě někdy dobré?

Nejsem v manželství šťastná, ale slíbila jsem v dobrém i ve zlém

Svatební den byl nádherný a já věřila, že budeme šťastni na věky věků. Nemyslela jsem si, že zrovna nás potká něco špatného. Proč by mělo? Vždyť se milujeme. Nebyla jsem hloupá, brali jsme se před devíti lety, chodili spolu dva roky a bydleli taky dva. Dohromady je to letos třináct let. Za tu dobu bychom se snad měli znát skrz na skrz. Jenže já svého muže neznala. Nebo možná ho nechtěla znát? Nevím, každopádně mi přijde, že vedle mě žije někdo jiný.

Všechno bylo fajn, sem tam jsme se pohádali, ale rychle se vždycky usmířili. A pak přišel koronavirus. Pandemie, která nás všechny zasáhla a poznamenala. Mého manžela to komplet změnilo. Nadával na všechno a všechny, odmítal nosit roušky, respirátory, všechny sprostě osočoval, že jsou ovce, když poslouchají nařízení a podobnými narážkami a výroky skutečně nešetřil. Když jsem koupila domů desinfekci na ruce, celou mi ji vylil do záchodu, že my nebudeme tyhle hyeny podporovat.

Mohlo by se vám líbit

“Aleno, pokud nepřestaneš pít, budu to řešit,” píše ženě svého syna Marie. Sleduje, jak její snachu ovládá démon alkohol a ohrožuje vnučku

Začal také pít

Nevěřil na očkování, na prevenci, ani na to, že nemoc vůbec existuje. Když jsem covid měla já a ležela doma v horečkách, vysmál se mi, „že to hraju s nimi“. K tomu navíc začal pít. Večer co večer odcházel do sklepa, kde měl zásoby piva a asi i něčeho ostřejšího. Za hodinu byl ve své náladě a za další půlhodinu opilecky blábolil. V práci být nemohl, byl doma na šedesáti procentech, „protože lockdown“, a tak popíjel, kritizoval televizi a zprávy. Rozhádal se snad se všemi přáteli, vynadal jim do ignorantů. Prostě se komplet změnil.

Myslela jsem si, že se to spraví, když se svět vrátí do původních kolejí, ale on je stejný bručoun jako předtím. Navíc pije víc, než před pandemií a když se napije, je nepříjemný až zlý. Rozvést se nechci, protože jsem slíbila v dobrém i ve zlém. A chci to dodržet. Jen nevím, kdy bude to dobré. Nebo bude už jen to zlé?

Mohlo by se vám líbit

“Milá dcero, bolí mě, že tě k oltáři povede muž, který rozbil mou rodinu,” píše své dceři Radim. Zvažuje na dceřinu svatbu raději nepřijít

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

V případě Veroniky se dotýkáme složitého případu toho, jak krizová situace (covid) může odkrýt nebo katalyzovat hlubší osobnostní změny. V podobných případech často vidíme, jak člověk, který prochází takovou transformací, hledá způsob, jak se vyrovnat s pocitem ztráty kontroly nad svým životem. Útěk k alkoholu a konspiračním teoriím pak představuje určitou formu copingového mechanismu, byť destruktivního. Pro řešení této situace musí Veronika přijmout skutečnost, že slib „v dobrém i ve zlém“ neznamená přijmout destruktivní chování, které ohrožuje kvalitu života obou partnerů. Setrvávání v současném stavu bez aktivní snahy o změnu není pomocí ani jednomu z partnerů.

Mohlo by se vám líbit

"Mám pocit, že dcera pije, mám strach o vnučku," zoufá si Vladimíra. Co na to terapeutka?

Manžel potřebuje odbornou pomoc - jednak se závislostí na alkoholu, ale také se svým psychickým stavem. Jeho chování naznačuje možné problémy s úzkostí a možná i depresi, které „léčí“ alkoholem. Veronika by tedy měla stanovit jasné hranice a podmínky pro pokračování vztahu. To může znamenat ultimátum ohledně léčby závislosti a terapie. Není to vydírání, ale zdravá snaha zachránit vztah. Pokud manžel odmítne jakoukoliv formu pomoci a bude pokračovat v destruktivním chování, je legitimní zvážit i možnost odloučení - ne nutně rozvodu, ale například dočasného odstěhování, které by mohlo působit jako budíček. Někdy je paradoxně největší pomocí partnerovi to, že mu ukážeme, že jeho chování má následky. Čekání na „dobré časy“ bez aktivní snahy o změnu může vést jen k prohlubování problémů a další destrukci vztahu.

Jak se má paní Veronika zachovat? Zůstat s manželem a trpět chování, které zavání destrukcí? Má žít s opilcem a alkoholikem? Nebo má udělat rázný krok a odejít? Jak byste se na jejím místě zachovali vy?

Přečtěte si také dopis slečny Kláry, která už nechce trávit Vánoce s rodiči a sestrou, kteří ji jen využívají.

Mohlo by se vám líbit

“Tati, promiň, ale nechci tě vidět. Jako malé jsi nám ubližoval,” píše otci Johana. Nechce ho vidět, i když závislost na alkoholu překonal

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu www.terapie.cz.

Galerie: Veronika (39 let): Nejsem v manželství šťastná, ale slíbila jsem v dobrém i ve zlém!

3 fotky 4 fotky