44 Kč
Domov a rodina by měly být místem bezpečí, pohody a vzájemného respektu. Jenže někdy se hranice posouvají a to, co by mělo být veselým setkáním, se mění v těžké chvíle, kdy se člověk cítí ohrožen a nepochopen. Už delší dobu s tím bojuje paní Lucie, která velmi nerada jezdí k rodičům svého muže. Tchán se rád napije a potom má nepříjemné řeči.
Paní Lucie (43) se už dlouho vyhýbá návštěvám u svého tchána a tchýně. Důvod je jasný: tchán má tendence, které jsou pro ni nepříjemné, sexistické poznámky, nechutné doteky a chování, které ji zneklidňuje. I přes její upozornění manžel tvrdí, že je to „neškodné“ a že to moc řeší. Lucie se proto rozhodla držet si od návštěv odstup a omezit kontakt, i když to znamená vynechat rodinné oslavy.
Každý pátek, když se blíží víkend a s ním možnost návštěvy tchána a tchýně, cítím těžkost v hrudi. Dřív jsem k nim jezdila ráda, ale jakmile jsme se zdrželi a tchán se napil, měnil se. Z pohodového chlapa se stával někým jiným. Začal mít pro mě nepříjemné poznámky, sexistické narážky. A to nejen na tchyni, která se tomu hihňala jako puberťačka, ale i na mě. Na manželku svého syna!
Přišlo mi to nepříjemné, upozornila jsem ho na to, ale všichni u stolu se náramně bavili a shodli se, že jsem prý moc puritánská. Zůstala jsem v šoku. Jim to nepřišlo zvláštní? Další ráno se chovali jak by se nic nestalo, tchán vyspával opici. A takové návštěvy se opakují. Dají si s mým manželem pár skleniček a on se rychle opije. A začíná to. Když se prostě tchán napije, začne se mě dotýkat, dělá sexistické poznámky a já se cítím naprosto zranitelná. Snažila jsem se o tom mluvit několikrát s manželem, ale on mi vždycky řekne: „Je takový, moc to řešíš, nic se neděje.“ A já už přestávám věřit, že někdy pochopí, jak moc mě to trápí a je mi to absolutně nepříjemné. A nikdo to se mnou neřeší a nechce řešit.
Raději zůstávám doma, nejezdím za nimi, odmítám je zvát na oslavy a rodinné akce. Můj manžel mi občas vyčítá, že to přeháním, že bych měla být tolerantnější. Ale já nechci být tolerantní k tomu, co mě zneklidňuje a ponižuje. Mám tolerovat to, že mě ožralý tchán plácne po zadku nebo mi řekne, že ty moje kozy jsou výstavní? Fuj. Nechutné. Chci mít pocit bezpečí, cítit se doma v pohodě a mít možnost prožít rodinné chvíle bez strachu, že přijde další nevhodný komentář nebo dotek. Jak mám manžela přesvědčit, že je to vážné a že moje hranice nejsou přehnané?
Paní Lucie,
chápu, že se cítíte ohrožená a zranitelná při návštěvách u tchána, a že jeho chování, sexistické poznámky a nevhodné dotyky, je pro vás naprosto nepřijatelné. Vaše pocity jsou legitimní a nejsou „přehnané“. Váš vztah by měl být bezpečným a respektujícím prostorem, a když někdo porušuje hranice, máte právo se chránit. To, že ostatní jeho chování omlouvají nebo bagatelizují, neznamená, že jste puritánská, ale že jste člověk, který si uvědomuje hranice a své vlastní bezpečí.
Je důležité, abyste s manželem komunikovala jasně a konkrétně, jak jeho nečinnost ovlivňuje vás a váš pocit bezpečí. Můžete mu například říct: „Když se tchán opije a chová se křivě vůči mně, cítím se ohrožená a ztrácím vlastní důvěru, že se můžeme cítit doma v bezpečí. Potřebuji, abys situaci řešil, a ne aby se tvá reakce tvářila, že se nic neděje.“ Zaměřte se na popis svých pocitů, ne na obviňování, popisuje to, jak vás situace zasahuje, a ukazuje to jasně, že vaše hranice nejsou přehnané.
Dále můžete zvážit strategie ochrany sebe sama: omezit návštěvy, být dopředu připravena odejít, pokud se situace zhorší, a stanovit s manželem jasná pravidla pro interakce s tchánem. Můžete si také hledat podporu u přátel, terapeutky nebo skupiny žen, které zažily podobné situace, abyste nezůstala sama s pocity zranění a frustrace. Vaše právo cítit se bezpečně a respektovaně je legitimní a ochrana tohoto práva není přehnaná – je to základ pro zdravý rodinný život.
feministcurrent.com, příběh poslala Lucie Z.
