44 Kč
Péče o děti nekončí tím, že se odstěhují. Stále budou potřebovat pomoc, radu nebo třeba jen potřebují mít místo, kam mohou přijít, když se nebudou cítit dobře. Jenže když se začnou dospělé děti až moc spoléhat na své rodiče a jejich pomoc, může z toho být dlouhodobý problém. Právě takové situaci čelí paní Petra. Má pocit, že jeí dcera je na ni až moc.
Paní Petra (42) si vždy přála být milující mámou, která své dceři dá všechno, co sama v dětství neměla. Když byla Tereza malá, Petra pracovala na dvě směny, aby jí mohla koupit hezké věci, zaplatit tábory a dopřát jí bezpečné dětství. Nikdy si nestěžovala. Jenže tehdy ji nenapadlo, že jednou se její štědrost stane břemenem, kterou s sebou ponese až do dospělosti.
Mojí dceři je 22 let, ale jako by stále žila životem šestnáctileté holky. Chce peníze na nové oblečení, na telefon, na auto, na benzín, na kosmetiku, na dovolenou. A vždycky je to „urgentní“. A natahuje ruku ke mě. A když řeknu ne, jako by jí to fyzicky bolelo. „Mami, proč jsi taková? Každá normální máma by tohle udělala,“ slyším znovu a znovu. Pokaždé, když odmítnu zaplatit další kurz, který stejně nedokončí, protože ji přestane bavit, přijde obvinění.
Tentokrát to ale zašlo dál. Když jsem jí řekla, že opravdu nemůžu dát dalších deset tisíc, vytáhla telefon, rozbrečela se a křičela, že jsem velký sobec. A pak to napsala na Instagram. Veřejně. I s narážkami na mě. Dokonce mě tam i označila! Seděla jsem na gauči, telefon v ruce, a úplně jsem se třásla. Lidé mi psali, že jsem špatná máma, že přece mladým je těžko, že bych měla pomoci. Nikdo neví, že já pracuju každý den, splácím hypotéku na byt a snažím se našetřit aspoň něco, abych neskončila na krku svým dětem.
Nikdo neví, že Tereza skončila už pět brigád, protože jí vždycky něco „nesedlo“. Nikdo neví, kolik peněz už jsem utopila v jejích rozmarech. Najednou jsem byla ta zlá. Já, která ji vždycky držela nad vodou. Když jsem jí řekla, že to takhle dál nejde, Tereza se mnou tři dny vůbec nemluvila. Chodila kolem mě jako kolem vzduchu, jako bych byla nepřítel, který jí zničil život. A já jsem seděla u stolu, brečela a ptala se sama sebe: Jsem opravdu tak špatná máma?
Dnes stojím před rozhodnutím, které mě děsí. Buď budu dál dotovat její život, jen abych měla klid…nebo nastavím hranice a budu riskovat, že mě dcera úplně odstřihne. Ale začínám chápat, že láska není o tom nechat se zneužívat. Nechodí do školy, nechce chodit do normální práce, neustále tvrdí, že bude dělat nějaké kurzy, ale nedokončí je. Musí se začít starat sama o sebe, protože jí v životě nikdo nebude držet za ruku. A já už jí nemohu dotovat.
Paní Petro,
to, co prožíváte, je nesmírně vyčerpávající a emocionálně bolestivé. Není nic snadného na tom, když vlastní dítě převrátí realitu tak, že vy, člověk, který ji celé roky držel nad vodou, najednou působíte jako viník. Není divu, že vás zaskočilo a zranilo, když dcera zveřejnila osobní útoky na sociálních sítích. To není běžná hádka mezi matkou a dcerou, ale forma manipulace a tlaku, která vás má donutit ustoupit. Vaše reakce, tedy třes, pláč, pocit hanby, které zmiňujete, je lidská a normální. A ne, paní Petro, nejste špatná máma. Jste máma, která byla příliš dlouho jediným pilířem, na kterém stály nejen dceřiny potřeby, ale i její nerealistická očekávání.
V tuto chvíli je pro vás zásadní stanovit jasné hranice a hlavně je udržet. To je krok, který není proti vaší dceři, ale pro vás a nakonec i pro ni. Máte právo odmítnout financovat životní styl dospělé ženy, která od vás očekává neomezený servis bez jakékoli zodpovědnosti. Můžete dceři klidně a věcně říct, že finanční pomoc od vás bude možná jen tehdy, pokud skutečně pracuje nebo studuje a postupuje směrem k samostatnosti. A pokud se vás pokusí znovu manipulovat nebo veřejně ztrapnit, máte plné právo nastavit důsledky, například dočasně zablokovat kontakt nebo stanovit, že o penězích budete mluvit jen osobně a v klidu. Tím dceři neubližujete, ale učíte ji hranicím, které jsou v dospělém životě nezbytné.
A nakonec, paní Petro, pamatujte, že vaše láska nesmí být měřena počtem zaplacených účtů. Jde o to, abyste si chránila vlastní psychické i finanční zdraví. Dcera se může zlobit, může vás obviňovat, může si hrát na oběť, to všechno je očekávatelné, když poprvé narazí na pevné „ne“. Ale právě toto „ne“ může být prvním krokem k tomu, aby převzala odpovědnost za svůj život. Vy jste tu od toho, abyste ji podpořila emocí, ne peněženkou. A pokud vás ztráta klidu a důstojnosti dovádí k vyčerpání, je v pořádku vyhledat podporu, psychologa, podporu přátel nebo rodiny. Nemusíte na to být sama. A už vůbec nemusíte obětovat sebe, abyste si zasloužila titul „dobrá máma“.
psychologytoday.com, příběh poslala Petra S.
