
Úzkostní rodiče mohou být všelijací, někteří mají natolik bujnou fantazii, že se obávají například i o to, zda změna klimatu nějak neovlivní jejich děti. Jenže jakkoliv svou starost o dítě myslí dobře, můžou ji nechtěně přenést i na své dítě v podobě úzkostí, které je potrápí v pozdějším věku. Podívejte se, zda se neřadíte k těmto rodičům a zda svou starost o dítě občas trochu nepřeháníte.

Místo důsledného varování děsivé strašení
Úzkostní rodiče mají tendenci opakovat stále dokola své vlastní obavy a následně je zveličovat ve snaze své dítě ochránit. Pokud například vidíte toulavé kočky a mluvíte o nich pomalu jako o monstrech a děsivých zrůdách, vaše dítě pak nejspíš získá fobii ke všem kočkám a při každém setkání s nimi pocítí strach. Během studie provedené na Univerzitě v Cambridgi ve Spojeném království bylo zjištěno, že příliš chráněné děti jsou později náchylnější k úzkostem a obavám. Místo strašení tedy zkuste vašemu dítěti vysvětlit, jak se má v podobné situaci chovat a proč se některé kočky nesmí hladit a není dobré k nim chodit.
Učíte dítě své vlastní fobie
Pokud dítě zjistí, že se nějaké věci obloukem vyhýbáte, nebo se jí dokonce bojíte, začne vaše chování kopírovat. Pokud však jde o věci, které nejsou nijak nebezpečné, a fobie z nich vám jen stěžuje život, není dobré, aby podobná zkušenost potkala i vaše dítě. Zkuste se tedy ovládnout, pokud například nesnášíte pavouky a jednoho z nich objevíte v dětském pokoji. Zkuste dítěti vysvětlit, že pavouci jsou neškodní a zkuste mu vy nebo váš protějšek ukázat, jak pavouka bezpečně přemístit z okna, aniž by mu bylo ublíženo. V dítěti podpoříte kladný vztah k živým bytostem a příště vám může pomoct odnést pavouka třeba z vaší ložnice.

Nepřetržitě monitorujete vaše dítě
Úzkostní rodiče bývají paranoidní a majetničtí. Možná kontrolujete každý den dítěti známky, sledujete jejich výkon při sportovních trénincích a vždy se ujišťujete, že je vše provedeno s maximální pílí. Pokud vaše dítě udělá sebemenší chybu, vždy myslíte na nejhorší scénář a přeháníte. Tímto přístupem nejspíš uděláte z vašeho dítěte perfekcionistu, který však bude neustále pod tlakem a v obavách ze svého selhání. Uvědomte si, že z vašeho dítěte roste samostatný člověk a nemůžete vždy plně ovládat vše, co dělá. Zkuste podpořit jeho zájmy, naučte ho pracovat s prohrou, ale nevzdávat se, špatné známky s ním proberte bez bouřlivých emocí a zjistěte jejich příčinu. Pokud si dítě přeje hrát chvilku samo, respektujte (samozřejmě s ohledem na věk dítěte) jeho přání a dopřejte mu občas soukromí.
Provrtáváte ho otázkami
Úzkostní rodiče vždy potřebují znát všechny detaily, aby se cítili méně znepokojeni. Přesné informace totiž působí jako úleva od jejich myšlenek vyvolávajících úzkost. Takhle vlastnost pak vzbuzuje naopak obavy v dětech, pokud udělají nějakou chybu a očekávají, že se v ní budete příliš rýpat. Zkuste se více soustředit na přítomnost a snažte se myslet pozitivněji. Černé scénáře ve vaší hlavě totiž jen utváří zbytečné napětí mezi vámi a vaším dítětem.

Nenecháte mít vaše dítě žádné tajemství
Úzkostní rodiče nedovolí svým dětem, aby jim něco tajily. Pokud jim děti něco tají, musí to být podle nich něco strašného. Jenže čím jsou děti starší, tím více vyžadují své soukromí. Tajemství jsou pro vývoj dítěte zásadní. Formují vnitřní vědomí, autonomii a představivost. Pochopitelně musíte rozlišovat druhy tajemství a zasáhnout pouze tehdy, pokud máte pocit, že se jedná o něco, co činí vaše dítě nešťastné, ubližuje mu nebo je dokonce životu nebezpečné!
Zdroje: https://www.eggshelltherapy.com/paranoid-controlling-parents, https://www.cambridge.org/core/journals/behavioural-and-cognitive-psychotherapy/article/abs/parental, overprotection-and-metacognitions-as-predictors-of-worry-and-anxiety/3FBA5EBF19CF666B7BE058C5BE1ED207
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

Děti často nedokážou samy říct, že se něco děje. Mohou být uzavřené, smutné nebo se chovají jinak

“Můj otec mě a mámu opustil. Teď škemrá, aby ho vzala zpátky. A ona chce!” Nechápe Adéla

“Rodiče mi pořád vyčítají krach mého manželství i to, že musím bydlet s nimi,” je naštvaná Vlaďka

“Dům mých rodičů se mění ve skladiště a já nevím, co s tím,” je zoufalá Tereza. Řešení radí psycholog Pavel Pařízek

“Moje dcera vychovává vnučku hrozným způsobem, nevím, jak zasáhnout,” je nešťastná Boženka

“Rodiče přepsali dům na bratra. Ten je vyhodil a dům prodal. Pomoc chtějí ode mě,” píše Radka

“Nemám ráda návštěvy u rodičů, neustále mě soudí a porovnávají s okolím,” je smutná Rebeka

“Milá sestro, prosím, postarej se o naše rodiče, já to ze zahraničí sama nezvládnu,” píše své sestře dopis Linda

Cítí se vždy poraženi, nejméně věří sami sobě. Kdo jsou defétisté? Seznamte se s dětmi, kterým chyběla chvála. Následky si nesou celý život







