Pomoc druhým je jistě záslužná činnost. Zejména když o pomoc požádá rodina, je to pro mnohé ještě větší důvod k tomu, aby pomohli. Komu jinému pomoci, když ne rodině? Jenže i žádost o pomoc má svá určitá pravidla, anebo principy slušnosti. Když projevíte dobrou vůli a pomůžete, nemůže vám druhý říkat, co a jak dělat a komandovat vás. Pomoc ano, ale komandování určitě není tou správnou cestou, jak vyjádřit díky.
Paní Lucie (35 let) řeší nepříjemný problém, který se stal její mámě. Podstoupila plánovanou operaci kyčle. Chodí na rehabilitace, pojede do lázní a potřebuje tedy pomoci. Její dcera jí chce pomoct, to bez debat, ale nelíbí se jí, že jí její máma soustavně komanduje. Nařizuje jí, co a jak dělat, vlastně si ze své dcery udělala takovou služku, holku pro všechno a pečovatelku. A Lucie už toho má dost a rozhodla se proto, že své mamince napíše dopis.
Mami, pomůžu ti a ráda, ale nemůžeš mě takhle pořád komandovat
Mami,
vím, že jsi teď nemocná a potřebuješ pomoc. Podstoupila jsi náročnou operaci, musíš po ní chodit na rehabilitace a pak jet do lázní. Vím, že to je velký tlak, hodně tě to bolí, rehabilitace je náročná. Pomáhám ti, slíbila jsem to. A dělám to ráda, to ano. Vím, že teď potřebuješ, aby ti někdo pomohl a tátu jsme nikdy neměly. Nedělá mi to problém. Jenže, mami, i pomoc má své hranice. Nemůžeš mě pořád takhle komandovat. Chodím do práce. Ano, domluvila jsem se s šéfem, že pro tebe ráno pojedu, odvezu tě na rehabilitaci a pak pro tebe přijedu a zavezu tě domů, ale to je vše. Nemůžu s tebou jezdit po všech místech, kam ty si usmyslíš. Navíc většina z nich ani nesouvisí s tvou pooperační péčí! Opravdu nejde, abych tě vozila po kamarádkách na kafíčka.
Mám svou práci
Šéf mi umožnil vozit tě na rehabilitaci, ale tu hodinu si musím napracovat. Takže tě během dopoledne nemůžu vozit na poštu, do obchodů, podívat se po okolí a podobně. To můžu dělat až po pracovní době. Ale ty mi tvrdíš, že na tebe kašlu, že jsem sobecká a že „nemůžu mámu vzít jen do obchodu za rohem“. Když tě vozím autem, tak mám jet rychle, pomalu, schválně jezdím po výmolech, aby tě to bolelo. Pořád máš nějaký problém. Pořád. Nic neudělám dost dobře. Vybaluju špatně nákup, utírám špatně prach, umývám špatně nádobí, prostě všechno dělám špatně. A ty mě komanduješ. Jsem utahaná z práce, ráno vstávám brzo, abych v práci stihla vše a mohla tě odvézt a pomoct ti, ale vděku se nedočkám.
Mami, ráda ti pomůžu, ale nemůžeš mě neustále komandovat a nařizovat mi, co dělat. Navíc, když něco není po tvém, citově mě vydíráš. Takhle to nejde, jsem taky jen člověk a nevydržím to dlouho. Změň, prosím, svůj přístup, nebo si budeš muset zaplatit ošetřovatelku.
Lucie
Nejlepší odpověď na situaci paní Lucie mají odborníci oslovení magazínem BuzzFeed
Je důležité si uvědomit, že ani ty nejzdravější vztahy nejsou imunní vůči obdobím napětí nebo neshod – a váš vztah s rodiči není výjimkou, bez ohledu na to, jak jste staří. Dospělé děti dělají ve všech oblastech života jiná rozhodnutí než jejich rodiče a určitý konflikt je tedy často, nebo většinou, nevyhnutelný. I když možná děláte správná rozhodnutí pro sebe, vaši rodiče ve vás vyvolávají pocit, že jim vaše rozhodnutí nějakým způsobem škodí, a vyhrožují nebo vás citově vydírají. Když se snažíte své mámě vyjádřit znechucení, sutek nebo zklamání z nějaké situace, rychle zavrhne nebo zlehčuje vaše pocity.
Zamyslete se nad tím, jaké chcete, aby tyto hranice byly, a poté je jasně sdělte svému rodiči. Není to snadné, ale časem to bude pohodlnější. Jasně mámě nastavte hranice, které si budete hlídat. Pomoc ano, pokud s tím souhlasíte, ale také pomoc má svá pravidla. Máma překračuje hranice a potřebuje jasně stanovit, kam může zajít a co je moc. Čeká vás rozhovor, který asi nebude příjemný, ale je nutný.
Jak si má paní Lucie nastavit hranice? A co dělat s mámou, která každou pomoc neocení a neustále se jí něco nelíbí? Jak byste se zachovali vy? Přečtěte si také dopis slečny Eriky, která zjistila, že si chce užívat a ne se vdávat.
Galerie: Lucie (35 let): Mami, pomůžu ti a ráda, ale nemůžeš mě takhle pořád komandovat!
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Dcera mi na Den matek nic nedává, prý si to jako matka nezasloužím,” pláče Olga

“Máma protěžovala bratra, ten ji teď obírá o peníze a ona chce pomoc ode mě,” je znechucená Nela

“Moje máma je chronická stěžovatelka. Já už nemůžu dál,” píše smutně Edita

“Moje dcera na mě mluví pomalu, jako bych byla dítě,“ je smutná paní Anna

“Děti odešly z domu a já najednou nevím, jak bez nich dál s manželem fungovat,” neví si rady Libuše

“Máma potřebuje péči. Domov s pečovatelskou službou odmítá, ale já už dál nemůžu,” je unavená Valerie

“Moje máma žije skrz mně, manipuluje mnou a já se dusím,” potřebuje se od matky oprostit Iveta

„Dcera se mnou přestala mluvit. Prý jsem ji dusila, ale já jsem jen chtěla být dobrou mámou,” píše se slzami v očích Hana

“Maminko, mrzí mě, že jsme si spolu nestihly vše vyříkat, teď už to nikdy nepůjde,” píše dopis do nebe Markéta












