„Rozhodovali jsme, zda dát tátu do domova. A rozbilo to rodinu,“ píše smutně paní Justýna. Maminka už péči nezvládala, ale vyčítá si to

Paní Justýna (45 let) jako prostřední ze tří dětí byla opečovávána ze všech stran. Nikdy si proto nemyslela, že jedno rozhodnutí dokáže rozbít něco, co považovala za pevné a nezlomné. Celá její rodina byla ostatně pevná a nezdolná, ale pak stačilo jedno jediné rozhodnutí a vše je jinak. Sourozenci se museli rozhodnout o péči o otce. Maminka to nezvládala, bylo to vidět. A jejich táta chřadnul. Péči o něj museli proto zvládat sourozenci, museli se zapojit. Jenže postupem času nikdo z nich neměl dostatečný prostor. A tak vymysleli, že otec půjde do speciálního zařízení. A to rodinu rozložilo.

Rozhodovali jsme, zda dát tátu do domova. A rozbilo to rodinu

Táta byl vždycky silný, tichý, ale přítomný. Držel nás pohromadě, i když to nikdy nedával okázale najevo. Jenže s věkem přišly změny. Fyzicky slábl, začaly výpadky paměti, ztratil orientaci v čase i prostoru. Naše máma se o něj dlouho starala sama. Dlouho tvrdila, že to zvládne. Ale nakonec už nemohla. Ten večer seděli u mámina kuchyňského stolu tři dospělí lidé – já, bratr a sestra. Všichni úspěšní, samostatní. A naproti nám máma, unavená, vyčerpaná a zlomená.

Táta právě upadl na toaletě a ona ho sotva zvedla. Už týdny nespala celou noc. Hleděla na nás a řekla tiše: „Já už to sama nezvládnu.“ Všichni jsme chtěli pomoct. Jenže máme děti, práci, hypotéky, povinnosti. Nešlo si ho vzít domů. Nešlo se k nim přestěhovat. Realita byla jiná než představy. A tak jsme začali hledat řešení – domov pro seniory se speciální péčí. Jeden z těch, kde se o lidi opravdu starají. Kde nejsou jen číslem na posteli. Našli jsme takový.

Táta v péči odborníků

Táta tam má pokoj, má tam péči, přebalují ho, dávají mu léky, má rehabilitace. Všechno, co potřebuje. Jenže když jsme to řekli mámě, zlomilo ji to. „Takže ho tam prostě odložíme?“ ptala se. Myšlenka, že po čtyřiceti letech krásného manželství nebude s ním doma, ji dusila. Sestra řekla, že to jinak nejde. Bratr to podpořil. Já se snažila být prostředníkem, ale nebylo komu a co zprostředkovávat. Máma se urazila, přestala mluvit. Dlouho jsem si vyčítala, že jsem nedokázala najít lepší řešení. Že jsem ho tam vlastně „dala“.

A pak přišly výčitky od sestry – že jsem moc ustupovala mámě. Bratr přestal jezdit úplně. Každý měl jiný pohled. A místo, aby nás tátův stav spojil, rozdělil nás. Dnes je táta stabilizovaný, ale náš vztah v rodině nikoliv. Už si nepíšeme, nejezdíme k sobě, neoslavujeme společně narozeniny. Všichni žijeme své životy, ale já každý večer přemýšlím, jestli to opravdu jinak nešlo. Nevím, co bude dál. Možná si časem odpustíme. Možná ne. Ale vím jedno – dělat správné rozhodnutí neznamená, že to nebude bolet. A někdy to, co je nejlepší pro jednoho, rozbije všechno ostatní.

Nejlepší odpověď na situaci paní Justýny má psycholog Marek Koláček

Klíčem ke zvládání rodinného napětí kolem seniorů je plánování dostatečně dopředu. Jakmile váš rodič dosáhne určitého věku, je čas probrat možnosti péče se sourozenci a mít jasný plán. Je důležité zajistit, aby péče o rodiče nepadla na bedra jednoho ze sourozenců, protože by se mohl rozzlobit, skutečně, není to fér. Abyste se vyhnuli budoucím roztržkám, svolejte rodinnou schůzku, na které proberete podrobnosti péče, aby všichni rozuměli a shodli se na své roli v budoucnu.

Neshody ohledně péče o seniory jsou nevyhnutelné, protože život nám často do cesty staví nečekané výzvy. Když k tomu dojde, je důležité být ohleduplný a zachovat klid, zatímco pracujeme na řešení. Možná se všichni cítíte frustrovaní, ale je zásadní, abyste si naslouchali a navzájem se nepřerušovali, protože prostor vyjádřit se by měl dostat každý. I když s ostatními nesouhlasíte, počkejte, až domluví, a s respektem vyjádřete svůj názor. Pokud se řešení rodinných konfliktů skutečně jeví jako neřešitelné, vyhledejte pomoc zvenčí. Může se jednat o sociálního pracovníka, terapeuta nebo profesionálního mediátora se zkušenostmi s péčí o seniory. Ale hlavně - nezapomeŇte se zeptat i vašich rodičů. Jde přece o ně a oni mají právo mluvit do toho, co s nimi bude.

Lze dát takto rozbitou rodinu dohromady? Je vůbec možné společně vycházet a odpustit si? Má k tomu paní Justýna udělat nějaký vstřícný krok? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Lindy, která neumí překousnout to, že se její přítel baví se svou bývalou.