Foto: Freepik
Lidé žijí své životy tak, jak nejlépe dovedou. A ideálně tak, jak sami často chtějí. Je v pořádku, že má každý jiný názor, protože život je rozmanitý. Někdo chce jen pracovat, druhý vidí smysl v rodině, jiný má zase velké množství přátel. Není jeden univerzální návod na život, i když si to mnoho lidí myslí a často pak životy druhých nevybíravě komentují. S tím se setkává paní Kamila, která se rozhodla být sama. Je jí tak dobře.
Paní Kamila (52 let) je již více než pět let single. Navzdory očekáváním okolí se cítí šťastná a naplněná. Dosáhla spousty fajn věcí - kariéry, která ji naplňuje a baví, má vlastní bydlení, má své koníčky, spoustu přátel a rodinu. Cítí se spokojená a šťastná. Nemá svého partnera. Nevadí jí to. Občas se setká s někým na kávu či večeři, ale tyto schůzky většinou končí jedním večerem. Kamila nemá potřebu hledat stálého partnera. Její okolí to však často komentuje a radí jí, jak by měla žít.
Je mi přes padesát, jsem single a jsem spokojená
Už několik let jsem bez partnera. Přesněji řečeno – víc než pět let. A přestože se to lidem kolem mě zdá nepochopitelné, já jsem spokojená. Mám práci, kterou miluju, vlastní byt, plný diář a spokojený život, jaký jsem si vždycky přála. Jen partnera v něm nemám a nijak zvlášť mi neschází. Před šesti lety jsem ukončila vztah, který trval tři roky. Nebyl toxický, ale ani nijak zvlášť naplňující. Zůstala jsem sama a tehdy jsem si řekla, že si chci dát pauzu. Pauza se protáhla a postupně jsem zjistila, že mi vlastně nic nechybí. Místo nekonečných kompromisů jsem se mohla věnovat práci, přátelům a koníčkům. Začala jsem chodit na lekce francouzštiny, víc cestovat a po letech jsem se vrátila k malování.
Muži se občas objeví, ale vztah nehledám
Několikrát do roka se potkám s někým zajímavým. Zajdeme na kávu, někdy na večeři. Někdy to skončí jedním večerem, jindy dvěma. Ale necítím potřebu nic budovat. Nemám pocit, že bych musela být něčí přítelkyní, partnerkou nebo manželkou, abych byla „celistvá“. Už ne. Byla to dlouhá cesta, ale dnes už vím, že vztah není automatická součást spokojeného života. „Tak co, už máš někoho?“ ptá se mě pravidelně moje sestra, jako bych bez muže byla v nějaké čekárně na život. „A nebude ti jednou smutno?“ „Nechceš si někoho najít aspoň kvůli stáří?“ Nejsem necitlivá. Chápu, že většina lidí žije ve vztazích a hledá blízkost. Ale já ji mám. Mám přátele, rodinu, své zázemí. Mám smích u vína s kolegyněmi, výlety s kamarádkou do Alp i dlouhé večery na balkoně s knihou. A není to náhražka. Je to můj život – a já jsem s ním spokojená.
Na odpověď na situaci paní Kamily jsme se zeptali vztahové koučky Marie Kowalski
Lidé bez romantického partnera jsou často stereotypizováni a stigmatizováni. Pokud se ale řídíte tím, jak se ve svém životě skutečně cítíte, spíše než tím, jak si ostatní lidé myslí, že se cítíte, vypadá příběh svobodného života úplně jinak. V průběhu času se svobodný život zlepšuje a zlepšuje. Lidé cítí, že jsou takspokojeni, jsou zvyklí na svůj komfort a přesně tak, jak říkáte, i na to, že nemusejí dělat kompromisy. S přibývajícím věkem se pro jednotlivce navíc spokojenost s jejich svobodným životem ještě zvyšuje.
Možná, že mít romantického partnera, kdysi souviselo s pocity osamělosti, ale dnes už to tak relevantní není. Finanční svoboda, a zejména ta ženská, je vysoko na seznamu společenských změn, které posílily postavení mnoha nezadaných lidí. Přestože ženy jsou za srovnatelnou práci stále placeny méně než muži, v současné době existuje značný počet žen, které si samy vydělávají dostatek peněz na to, aby se uživily. Možná je jim dokonce lépe, nemusejí nic řešit a jsou spokojené. Společnost je ale většinou nechápe. Buď jim někoho „dohazuje“, nebo je považuje za ženy, které jsou nešťastné. Ani nevíte, jak moc daleko jste od pravdy! Ženy, které se rozhodnou být single, nejsou připoutány k manželovi, aby je ekonomicky podporoval. Ani muži, ani ženy nepotřebují partnera, aby mohli mít žít spokojeně a šťastně. Navíc je tento fenomén stále častější.
Jak se má paní Kamila vypořádat se stereotypními otázkami své sestry a svého okolí? Jak jim dát najevo, že by se neměli plést do jejího života? Co byste dělali vy? Přečtěte si také příběh paní Gabriely, která je nemocná, ale její manžel to nerespektuje.
Galerie: Kamila (52 let): Je mi padesát, jsem single a jsem spokojená, všechny kolem mě to šokuje a neustále mi radí, co mám dělat!
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme
“Připadám si úplně bezcenná, všichni mě jen využívají a já neumím říct ne,” je smutná Diana
“Můj manžel nesnáší mou mámu a já nevím, jak to řešit,” je nešťastná Katka. Řešení poradí psycholog Pavel Pařízek
“Moje máma ze mě vysává energii. Já už takhle nechci žít,” je zoufalá Iveta
“Máma protěžovala bratra, ten ji teď obírá o peníze a ona chce pomoc ode mě,” je znechucená Nela
“Dcera mi na Den matek nic nedává, prý si to jako matka nezasloužím,” pláče Olga
„Ať udělám na Den matek pro mámu cokoliv, nikdy to nebude dost,” je smutná Katka
“V manželství mi chybí intimita a doteky, tak si hledám bokovky,” přiznává Eliška
“Moje dcera zjistila, že není biologickou dcerou svého otce. Chce znát toho pravého,” je smutná Margita
“Manželka je mi nevěrná, ale sám mám milenku, takže ji nemůžu konfrontovat,” neví si rady David
