Lidé žijí své životy tak, jak nejlépe dovedou. A ideálně tak, jak sami často chtějí. Je v pořádku, že má každý jiný názor, protože život je rozmanitý. Někdo chce jen pracovat, druhý vidí smysl v rodině, jiný má zase velké množství přátel. Není jeden univerzální návod na život, i když si to mnoho lidí myslí a často pak životy druhých nevybíravě komentují. S tím se setkává paní Kamila, která se rozhodla být sama. Je jí tak dobře.
Paní Kamila (52 let) je již více než pět let single. Navzdory očekáváním okolí se cítí šťastná a naplněná. Dosáhla spousty fajn věcí - kariéry, která ji naplňuje a baví, má vlastní bydlení, má své koníčky, spoustu přátel a rodinu. Cítí se spokojená a šťastná. Nemá svého partnera. Nevadí jí to. Občas se setká s někým na kávu či večeři, ale tyto schůzky většinou končí jedním večerem. Kamila nemá potřebu hledat stálého partnera. Její okolí to však často komentuje a radí jí, jak by měla žít.
Je mi přes padesát, jsem single a jsem spokojená
Už několik let jsem bez partnera. Přesněji řečeno – víc než pět let. A přestože se to lidem kolem mě zdá nepochopitelné, já jsem spokojená. Mám práci, kterou miluju, vlastní byt, plný diář a spokojený život, jaký jsem si vždycky přála. Jen partnera v něm nemám a nijak zvlášť mi neschází. Před šesti lety jsem ukončila vztah, který trval tři roky. Nebyl toxický, ale ani nijak zvlášť naplňující. Zůstala jsem sama a tehdy jsem si řekla, že si chci dát pauzu. Pauza se protáhla a postupně jsem zjistila, že mi vlastně nic nechybí. Místo nekonečných kompromisů jsem se mohla věnovat práci, přátelům a koníčkům. Začala jsem chodit na lekce francouzštiny, víc cestovat a po letech jsem se vrátila k malování.
Několikrát do roka se potkám s někým zajímavým. Zajdeme na kávu, někdy na večeři. Někdy to skončí jedním večerem, jindy dvěma. Ale necítím potřebu nic budovat. Nemám pocit, že bych musela být něčí přítelkyní, partnerkou nebo manželkou, abych byla „celistvá“. Už ne. Byla to dlouhá cesta, ale dnes už vím, že vztah není automatická součást spokojeného života. „Tak co, už máš někoho?“ ptá se mě pravidelně moje sestra, jako bych bez muže byla v nějaké čekárně na život. „A nebude ti jednou smutno?“ „Nechceš si někoho najít aspoň kvůli stáří?“ Nejsem necitlivá. Chápu, že většina lidí žije ve vztazích a hledá blízkost. Ale já ji mám. Mám přátele, rodinu, své zázemí. Mám smích u vína s kolegyněmi, výlety s kamarádkou do Alp i dlouhé večery na balkoně s knihou. A není to náhražka. Je to můj život – a já jsem s ním spokojená.
Doporučujeme
reklama
Na odpověď na situaci paní Kamily jsme se zeptali vztahové koučky Marie Kowalski
Lidé bez romantického partnera jsou často stereotypizováni a stigmatizováni. Pokud se ale řídíte tím, jak se ve svém životě skutečně cítíte, spíše než tím, jak si ostatní lidé myslí, že se cítíte, vypadá příběh svobodného života úplně jinak. V průběhu času se svobodný život zlepšuje a zlepšuje. Lidé cítí, že jsou takspokojeni, jsou zvyklí na svůj komfort a přesně tak, jak říkáte, i na to, že nemusejí dělat kompromisy. S přibývajícím věkem se pro jednotlivce navíc spokojenost s jejich svobodným životem ještě zvyšuje.
Možná, že mít romantického partnera, kdysi souviselo s pocity osamělosti, ale dnes už to tak relevantní není. Finanční svoboda, a zejména ta ženská, je vysoko na seznamu společenských změn, které posílily postavení mnoha nezadaných lidí. Přestože ženy jsou za srovnatelnou práci stále placeny méně než muži, v současné době existuje značný počet žen, které si samy vydělávají dostatek peněz na to, aby se uživily. Možná je jim dokonce lépe, nemusejí nic řešit a jsou spokojené. Společnost je ale většinou nechápe. Buď jim někoho „dohazuje“, nebo je považuje za ženy, které jsou nešťastné. Ani nevíte, jak moc daleko jste od pravdy! Ženy, které se rozhodnou být single, nejsou připoutány k manželovi, aby je ekonomicky podporoval. Ani muži, ani ženy nepotřebují partnera, aby mohli mít žít spokojeně a šťastně. Navíc je tento fenomén stále častější.
