„Matka mě nikdy neměla ráda. Teď se diví, že se s ní nevídám a neustále mi píše vyčítavé zprávy,“ je smutná Lucie

Ne všechny rodinné příběhy mají šťastný průběh. Některé děti vyrůstají s pocitem, že musí o pozornost a lásku neustále bojovat. A někdy se ani po letech nedočkají přijetí, po kterém touží.

Právě takový osud potkal i Lucii, které je dnes čtyřicet šest let. Dlouho si myslela, že problém je v ní. Až v dospělosti si začala uvědomovat, že vztah s matkou nebyl zdravý od samého začátku. „Celé dětství jsem se snažila být dost dobrá. Jenže ať jsem udělala cokoliv, nikdy to nestačilo,“ vzpomíná. A ona tak moc toužila po maminčině lásce...

Mladší sestra byla oblíbenější

Podle Lucie byla její mladší sestra vždy oblíbenější. „Máma ji chválila, omlouvala její chyby a dávala jí najevo, jak je na ni pyšná.“ Lucie naopak často slýchala kritiku. Špatná známka byla problém, ale pochvala nepřišla ani za jedničky. „Měla jsem pocit, že jsem pro ni zklamáním, i když jsem vlastně nevěděla proč.“

Když dospěla, doufala, že se jejich vztah zlepší. Místo toho ale přišla další zklamání. „Máma komentovala moje rozhodnutí, kritizovala mé partnery, způsob výchovy dětí i práci.“ Lucie se snažila zachovat klid a konfliktům se vyhýbat. Čím víc ustupovala, tím více měla pocit, že si matka dovoluje.

Mohlo by se vám líbit

„Mami, děkuji ti za vše, cos udělala. Vím, že táta nikdy neměl zájem o tebe ani o mne,” píše své mamince Magdaléna

Nejhorší byly neustálé výčitky

Nejhorší podle ní nebyla samotná kritika, ale výčitky. „Když jsem nepřijela na návštěvu, byla jsem špatná dcera. Když jsem přijela, našla si něco jiného.“ Postupně začala odcházet z každého setkání vyčerpaná a smutná. Před několika lety se proto rozhodla kontakt výrazně omezit. Nebylo to jednoduché rozhodnutí. „Pořád je to moje máma. Nikdy jsem ji nechtěla odstřihnout ze života.“ Zároveň ale cítila, že už nemůže dál fungovat způsobem, který jí opravdu hodně ubližuje.

Od té doby se vídají jen několikrát do roka. Lucie říká, že jí to přineslo klid, který předtím neznala. Jenže její matka změnu nepřijala dobře. „Začala mi posílat zprávy, ve kterých mi vyčítá, že jsem nevděčná, že se nestarám a že jsem na ni zapomněla.“ Některé zprávy podle ní přicházejí i několikrát týdně. „Píše mi, že jednou bude pozdě a budu litovat. Že jiné děti se o rodiče starají lépe. Že jsem ji zklamala.“ Lucie přiznává, že ji podobná slova stále dokážou zasáhnout.

Mohlo by se vám líbit

“Manželka chce k nám domů nastěhovat své nemohoucí rodiče. Já jsem zásadně proti” píše Ondřej. Radí psychoterapeutka Daria Vasilieva

Matka bez sebereflexe

Nejvíc ji ale mrzí jedna věc. „Máma nikdy nepřemýšlí nad tím, proč jsem se vzdálila. “Vidí jen důsledek, ale ne příčinu a úplně ji chybí jakákoliv sebereflexe.„ Podle Lucie očekává blízký vztah, aniž by si připustila, jak jejich vztah vypadal po mnoho let. Dnes se snaží chránit hlavně vlastní psychickou pohodu. Neodpovídá na každou zprávu a nepouští se do nekonečných vysvětlování. “Dlouho jsem měla pocit, že jí musím všechno objasnit. Teď už vím, že některé věci vysvětlit nejdou.„

Přesto ji situace stále bolí. „Každá dcera by chtěla mít mámu, které se může svěřit a která ji podpoří. Pokud takový vztah nikdy nezažije, většinou si toto trauma nese na bedrech po celý život,“ uvedla odbornice na rodinné vztahy, Dr. Michelle Bengtson. Naučila se ale přijmout, že ne všechny rodinné příběhy končí podle našich představ. Zkušenost Lucie je důkazem, že rodinné pouto samo o sobě nezaručuje blízkost. Ta vzniká z respektu, důvěry a vzájemného zájmu. A pokud tyto věci dlouhodobě chybí, může se stát, že se lidé vzdálí, i když jsou příbuzní a tak nějak se předpokládá, že si budou rozumět.

Zdroje: psychologytoday.com, aol.com