Prostituce patří mezi nejstarší řemesla vůbec. Někteří lidé tuto práci bez problému akceptují, někteří ji naopak vnímají jako velké tabu. Málokdo z Pražanů však tuší, že prostituce ovládla poměrně ve velkém i pražské ulice, a to za dob vlády Karla IV. Staré město pražské se tak může chlubit bohatou neřestnou historií, kterou jeho uličky skrývají.
Rozmach prostituce za Karla IV.
Nejvíce se prostituci dařilo ve 14. století v období vlády Karla IV. Nevěstince se hojně nacházely především v okolí ulic Bartolomějská a Konviktská. Této části města se všeobecně říkalo „Pražské Benátky“ a každý slušný člověk se jí vyhýbal obloukem. Popularita nevěstinců v Praze však neklesala. Ba naopak, ačkoliv se proti ní mnozí ohrnovali, jejich popularita nadále stoupala. V roce 1860 se uzákonilo, že provozovatelé veřejných domů musejí žádat o koncesi a jejich zaměstnankyně musí vlastnit zdravotní knížky a podstupovat pravidelné lékařské prohlídky. Právě díky tomu jsou z této doby dochovány úřední statistiky. V roce 1866 bylo v Praze 50 veřejných domů a o 20 let později dokonce 86.
Provozovatelé nevěstinců se snažili uspokojit co nejširší škálu zákazníků. Proto měla většina nevěstinců v nabídce dámy všeho druhu: blondýnky, brunetky, baculky i vyhublé dívky. Některé byly dokonce převlečené do různých kostýmů, jako třeba za sirotka, nebo vdovu. Lepší nevěstince fungovaly tak, aby se zákazník nepotkal s dalším zákazníkem, čímž tyto domy zaručovaly diskrétnost a soukromí. Ve většině případů to fungovalo tak, že se zákazník nejdříve lehce pobavil se všemi dívkami, které byly k dispozici, a pak si zkrátka jednu vybral a s tou strávil určitý čas, nebo celou noc.
A jaká byla cena?
Zatímco dnes stojí v průměru noc se společnicí mezi 1000 - 3000 korun, tenkrát byla cena za tuto službu o něco nižší, stejně tak ale i průměrné mzdy. V Praze existovaly luxusní nevěstince, kam chodili třeba i nejrůznější umělci, nebo členové královské rodiny. Nevěstinci U Červeného Páva v Kamízkově ulici, kde se dnes nachází stejnojmenná restaurace, se lidově přezdívalo „královský bordel“. Cena za slečnu v tomto podniku se pohybovala kolem 50 korun. Existovaly ale i levnější a méně luxusní podniky, kde se ceny pohybovaly v široké škále a dovolit si je tak mohla širší vrstva obyvatelstva. Některé nevěstince dokonce nabízely slevové akce pro vojáky, či studenty. Když chtěl ale hodně ušetřit, mohl prostitutku sehnat i na ulici. Zde byla cena samozřejmě nižší. V průměru se jednalo o 1 korunu.
Pokud člověk nehledal nic luxusního, existoval dům neřesti jménem Batalion, který stál na místě, kde dnes stojí pražský magistrát. V 19. století tento dům sloužil jako sídlo té největší spodiny v Praze včetně kriminálníků a lehkých holek. Všichni se scházeli v prostoru, který připomínal sklep a ve kterém se nacházely pouze lavice a police s alkoholem. Jednalo se tak o nejhorší nevěstinec na Staroměstském náměstí, který byl nakonec v roce 1893 zcela uzavřen.
V areálu pražského Ungeltu se nacházel noční podnik zvaný Tunel, který nabízel Pražanům velkou spoustu zábavy a potěšení. Lehké dívky zde lákaly kolemjdoucí muže, aby si společně užili. Blíže ke Staroměstskému náměstí pak stál hodinový hotel Ungelt, který nabízel zákazníkům služby za symbolických 20 korun za hodinu.
Pravda o dospívání Žilkové: Přísný otec ji zrazoval od herectví a zvířecího mazlíčka jí naservíroval k obědu
