Přejít k hlavnímu obsahu

Útěk z pekla před jistou smrtí: Rudolf Vrba a Alfred Wetzler utekli z Osvětimi a zachránili tisíce lidí

Psal se rok 1944, konkrétně sedmý duben. Tento den byl pro Rudolfa Vrbu a Alfreda Wetzlera osudným. Byl to totiž den, kdy se rozhodli uprchnout z tábora smrti a vydat se vstříc osudu, který je čekal. Nebýt jejich důslednosti, nekonečného plánování a obrovské odvahy, útěk by pravděpodobně nikdy nezvládli. A jejich příběh, ze kterého jde mráz po zádech, by nikdy nespatřil světlo světa.

Utíkej, dokud můžeš

Heslo, kterým se Rudolf Vrba, narozen jako Walter Rosenberg, pravděpodobně řídil téměř celý život. Narodil se a vyrůstal v Topolčanech na Slovensku. S počínajícím antisemitismem byl jako Žid vystaven výraznému omezení základních lidských práv a svobod, které jako mladý muž velmi silně vnímal a těžce nesl. Rozhodl se proto, že uteče do Anglie, kde se chtěl přidat k československé armádě. Zvolil cestu přes Maďarsko a Jugoslávii, která se ale nevyvedla podle jeho představ, a tak skončil ve sběrném táboře v Novákách. Odtamtud se mu společně s jeho spoluvězněm podařilo uprchnout, avšak po pár dnech byl chycen a znovu uvězněn ve sběrném táboře. 14. června 1942 byl prvním transportem převezen do Polska.

Mohlo by se vám líbit

Hrůzy v nacistických táborech, o kterých se léta nemluvilo: prostituce byla denním chlebem

Z hrůz, které nacisté páchali na nevinných lidech, jde mráz po zádech. Mezi takové příběhy patří i prostituce, ke které byly vězenkyně koncentračních táborů nuceny nacisty. K tomuto účelu dokonce v táborech přímo vznikaly nevěstince. Podmínky byly šokující a ženy, které dokázaly přežít, se staly hrdinkami.
svetzeny.cz

Vězeň číslo 44070

Během svého pobytu v Polsku nejdříve chvíli pobýval v koncentračním táboře jménem Majdanek, ze kterého byl následně přemístěn do Osvětimi. Životní podmínky v Osvětimi byly tak kruté, že ze 400 osob, které přijeli transportem spolu s Vrbou, jich za měsíc a půl žilo pouhých 208. V Osvětimi vystřídal několik různých prací, nakonec však s celým svým komandem skončil v táboře Březinka (Auschwitz II- Birkenau). Právě tam se setkal se svým známým z Trnavy, Alfrédem Wetzlerem, se kterým později z tábora smrti utekl.

Plán útěku

První myšlenka na útěk Vrby a Wetzlera se zrodila již v druhé polovině roku 1943. Plán útěku musel být ale dokonale promyšlený a sofistikovaný. Vrba a Wetzler plánovali utéct z jednoho z nejpřísněji hlídaného tábora na světě. Pozorně sledovali všechny pokusy o útěk - jak ty vydařené, tak ty nevydařené, kterých bylo o hodně více. Rozhodli se, že nejlepší bude utéct přes nově postavený úsek BIII, který nazývali „Mexiko”. Na tomto místě se rozhodli postavit úkryt - vyhloubenou díru, která byla ukryta pod hromadou dřeva pro stavbu dalších budov. Zde se plánovali ukrýt a přečkat tři dny. A proč zrovna tři celé dny? V pracovním táboře Březinka existovaly dva strážní oddíly - jeden vnitřní a jeden vnější. Vnitřní řetěz stráží vedl přímo po hranicích tábora a tvořily jej strážní věže a ploty z ostnatého drátu. Vnější řetěz stráží pak obklopoval tábor ve vzdálenosti asi 1-3 km a byl tvořen jednoduchými věžemi, které od sebe byly vzdáleny cca 200 metrů. Tímto průsekem chodili vězni každé ráno pracovat. Pokud se jejich počet při návratu shodoval, byli stráže z vnějšího okruhu staženi. Pokud ne, byl vyhlášen poplach a stráže zůstali na svých pozicích po dobu tří dní, kdy byl prohledáván kompletně celý tábor. A právě tohoto zaběhlého způsobu chtěli Vrba s Wetzlerem využít.

Mohlo by se vám líbit

Slavné ženy, kterým hlavu popletli nacisté: Adina Mandlová naplňovala masochistické choutky vládního rady

Kolaborace – toto slovo se po druhé světové válce často opakovalo. V našem seriálu se dočtete o hvězdách stříbrného plátna, které právě ze spolupráce s nacisty byly obviňované. Jako první vám představíme příběh Adiny Mandlové.
svetzeny.cz
Info ikona
koncentrační tábor
Připomeňme si příběh Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera, kteří utekli z Osvětimi

Samotný útěk 

Za pomocí některých spoluvězňů Vrba s Wetzlerem opravdu realizovali svůj plán. Museli se polít benzínem a posypat tabákem, aby je při pátrání necítili hlídací psi. A stalo se přesně to, co bylo očekáváno. Po zjištění, že nesedí počet vězňů, byl vyhlášen třídenní poplach. Nacisté prohledali každý kout tábora, vyslýchali a krutě mučili spoluvězně těchto dvou mužů, kteří mezitím tři dny leželi v úkrytu. Srdce jim tloukly jako o závod. Po třech dnech poplach, jak bylo zvykem, skončil. Vnější stráže byli staženi a ti dva měli svobodu téměř na dosah. A tak běželi. Ačkoliv byli fyzicky velmi vyčerpaní, vidina svobody je hnala jako motor.

Vrbova a Wetzlerova zpráva

Potom, co se jim opravdu podařilo uniknout z tábora smrti, chtěli tito dva muži předat veškeré informace a uvědomit všechny jak jen mohli. Proto ihned po svém útěku informovali o svých zkušenostech Židovské představitele v Žilině, kteří nemohli uvěřit tomu, co slyší. Hrůzy, které se děly v koncentračních táborech, totiž nebyly moc veřejně známé. Jen málokomu se povedlo z táborů smrti utéct a ještě menší počet lidí byl pak ochotný o svých zkušenostech mluvit, protože se zkrátka báli. Dokument se 32 stranami výpovědí obou mužů je známý jako Vrbova a Wetzlerova zpráva. Je považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století, jelikož úplně poprvé poskytla spojencům podrobný popis koncentračních táborů a byla označena za věrohodnou.

Zdroj článku