
Ačkoliv to není vaše povinnost, většinou se očekává, že se dokážete postarat o své rodiče ve chvíli, když oni už nebudou moct. Jenže ne každý to zvládne a ne všichni jsou k tomu stvořeni. Každý z rodičů může potřebovat jinou péči, která zabírá spoustu času i úsilí. Ve spojení s prací a péčí o rodinu to však nemusí vždy být uskutečnitelné. Jak tedy vybalancovat takovou situaci a zařídit, aby byli všichni spokojení?
Antonín, který si nechává říkat Tony byl odmalička miláček obou rodičů. Jako mladší ze sourozenců byl ten, kterému všechno procházelo. Podle svých slov neměl v životě úplně štěstí, v práci ho nikdy nepochopili a nechtěli. Jeho rodiče mu vždy pomáhali, jak se jen dalo. Dětem se ale člověk často nezavděčí, a tak Tony své sestře píše a dává jasně najevo, že on se o svého otce starat rozhodně nebude.
Ségra,
o tátu se budeš starat ty, já to prostě nedám. No a co, že ses starala o máti, jak mi furt předhazuješ, máš aspoň praxi, ne? Co já budu dělat se starým tátou, který ani nebude vědět, který je den? Jsem mladý, chci žít, a když jsem se konečně zbavit koule na noze a alimentů, budu žít tak, jak chci. Všechno, co si vydělám bude moje. Žádná ženská mě už nebude komandovat, to by tak hrálo.
Otec zapomíná
Táta už zapomíná a tvrdíš, že to je stařecká demence, která u něho byla zjištěna doktory. Vozíš ho roky po doktorech, jezdíš za ním častěji než já, tak to budeš dělat, dokud bude potřeba. Já na to nemám, aby se mě desetkrát denně ptal, co je dneska za den a kde je? Nejsem ve starobinci. Muselo by mi z toho přeskočit a to já rozhodně nedovolím. Nejdřív jsem musel obětovat život děckám a manželce a teď tátovi, který stárne? Měl si šetřit na pečovatelku nebo domov důchodců, jeho problém.
Starala ses o máti
Vždyť ses starala o máti, když měla rakovinu, tak už víš, jak na to. Táta nemá rakovinu, budeš to mít jednodušší. Navíc, máš velký barák, chlapa ve vatě, máte firmu, nemusíš chodit do práce jako obyčejní smrtelníci, takže se aspoň nebudeš nudit. Děcka už máš velká, tak co. Já musím makat, abych si mohl zaplatit nájem a všechno. Ty si to navíc můžeš dovolit. Jsi starší, ženská, takže prostě to budeš ty. Já se o něho rozhodně starat nebudu, pokud na to jen pomýšlíš, tak na to zapomeň. Nejsem ničí chůva ani ošetřovatel. Nebo ho dej do důchoďáku a plať mu to, ty na to přece máš, nijak ti to neublíží dát pár tisíc za nemocného tátu.
Takže se o něho staráš ty, já ani náhodou.
Tony
Pan Tony má ve svém stanovisku jasno. Nebude pečovat o svého tátu. Navíc píše své sestře, že se o něj má postarat ona sama. Rozhodl se správně? Jak vidíte celou situaci vy? Přečtěte si také dopis paní Jitky, která píše svému manželovi, že se o jeho matku starat nebude.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

„Rozhodovali jsme, zda dát tátu do domova. A rozbilo to rodinu,“ píše smutně paní Justýna. Maminka už péči nezvládala, ale vyčítá si to

“Milá dcero, doufala jsem, že mě neopustíš. Ale vidím, že jak jsem stará, jsem pro tebe přítěží,” píše dopis paní Jaroslava

“Moji milovaní sourozenci, proč se ženete za majetkem a zapomínáte na rodinu,” píše v dopise Simona. Dědictví rodinu rozeštvalo

“Milá Marcelo, už ti nemůžu pomáhat, mám svou rodinu a svůj život,” píše smutně Markéta

“Syn mi řekl, ať nepočítám s tím, že o mě bude pečovat,” je smutná Eva. S pochopením radí psychoterapeutka Dagmar Pechová

“Můj otec se mi vysmívá za to, že projevuju svým dětem city,” nechápe Radim

“Moje dcery se o mě nechtějí starat a hádají se o to, co se mnou dál,” je smutný Aleš

“Musím neustále zachraňovat svou sestru, která neumí převzít zodpovědnost,” je unavená Radka

“Maminko, odpusť mi to, ale můj muž tě u nás doma nechce,” pláče Lucie






