Možná si někdy říkáte, jaké by to bylo, kdybyste měli všechno, po čem v životě toužíte. Ani vás při tom nenapadne, že by to nemusela být nutně pozitivní věc. Spousta bohatých úspěšných lidí totiž v dnešní době trpí tzv. syndromem ráje. Co to přesně znamená a jak mu předcházet, to zjistíte v našem článku.
Jedná se o stav, kdy cítíte emoční prázdnotu a nespokojenost, přestože objektivně se vám v životě daří – máte milujícího partnera, úspěšnou kariéru, jste materiálně zajištění. Tento syndrom se nejčastěji vyskytuje právě u bohatých a úspěšných lidí. Ti totiž snadno nabudou pocitu, že už se v životě nemají kam posunout. A pak se může do jejich mysli pozvolna vkrádat prázdnota a smutek.
O svých pocitech promluvila například dědička hotelového impéria, Paris Hilton: „Když jsem byla teenager, chtěla jsem vydělat 100 milionů dolarů. Říkala jsem si, že když se mi to povede, budu šťastná. Jenže jakmile jednou dosáhnete svého cíle, chcete pokračovat dál a říkáte si, že až pak budete šťastní.“ A jaká je příčina tohoto stavu? Dr. Yong Wah ji vidí v dnešní „narcistické době“, kdy se neustále posouvají měřítka toho, co člověku stačí ke spokojenosti. Lidé mají vysoká očekávání a ženou se za tím, co si myslí, že by měli mít a splňovat, dále se také snaží naplňovat očekávání společnosti. Ve výsledku se jim to mnohdy i podaří, ale zanechá je to nešťastné a nespokojené. Dr. Yong Wah to demonstruje na příkladu kaváren. Kdysi to byla místa, kde se lidé setkávali, zněl zde smích a bylo zde rušno. Dnes, když přijdete do kavárny, mnohdy lidé hledí do svých telefonů, nebo si fotí jídlo na sociální sítě, často sedí sami a posléze odchází poté, co na internet vloží dokonalou fotku dezertu, který nedojedli ani z poloviny.
Prvním typem je tzv. introjektivní, to znamená, že si člověk uvědomí, že ač vybudoval velké věci, nedosáhl své mnohdy utopistické vize. To mu pak přináší smutek, deprese a úzkosti. Úspěchy jako by byly zapomenuty, zůstává jen nedosažitelný cíl v dáli. V těch nejtěžších případech se u tohoto typu dokonce objevují i sebevražedné myšlenky. Řešením je psychoterapie, kdy se člověk naučí být sám k sobě vlídnější a laskavější a také docenit své dosavadní úspěchy. Druhý typ je tzv. neškodný, kdy se u lidí vytrácí radost poté, co došli k nějakému cíli, což je přirozený proces. Nastupují obavy z budoucnosti a přemýšlení o dalším směřování. Většinou lidé se syndromem ráje tohoto typu zůstávají skleslí jen dočasně, pak vytvoří nový plán a zase pracují na dalších věcech. Třetím typ syndromu ráje je tzv. projektivní, to znamená, že člověk, který tímto syndromem trpí, má problémy v oblasti socializace, odmítá jiné vidění světa, než má on a pokud se jeho okolí s jeho vizemi neztotožňuje, stává se rozzlobeným. Své okolí se snaží přesvědčit o tom, že změní svět, což se mnohdy setkává s nepochopením.
Psychologové na to mají jednoznačnou odpověď, je třeba být více vděčný za to, co máte. Lidé trpící syndromem ráje často zapomenou, jakou trnitou cestu si museli proklestit, než došli na samotný vrchol. Psychologové radí psát si například deník, kde si lidé zapíšou své dosavadní úspěchy a také si tam poznamenají každodenní malé radosti. Rovněž některým lidem může pomoci meditace, kdy se ponoří do svého nitra a vzpomenou si, čím vším si prošli. Vděk, pokora a nové plány a vize jsou jedinou cestou, jak se syndromu ráje nadobro zbavit.
