Povinnost, nebo volba? Jak se stavět k péči o stárnoucí rodiče, když nestíháme, radí psycholožka

Pracující lidé jsou často přetíženi požadavky svých zaměstnavatelů a mnozí mají více než jednu práci. Když chtějí svůj „workoholismus“ kompenzovat a hledat si prostor na vlastní potřeby - relax a koníčky, už jim tolik prostoru a času nezbývá na vztahy. Mají děti, které je také potřebují, mají několik přátel a možná partnera. Pokud vztah s rodiči alespoň trochu funguje, snaží se s nimi vídat.

Tato křehká rovnováha se však může narušit, jakmile rodiče začnou vyžadovat větší péči – ať už například kvůli úrazu (zlomená končetina), fyzické nemoci (chřipka, zápal plic) či neuropsychickému onemocnění (demence). Když se dostanou do bezvýchodné situace vyžadující větší pozornost, vzniká pro jejich dospělé pracující děti nemalý problém, jak situaci vyřešit. Do hry může vstupovat fakt, že dospělé děti nemají bytové podmínky, aby přijali k permanentní péči své rodiče, nebo bydlí hodně daleko od svého rodiště.

Když péče o stárnoucí rodiče vyčerpává aneb jak si nastavit hranice bez pocitu viny, radí psycholožka

Očekávání nereflektují dobu

Rodiče někdy automaticky očekávají, že se o ně jejich děti, až to oni budou potřebovat, postarají. Neuvědomují si, že až nastane situace vyžadující permanentní péči, ovlivní to i potřeby jejich dospělých dětí. Často je to ovlivněno i tím, že sami rodiče žili v jiné době, kdy nároky na fungovaní ve společnosti pro udržení si nějakého standardu nemusely být tak náročné. Mohli žít více pospolitě, například ve vícegeneračních domech. Rodiče se pak nedokážou vžít do situace svých dospělých dětí, které žijí v jiné době za velmi odlišných podmínek, a proto nechápou, že se o ně jejich děti nemohou starat na denní bázi.

Kompromis mezi péčí a životem

Je-li vztah mezi rodiči a dětmi stabilní, zdravý a funkční, lze hledat řešení, která zajistí péči o stárnoucí a nemohoucí rodiče. Zároveň tak zajistí, že jejich děti mohou nadále fungovat způsobem, který neohrozí ani výrazně nenaruší jejich vlastní rodinu, rodinný rozpočet a osobní potřeby. I když se rodinný vztah promění změnou životní situace, může pak pokračovat za jiných podmínek, které ale jsou výsledkem kompromisu nebo shody všech zúčastněných.

Všechny vztahy jsou jedinečné

Každý vztah mezi rodiči a dětmi je od svého začátku unikátní. Rodiče od narození svých dětí do získání jejich plnoletosti mají zodpovědnost za to, co do vztahu se svými dětmi vkládají jako semínka, která časem ukážou své plody.

V případě, že se od začátku rodičovství ke svým dětem nechovali laskavě a podpůrně, vznikají na straně dětí křivdy. Někdy tak velké, že se vztah časem zcela přeruší. Vztahy jsou křehká a citlivá záležitost, která se proměňuje celý náš život. Jestliže obě strany nepracují na tom, aby byl jejich vzájemný vztah vřelý a plný laskavosti, nelze očekávat, že se děti o rodiče postarají, až k tomu budou později vyzvány.

Se sourozenci se o péči podělte

Někdy se děje i to, že pokud je v rodině více sourozenců, zodpovědnost za rodiče se valí jen na jednoho z nich. Může bydlet rodičům nejblíže, nebo je jejich preferované dítě. Jestli máte jako dospělý člověk stárnoucí a nemohoucí rodiče a zároveň i sourozence, je nutné je o situaci zpravit a společně hledat řešení. Je důležité, aby se všichni nějakým způsobem zapojili do péče – někdo může pomoci fyzicky, jiný finančně zajištěním placené pečovatelské služby nebo pobytu v domově pro seniory s kvalitní péčí. Sourozenci se také mohou v péči o rodiče střídat v konkrétně stanovených termínech. Péče o rodiče by neměla být brána jako povinnost, ale jako možnost, jak prohlubovat pozitivní zkušenosti ve vzájemném vztahu.

Autorský text: Umay Wolf

Mgr. et Mgr. Umay Wolf

Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.

Problémy ale nemusíte mít jen s péčí o rodiče. Můžete je mít i s manželem, kterého skolí každá rýmička. “Můj muž je hrozný hypochondr, pořád tvrdí, že je nemocný, ale jen si vymýšlí,” říká Romana. Zprvu se tomu smála, ale manžel je s rýmičkou mimo provoz