“Našla jsem si partnera, který se stará o nemocné rodiče. Péči o ně chce teď hodit na mě,” svěřuje se Monika a cítí se zneužita, i když je má ráda

Paní Monika (39 let) si našla před rokem partnera. Mimo jiné na něm obdivovala to, jak se stará o své rodiče. Jeho maminka je nevyléčitelně nemocná, trpí roztroušenou sklerózou, a tatínek je po havárii upoután na invalidní vozík. Péče je to náročná, možná proto chce její partner přehodit péči o své rodiče na ni.

Našla jsem si partnera, který se stará o nemocné rodiče

Zamilovala jsem se právě kvůli tomu, jaký byl Václav milý a hodný. Fascinovalo mě, že se stará o své rodiče, kteří jsou nemocní. Pracoval proto na půl úvazku a pečoval o své rodiče. Nakupoval jim, vařil, vozil je na všechna vyšetření, kontroly a prostě všude, kde potřebovali. Obdivovala jsem ho, protože mi bylo jasné, že je to těžké. A teď chce, nenápadně, přehodit péči o ně na mě. Jenže to nejsou mí rodiče.

Bez problému pomůžu

Občas mu pomáhám, jdu s ním za rodiči. Buď něco uvařím, hrajeme karty, jeho maminka mě minule požádala, zda bych ji nepomohla umýt vlasy. I když se o ni Václav stará, přeci jen, ženská jí pomůže vyfénovat vlasy a lépe ví, co by se jí mohlo líbit. Neměla jsem problém jim pomoci, byli milí a hodní. Jenže Václav vycítil, že mi to nevadí a postupně jeho žádosti o pomoc rostly. Pomalu, ale jistě přestal k rodičům chodit a když musel, tak mi řekl, ať jdu já. Párkrát jsem vyhověla, ale teď je to na pravidelné bázi.

Nejsou to mí nemocní rodiče, nebudu se o ně starat. Pomůžu ráda, ale nepřevezmu za něj péči. Platí mu za to, pobírají nějaké příspěvky a tak bych očekávala, že se bude starat. Pokud už nemůže, najmeme pečovatelku, ale rozhodně to nebudu já!

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Tento vzorec chování, kdy partner Moniky na ni nenápadně přesouvá své povinnosti, je poměrně častý. Začíná to drobnými prosbami o pomoc, které se postupně rozšiřují, až se z výjimečné pomoci stává očekávaná povinnost. To může vést k narušení důvěry a respektu ve vztahu, protože původní dohoda a role se mění bez otevřené komunikace. Monika si musí připustit, že její ochota pomáhat by neměla být zneužívána. Pokud někdo pobírá příspěvky na péči a má částečný úvazek právě kvůli této zodpovědnosti, není férové přesouvat tyto povinnosti na partnera bez jeho souhlasu a bez odpovídající kompenzace.

Řešením této situace je otevřená komunikace s partnerem o vzájemných očekáváních a hranicích. Je potřeba jasně vymezit, co je přijatelná míra dobrovolné pomoci a co už překračuje hranice. Je také dobré připomenout, že péče o rodiče může být pro partnera Moniky vyčerpávající a možná hledá způsob, jak se s tímto břemenem vyrovnat. Proto je vhodné přistupovat k této situaci s pochopením, ale zároveň s jasně stanovenými hranicemi. Profesionální pečovatelská služba může být prospěšná pro všechny zúčastněné - rodiče získají kvalifikovanou péči, partner úlevu a vztah nebude zatížen nerovnoměrným rozdělením zodpovědnosti.

Jak se má paní Monika v této situaci zachovat? Jak naložit se situací, že partner nenápadně přesouvá své povinnosti na ni? Co byste na jejím místě dělali vy? Přečtěte si také příběh pana Leoše, který je odstaven kvůli vnoučatům na druhou kolej.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.