
Ne každý může být pro své nemocné a nemohoucí rodiče stále k dispozici jako permanentní pečovatel, když ho potřebují. A to nejen z časových či finančních důvodů, ale i kvůli ochraně vlastního duševního zdraví. Psycholožka Umay Wolf vysvětluje, proč je důležité nastavit si zdravé hranice a jak zvládat pocity viny.
Pokud jsou a byly vaše vztahy s rodiči zdravé, pevně věřím, že budete hledat cesty, jak jim jejich láskyplnou péči a podporu jakkoliv oplatit. Někdy jsou však mezigenerační vztahy tak narušené, že děti se o své rodiče odmítají postarat jakoukoliv cestou už jen proto, že vztah byl zásadně nezdravý. Ze strany rodičů v minulosti docházelo k zanedbávání, zneužívání, opomíjení potřeb dítěte či k jiným způsobům traumatizace. Tak se pak není čemu divit, že takto zraněné děti nechtějí s rodiči a jejich potřebami mít nic co do činění, když ani jejich dětské potřeby nebyly dříve uspokojeny a vyslyšeny.
Odmítnutí péče není bezcitnost
Rodiče by péči od svých dětí neměli vyžadovat jako automatickou oběť. Děti svých stárnoucích rodičů by měly mít svobodnou volbu se rozhodnout, zda mohou toto břímě každodenní péče na sebe vzít, aniž by je to ohrozilo psychicky, fyzicky nebo existenciálně (finančně). Někteří rodiče, kteří svým dětem v dětství psychicky ubližovali – ať už vědomě, nebo nevědomě – v tom často pokračují i v dospělosti. Pokud se jejich dospělé děti rozhodnou odmítnout každodenní péči o ně, aby se vyhnuly dalšímu přívalu negativity, nevyžádaných rad nebo očekávání bezpodmínečné poslušnosti, nejde o bezcitnost. Je to spíše jejich způsob, jak chránit své duševní zdraví a udržet si zdravé hranice, za které už nechtějí vpustit toxické vzorce patologických vztahů.
Parazitování pod rouškou péče
Některé děti své nemohoucí rodiče nabídnutou péčí dokážou i zneužívat. Často se jedná o dospělého ale nezralého jedince, který není ochotný se sám o sebe postarat. Před úřady pak zveličuje potíže svého rodiče, aby mu přiznali invalidní důchod nejvyššího stupně. Dítě pak na něm parazituje a s finančními prostředky zachází podle své libosti, aniž by ale poskytl rodiči adekvátní permanentní péči.
Připravujte se na vlastní stáří
Každý člověk, ať už je mladý, nebo starý, by se o sebe měl dokázat postarat, být za sebe a své volby odpovědný. A pokud toho není schopen, měla by mu v nějaké příslušné instituci být poskytnuta adekvátní pomoc a péče, pokud není možná jiná péče od jeho blízkých.
Když bude každý k sobě pozorný a sebepečující, bude si vybírat to, co jeho fyzické i psychické zdraví podporuje a udržuje. Potom bude i naše společnost obecně zdravěji fungovat. Bude totiž plná (sebe)vědomých jedinců schopných a ochotných všímat si i počínajících známek úbytku sil a díky tomu tito lidé dokážou upravit svůj denní režim a své fungování tak, aby reflektovalo tyto počáteční ukazatele stáří, potažmo degenerace. Takoví opravdu dospělí lidé hned budou řešit tyto změny tak, aby si zajistili co největší soběstačnost do budoucna, a to bez nutnosti být plně závislými na druhých lidech. Například se přestěhují z bytu ve čtvrtém patře v domě bez výtahu do přízemí. To ale vyžaduje flexibilitu, ochotu si vybrat a být otevřený změnám, nelpět na starém a dokázat si zdravě užívat života se zdravě nastavenými hranicemi.
Pracujte na zdravých vztazích
Pokud jste při (sebe)reflexi vašich blízkých vztahů dospěli k momentu, kdy cítíte, že vztahy s rodiči nebo dětmi jsou pro vás příliš bolestné a zatěžující, a máte chuť a odvahu je zlepšit, doporučuji vybrat si dobrého psychologa-psychoterapeuta, který s tím odborně pomůže.
Baví vás psychologie a vztahová problematika? P-a-d-e-s-á-t? No a? Věk je jen číslo. 5 tipů, jak žít šťastně a s nadhledem i po padesátce
Autorský text: Umay Wolf
Mgr. et Mgr. Umay Wolf
Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Žiju v Holandsku, máma stárne doma a já mám obrovské výčitky,” píše Dominik. Chtěl by být s ní, ale život má zařízený jinde

“Moje dcera se o mě nechce starat, prý to není její povinnost,” je rozčilená i smutná Emílie

“Mám milence a necítím vinu ani se nestydím, manžel už je roky k ničemu,” chce být šťastná Marie

“Dali jsme dětem všechno. Jsou už dospělé a na nás si neudělají ani hodinu týdně,” je smutná Eva

“Syn mi řekl, ať nepočítám s tím, že o mě bude pečovat,” je smutná Eva. S pochopením radí psychoterapeutka Dagmar Pechová

Jak oklamat čas a omládnout o celé roky: Tyto obyčejné zvyky prokazatelně snižují biologický věk

Jak se vyrovnat s pocitem, že stárneme, a proč s věkem skutečně roste pocit štěstí

“Moje dcery se o mě nechtějí starat a hádají se o to, co se mnou dál,” je smutný Aleš

“Maminko, odpusť mi to, ale můj muž tě u nás doma nechce,” pláče Lucie






