Manžel mě ve snu varoval, nakonec mi možná zachránil život
Pořád si pamatuju ten den, kdy jsem o něj přišla. Večer jsme si ještě řekli dobrou noc, dali si pusu a nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mělo stát. Ráno už se neprobudil. Od té chvíle jako by se můj život rozdělil na před a po. Chybí mi každý den – jako partner, jako člověk, se kterým jsem mohla mluvit úplně o všem. Často si představuju, co by mi asi řekl, jak by se smál, jak by mě uklidnil. Občas mu napíšu na číslo, které už neexistuje. Chci, aby odpověděl, i když vím, že se to nestane. A pak přišel ten sen. Byli jsme na naší chalupě, všechno vypadalo tak skutečně. Slyšela jsem ho, jak mě volá, ale nemohla jsem ho najít. Byla jsem nervózní, skoro zoufalá. Když jsem ho konečně objevila, podíval se na mě vážně a řekl mi, že si mám dávat pozor, že nemám chodit sama do kůlny. Ten hlas mi zní v hlavě dodnes. Probudila jsem se uprostřed noci a moje srdce mi bušilo, ale nedokázala jsem si vysvětlit, proč zrovna tohle. Snažila jsem se na něj myslet, ale už se mi o něm nezdálo.