Krutost a bezcitnost některých dozorců koncentračních táborů za druhé světové války jako by neznala mezí. V těchto místech lidský život nic neznamenal a čím víc jich bylo zmařeno, tím v očích nacistického Německa lépe. Vedení koncentračních táborů se ale nespokojilo jen s usmrcováním, někteří dozorci se přímo vyžívali v týrání nebohých vězňů. A to nejen muži, ale i ženy. Mezi takové patřila i Maria Mendel zvaná Bestie.
Maria Mandel se narodila 10. ledna 1912 v Münzenkirchenu v Horním Rakousku do rodin ševce, který již měl tři děti. Ačkoliv rodina nebyla příliš bohatá, dětství měla Maria údajně idylické a ještě v cele smrti na něj vzpomínala jako na nejhezčí období jejího života. Rodina jí nicméně nemohla poskytnout žádné lepší vzdělání, a tak Maria vychodila pouze základní školu. Poté si několik let vydělávala na živobytí na poště, než se jí změnil život.
Cesta Marie Mandel do Osvětimi
Stalo se tak poté, co se v roce 1938 Rakousko připojilo k nacistickému Německu a Maria se rozhodla odstěhovat se do Mnichova. Nebyla sice studovaná, ale nebyla ani hloupá – svoji budoucnost viděla v nacistickém Německu a tušila, že když půjde touto cestou, bude se mít dobře. Tedy, alespoň dočasně. Jakmile dostala příležitost, nastoupila za prací do koncentračního tábora. Její první štací byl tábor v v Lichtenburgu v Sasku – Anhaltsku, kde se také stala příslušnicí SS. Odtud byla převelena do Ravensbrücku a jelikož neměla problém s krutým týráním vězňů, rychle se vypracovala až na vrchní dozorkyni.
Díky disciplíně a pečlivé práci jí stačily pouhé tři roky k tomu, aby se v roce 1942 dostala až do největšího koncentračního tábora Osvětim-Březinka a převzala místo vrchní dozorkyně. Ani tato pozice nebyla poslední, už v roce 1944 se stala vrchní velitelkou celé ženské věznice a tím pádem také přímou podřízenou velitele tábora Rudolfa Hösse. Tím jí samozřejmě připadla víceméně neomezená moc nejen nad vězenkyněmi, ale i podřízenými.
A tím se taky popustila uzda jejím sadistickým choutkám. Už v minulosti se Maria vykazovala sadistickou krutostí, kdy vězně ráda trestala bičem i bitím, nyní ale měla daleko větší možnosti. Podílela se na selekci žen na rampě a mohla určovat, kdo půjde rovnou do plynu a kdo na lékařské pokusy k doktoru Mengelemu, což jí činilo zvrácenou radost. Ještě větší potěšení jí ale dělalo, když mohla na smrt posílat malé děti. Údajně takto ukončila život až půl milionu dětí a žen.
Maria Mandel milovala popravy za zvuku orchestru
Existovaly však výjimky. Maria byla velkou milovnicí vážné hudby, a tak když se na rampě určené k selekci objevila židovská houslová virtuoska Alma Rosé, což byla neteř hudebního skladatele Gustava Mahlera, vzala si ji Maria okamžitě pod svá křídla a běda tomu, kdo by se jí snad pokusil byť jen zkřivit vlásek. Maria udělala z houslistky vedoucí osvětimského hudebního sboru, který tam se vězenkyněmi založila. Díky tomu mohla Alma Rosé zachránit řadu dalších životů. Žádná velká výhra to ale nebyla, protože sbor musel hrát nejen u oficiálních akcí, ale také při selekci, popravách či odchodech vězňů do plynových komor.
Jen díky působení v hudebním tělesu většina těchto žen koncentrační tábor přežila, sama Alma Rosé však bohužel zemřela za podivných okolností. K ostatním vězenkyním se ale Maria chovala i nadále s nebývalou krutostí a využívala každého momentu k tomu, aby mohla použít násilí, některé dokonce zkopala k smrti. I proto se jí začalo přezdívat Bestie. Nejhorší na tom ale bylo, že jejím konáním se inspirovaly i další dozorkyně a ve svém přístupu k vězenkyním čím dál víc přitvrzovaly a vymýšlely další způsoby týrání.
Prosba o odpuštění
Poslední půlrok války strávila Maria prací v pobočném koncentračním táboře v Dachau, odkud v květnu 1945 spolu s koncem války utekla do hor v jižním Bavorsku a poté pokračovala do rodného Münzenkirchenu. Za své činy a službu si sice odnesla nacistický válečný kříž, ten jí ale po válce byl k ničemu. Už v srpnu 1945 byla zatčena americkou armádou a později předána polským úřadům. V polském Krakově byla také později souzena.
Nečekané pro ni určitě bylo, že se ve vězení setkala se svojí bývalou vězenkyní, antikomunistickou aktivistkou Stanislavou Rachwal, kterou měla v koncentračním táboře také týrat. Spolu s další bývalou dozorkyní prosily Stanislavu před jejich popravou o odpuštění. Maria se dokonce se Stanislavou setkala na vězeňských toaletách, kde jí políbila ruku a omluvila se jí. Své těžké hříchy tím ale neodčinila a 22. prosince 1947 byla odsouzena k trestu smrti. Popravena byla 24. ledna 1948 ve věku šestatřiceti let a poslední slova, která Maria Mandel vyslovila, byla: „Ať žije Polsko!“
Zajímá vás dění druhé světové války a holocaust? Přečtěte si o koncentračním táboře, který měl být údajně horší než Osvětim.
Galerie: Dozorkyni Marii Mandel se v Osvětimi přezdívalo Bestie:
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

Působila v Osvětimi i v Bergen-Belsenu: Šílená dozorkyně Elisabeth Volkenrath se vyžívala v alkoholu a ubližování. Vězenkyně z ní měly hrůzu

Dorotheu Binz přezdívali "Plavovlasá mrcha": Dozorkyně z Ravensbrücku týrala vězenkyně a v krutostech zaučovala i další kolegyně

Nacista Kurt Gerstein se snažil zabránit hrůzám holocaustu, jeho zprávám nikdo nevěřil. Po válce se oběsil

Lékař Sigmund Rascher: V koncentračních táborech dělal na vězních pokusy, v porodnicích kradl děti. Popravit ho nechal samotný Hitler

Malý hrdina Joseph Schleifstein: Čtyřletý židovský chlapec přežil holocaust a svědčil proti nacistům. Jeho příběhem se inspiroval oscarový film

Mužatka z Majdanku: Alice Orlowski zabíjela v koncentračním táboře holýma rukama. Její metody byly příšerné

Rudá partyzánka Hannie Schaft: Statečná rudovlasá dívka vraždila nacisty, popravit ji nechal samotný Adolf Hitler

Krásná Ruth Hildner: Železnou tyč nepustila z ruky, na pochodu smrti pohřbila ženy zaživa. Ve 27 letech ji pověsili

Slavná houslistka Alma Rosé dirigovala orchestr v Osvětimi. Zemřela za nejasných okolností












